Ahoj holky,
Radushko, s řemeslníkama a tím, co ženská dokáže, když musí, mám taky historku 😀 Já nejsem žádnej stavař, když jsme začínali rekonstruovat, chodila jsem po baráku ve špičatých lodičkách, s kabelčičkou, v kostýmu, načesaná a namalovaná a tou lodičkou jsem poklepávala v koupelně do starých dlaždic a ptala se tehdy ještě přítele, jak že se říká tomu chlapovi, co nám bude dělat ty nové rozvody v koupelně. Tehdy si myslím, že pochyboval, jestli do té rekonstrukce se mnou má fakt jít 😀
O dva měsíce později, když se nás topenáři pokusili natáhnout a narvali nám do projektu, který nikdo nezkontroloval, radiátory, které jim někde zbyli (byly nízké a dlouhé, když se daly od okna, už jsme nemohli dát ke stěně žádný nábytek), tak ten můj dostal záchvat, že už nemůže, že nemůže dělat všechno a že si tam ty radiátory necháme a šel spát. A já jsem pěkně sedla k počítači, před sebou ten projekt a hezky jsem ho celý překreslila a přepočítala na normální radiátory a druhý den, zase v těch lodičkách nastoupila na topenáře, poslala jsem je do háje s těma radiátorama, co přivezli, předhodila opravený projekt a oslňovala výrazama jako tepelný most a tubolit 😀 😀 😀
A když jsem za další měsíc objednávala z kanceláře po telefonu v Siko koupelnách syfony a roháčky do koupelny, nestíhal ani kolega, který zrovna taky stavěl, ale on stavěl nový dům. Ta jeho se jen vyjádřila k barvě dlaždic a jinak to bylo na něm. A jemu to připadalo normální 😀 Taky jeden úžasný, kterýho dostala potvora 🙁
