Já jsem stála nalyžích snad co jsem přestala používat plíny.Ne vážně nevím,ale tady odsud z naší vesnice byl sportovní-fotbalový klub(no dneska se tu plácají,hrají pralesní ligu),ale dřívávejc to bylo super. Objednala se chata,naložil autobus a jelo se.Takový srandy se užilo a já tohle miluji-jet na hory či někam v patrě, jenže dneska si každý hraje na svým písečku.Vůbec nám tenkráte nevadilo jak spíme-kolik je nás na pokoji.No a táta mě postavil na lyže,ale ty dřevěný co vážou k botě a pustil mě z kopce v domění že dole byly nějaké hrboly a že spadnu,ale já jsem byla dobrá a já je přefrčela a všichni na něj řvali,ať jede za mnou.On,sám umí jen na běžkách musel sednout na pekáč a zamnou. No a pak mě učil a koupil mi lyže a já jezdila na tábory. A dceru jsem postavila ve 3letech na lyže a učila ji doma a ještě tu zimu jsme jeli na hory(Jizerské hory-Tanvaldský špičák) a tam jsem ji dala do školičky a po 3-4lekcích sjela i černou.
Nechci radit,ale je dobrý nestydět se a zaplatit si instruktora-to není je pro děti.A jestli jsi spadla tak to neva,zkoušet to dál. Já na tom snowbordu jsem byla víc dole než na něm a i teď když na něj stoupnu tak budu padat.Je to prča.Ale jednou jsem spadla na zadek tak,že jsem myslela,že mi páteř vystřelila hlavou ven. Tý brďo ten kořen páteře táááák bolel až bych brečelaskoro i po…..,ale musela jsem se krotit-byla jsem na sjezdovce,ani zařvat jsem si nemohla.Tak jsem dělala,že odpočívám a kousala se do ruky.Ale pak jsem jela znova.
