Raduš – to je hezké že si měla chut zabít mi manžela, no musím říct, že ten minulý leden a trochu i únor moc dobře nezvládl a že si opravdu myslím, že to že jsme nemohla porodit bylo dost kvůli těm vnějším okolnostem… Tu největší radost mi ale nepokazil, tu jsme si nadala vzít, pravda je, že v té porodnicic ty tři dny předtím a pak i než jsme šla domů jsme se cítaila strašně sama. No ale už se (doufám navždy) vrátil do normálu a jsou věci, za který ho miluju a asi jsem blbka, ale miluju ho pořád stějně. Jen mě štve, že dodnes nepochopil, že mi ty hezké okmažiky pokazil a když mu to řeknu tak to odmítá, že si vymýšlím, asi by si měl přečíst tady ty stránky…
Jinak gratuluju k novému pokojíku klukům a jsem ráda, že už spíš a jíš!
