Vcelko, tak to s tím doktorem je fajn. Já jsem svému také řekla, že se Maxík neotáčí tak ani tak a on že to je v pohodě, vůbec to neřešil (v jednom časáku psali věk 6-9 měsíců na oboustrané otáčení). Ta kámoška s tím nezvedencem tady řešila, že holčička jedné známé začala chodit až v 16 měsících. Ale já jí viděla a chodí úplně krásně, prostě potřebovala čas. Děti mají začít chodit ve 12-18 měsících a to v pohodě stihla. Já myslím, že se zbytečně moc maminek stresuje tím, že to a to dítě dokázalo tohle už v x-měsících a to jejich to ještě neumí. Vývoj dětí je ve skocích a to co neumí teď vůbec, to může umět za měsíc naprosto perfektně.
Raduš, já jsem tak nějak doufala, že mi odpovíš ty, jak to bylo s tvými dětmi 🙂 Já bych to chtěla dělat také tak – kamkoli půjdeme, tak Maxíkovi vezmu jeho oblíbenou hračku (nebo radši víc), až bude větší tak omalovánky, puzzle… Ale tohle dítko prý v omalovánkách jen čárá. Jasně, že každé dítě má jiný temperament, ale od toho jsou rodiče, aby to nějak usměrnili a pomohli. Já bych přece neměla vůbec nic proti tomu, kdyby mu k nám vzala třeba kostky a společně jsme něco stavěli a u toho stihly (my ženy) i povídat. Jsem také pro to, aby děti měli volnost, ale v případě potřeby musí umět poslechnout. A nemyslím si, že by z nich díky stanovení „mantinelů“ vyrostli nějací ustrašenci. Schválně jsem volala mamče, aby mi řekla, jak jsme se chovali my (brácha o rok a kousek starší). Prý s námi nikdy nebyl problém, ani když jsme byli na prázdninách u babičky (brala si nás už jako hodně malé), že s námi chodila po návštěvách a všude jsme byli hodní.
Vcelko, jak jsi psala o tom vymodleném dítěti, tak to může sedět i na tohohle. Narodil se asi měsíc předem, když začala doma silně krvácet, takže akutní císař. Po něm zkoušeli další, ale asi 2x nebo 3x o dítě přišla, teď je teda konečně znovu těhotná. Ale možná si říkala, že je to možná jediné dítě, tak že mu všechno dovolí. Otec se do výchovy nezapojuje. Ale kdoví jak to vlastně je, protože mi jednou řekla, že mu zakázala číst pohádky, protože ráčkuje a nechce, aby kluk ráčkoval také. Prý má číst jen ty, kde není R!!!! Já také ráčkuji a tohle mi říct manžel, tak mu asi řeknu něco hodně sprostého. Kdyby to přece platilo, tak bych naopak já nemohla ráčkovat vůbec, protože v naší rodině široko daleko všichni mluví bez jakékoli vady.
A k naplácání na zadek – Viděla jsem v TV dokument ze Švédska, kde je naplácání na zadek dítěti trestné!!! Byl tam rozhovor s rodiči, kteří děti takto trestali (nevím jak moc a jak často), ale když jednou chtěla dát učitelka jednomu ze synů ve škole poznámku (nebo něco takového), tak se rozplakal, že ať to nedělá, že doma dostane. A tohle stačilo, aby jim děti okamžitě odebrali, můžeou je vidět asi hodinu týdně za dozoru sociálky a hrozí jim oběma vězení.
Nevím, jak jsem byla vychovávaná já, možná jsem jako dítko také občas dostala jednu přes zadek, ale nepamatuji si to. Ale ve školním věku už rozhodně ne. Myslím, že plácnout (trochu) přes zadek dvou nebo tříleté dítě může výchově pomoci, ale bít (byť i třeba jen na zadek) šestileté dítě, to už mi přijde moc. Stejně to ničemu nepomůže a to dítě se spíš zatvrdí nebo se z něj stane ustrašenec, který se bude bát donést domů trojku z matematiky.
