Teda holky, řeknu Vám, že já nemůžu mít nic jednoduchýho. Dnešní odpoledne byl jeden velký stres. Přídu k doktorce a už od sestřičky jsem věděla, že HCG je 806,9 oproti minulým 49,9, takže mé srdíčko trochu poskočilo radostí, ale stejně jsem se bála. No a ta naše bublinka se asi bála se mnou a před paní doktorkou se schovala. Takže když mi asi 10 minut dělala ultrazvuk došla k závěru, že neví jestli se nejedná o mimoděložní těhu. Že na levém vaječníku je buď cysta nebo to naše mimi. No měla jsem na krajíčku. Takže mě doktorka nahnala do Motola ať mě vyšetří ještě tam, že tam mají lepší ultrazvuk než ona. No děs, vyklepaná jsem dojena do Motola našla gyndu a domluvila se sestrama všechno potřebné. Bohužel vedle na operačním sále potřebovali akutně ultrazvuk, tak ho sebrali z ordinace ambulance. Takže jsem půl hodiny seděla vyklepaná v čekárně, sem tam i slza ukápla. Když doktor zavolal moje jméno, úplně se mi klepali nohy. Chvíli koukal a kroutil hlavou, krve by se ve mě nedořezali, a povídá, že mu to téměř vůbec nepříde jako mimoděložní. Že sliznice je vysoká a bublinka je tam dobře usazená, dokonce našel žluté tělísko, takže není zatím potřeba žádný utrogestan, že je mimi vyživované úplně v pohodě. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, musela jsem se krotit abych mu nepadla kolem krku. Nabrali mi další krev na HCG a v úterý se tam mám jít ještě ukázat. I když ty první 3 měsíce budou kritické jestli se bude mimi dál vyvíjet, ale to už prý neovlivníme, je to na přírodě, tak snad se jednou dočkáme zdravého mimíska. Teda jestli přežije ty návaly adrenalinu v mým těle.
