Anett, Raduš – myslím, že to snad nechce žádná normální máma, aby se její dítě neumělo chovat ve společnosti „jiných“ lidí. Mě samotnou překvapuje jak někdo absolutně nemá žádnou přirozenou inteligenci jak k těm lidem přistupovat. Tedy abych to upřesnila, myslím, že to není o inteligenci, spíš o sociálníí inteligenci a o taktu, přirozenosti, bezprostřednosti a to každý nemá, ale myslím, že to jde alespoň trochu naučit 🙂 Příkladem je můj manžel, který fakt taktu moc nepobral, ale lidi říkal, že co je se mnou tak se o milion procent zlepšil 😀 Ale to jsme odbočila, chtěla jsem říct, že jsme ráda že o tom u svých děltí takhle vědomě uvažujete, protože i když by to chtěly všechny mámy tak ne každá k tomu svoje děti povede.
Já mám poměrně dost zkušeností s mentálně postiženýma (oškivý název, ale jak to napsat stručně a jasně, že), dělala jsme s nimi půl roku v denním stacionáři a pak s prací s bezdomovcema, to už jsem tu někde psala.
Jinak s autistou mám zkušenost takovou, že jsem takového člověka odsoudila, protože jsme nevěděla že je postižený – měl ten aspeargův syndrom (píšu špatně ale snad pochopíte) a ten je spojený s vysokou inteligencí a,e le právě vůbec ne tou sociální. A ten kluk jezdil na závody se psy a coval s eke všem hrozně nepřátelsky, nezdravil, byl vyloženě až nepříjemný svýma dotazama a tak. Mysleli jsme si o něm všichni že je jak jinak – blbec. Až začli jezdit taky dva doktoři a ti říkali, ale to je jasný, on má ten syndrom, má všechny příznaky. Ted na něj koukám trochu jinak, Stejně je pro všechny hulvát, ale myslím, že od té doby ho všichni mnohem více tolerují aberou mezi sebe. Ono je to těžké, protože on sám si svoje chování neuvědomuje. Uff, to jsme se zas rozepsala. asi proto že čekám až se sofinka vrátí z výletu a jsem celá netrpělivá 😀
