Nedávno jsem četla v nějakém časopise, že podsedáky jsou vlastně naprd (slouží to jen k tomu, aby bylo dítě výš a neškrtily ho pásy), že z hlediska bezpečnosti dítěti nic nedá, že není vůbec chráněné z boku, jako u klasické autosedačky. No a teď babo raď. Nevím, jestli to byl článěk „sponzorovaný“ nějakým výrobcem, aby měl větší odbyt na velké autosedačky. No, zatím je čas nad tím přemýšlet.
Souboj nošení v šátku x ležení v kočárku jsem zažila na srazu gymplu, kdy spolužák svoje dvě děti více méně odnosil v šátcích a spolužačka (doktorka) je zase tvrdě jen pro ležení, že se údajně v šátku křiví páteř. Když si ale člověk vybaví třeba africké děti v šátcích, tak dospělí okolo vůbec nevypadají, že mají deformovanou páteř. Zajímavý názor jsem četla od nějakého pediatra, že lehátka nejsou špatná kvůli páteři, ale protože dítě nemá prostor na to, aby se projevovalo – kopalo nožičkama, převracelo se, natahovalo se po hračkách atd. Takže asi nejlíp na tohle pasuje hrací deka.
My Maxíka také chovali, když plakal. Spousta lidí nám s úšklebkem říkala, že ho rozmazlíme a že pak bude chtít nosit pořád (to jsou ti stejní, co zdvihali obočí, když jsme jim řekli, že už spí ve dvou měsících celou noc – počkejte, to ho přejde). A přitom krásně vydrží skoro celý den na dece a zapláče jen večer, když už je utahaný. V dalším článku jeden pediatr psal, že úplně malé děti nelze rozmazlit a že pláč u nich není projevel nějaké rozmazlenosti, ale prostě proto, že děti nemají jak vyjádřit, že jim něco chybí. A není to jen plná plínka nebo hlad. Může jim chybět i prosté pomazlení. Takže já jsem jednoznačně pro mazlení a pochování. Samo to musí mít nějaké meze a ne aby mamina musela chovat dítě celý den. Navíc už od miminka se projevují povahové vlastnosti. Náš Maxík je zkrátka asi větší kliďas (po nás obou).
Protože se při kojení vrtí, pouští se a zírá, co se kolem děje, tak ho párkrát (jednou ráno a jednou až dvakrát večer) kojím v leže, kdy je největší šance, že se aspoň trochu v klidu napije. Pouští se stejně a směje se na mě, ale není to tolik jako v sedě v obýváku.
Co se týče dárků pro malého, tak vůbec nevím. Hrozně bych mu chtěla dát víc dárků, ale vůbec nevím co. Zatím dostane jen fosforeskujícího zajíce (nasvítí se na světle a ve tmě pak svítí) a kousátku s přidělaným chrastícím motýlkem (to navíc dostal už teď), ale oboje jsem koupila za šek od manželova zaměstnavatele. Spoustu věcí máme také z blešího trhu – pěnové skládací čtverce na podlahu (26 ks, rozměry 30×30 cm), houpací plyšovou kravičku. Takže my mu vlastně koupili jen malé houpací křesílko z IKEA (miniaturní verze dospěláckého) a 2 knížky s CD s francouzskými říkadly a písničkami. Když ono takové mrně nic nepotřebuje – a to co potřebuje, to dostává průběžně.
