jo ještě jak Teo a osostní psali, že občas jim ujedou nervy – mám čerstvou zkušenost z víkendu – sofinka v půl čtvré v noci vstala a rozhodla se že už enbude spát, uspávala jsem ji až do šesti, vždycky už to vypadalo že už spí, ale jak jsme si lehla tak zas vstala, neřvala, nic jí nebylo, ale chtěla prostě mít společnost. Nakonec jsme už na ní skoro řvala a byla hnusná, protože jsme byla totálně nevyspalá a unavená, navíc jsme věděla, že ráno nejpozději v osm stejně musím vstávat…. No dopadlo to tak, že jsme si sedla na postel a v šest ráno se rozbrečela jak malá holka, manžel se probudil, utěšoval mě a jak jsme se uklidnila tak na mě sofinka v posteli usnula. Připadala jsem si jak blbec a hysterka, ale kdo zažil at soudí….
Raduš – úplně chápu jak to cítíš ke klukům kvůli práci, já to měla stejné jak jsme začla pracovat když jí byly dva měsíce, výčitky a depky. Ale podalo se to, ted už pracuju jen malinko ale myslím si že to dětem neškodí, že se učí samostatnosti dřív. Máš parvdu, že by kludi takoví asi nebyli, kdyby vyrůstali v jiném prostředí, ale co, vidíš jak jim to prospívá. My osostní budeme mít maminčiny mazánky 😀 (hlavně mě neukamenujte nemyslím to doslova) Sofinka je taky hodně samostatná, což cíleně podporuje, ale když je dlouho beze mě tak knourá a civí na dveře, prostě máma je máma. Tak zkouším odcházet po malých chvilkách, hodinku, dvě a to docela bere.
A kdybys měla ještě výčitky – na západ od nás, co já vím, tak Norsko, Irsko (Claire by mohla napsat) jsou děti od půl roku s chůvama úplně běžně celý den. neříkám, že je to správně ale když to jinak nejde. Buďme ještě rády za ten systém a tradici co máme u nás. Sice nic moc peníze, ale nikdo na nás nekouká jak na flákače, když chceme být tři roky doma s dítětem.
