To jsem se pobavila. Kačko, já měla úplně stejné pocity a řešila jsem to s Včelkou, protože ta už jedno měla. Bála jsem se, že to malé nebudu mít tak ráda jako Maxe, naopak že Max bude odstrakovaný. Můžu tě ujistit, že to porodem přešlo. Miminko jsem okamžitě milovala a měla jsem pocit, že Maxíka mám ráda úplně stejně nebo možná i víc než předtím. A to ti potvrdí i Včelka – až za tebou poprvé přijde Ráďa do porodnice, tak budeš mít pocit, že přišlo dítě o rok starší. Já když viděla dva dny po porodu Maxíka, tak jsem měla pocit, že mu jsou snad tři roky. Fakt je to neuvěřitelné, jak ti přijde, že za tak krátkou chvilku zestárl. A opravdu je pravda, že mateřská láska se nedělí, že se násobí.
Břicho jsem měla velké už asi od třetího měsíce, to je úděl matek dětí brzy po sobě. Jak se blížil termín porodu, tak jsem se modlila už aby to bylo, byla jsem jak rozhrkaná stará kára, vše mě bolelo (to z prvního těhotenství neznám, byla jsem naprosto fit), nejvíc jsem se bála přenášení. Maxe jsem začala rodit 38+3, Felíše 39+0. Díky bohu, každý den navíc bylo utrpení, sotva jsem se valila. Při prvním jsem nabrala něco přes 7 kilo, v druhém cca 14 kilo (neměla jsem těhotenskou cukrovku a tudíž jsem se nehlídala) a bylo to hrozně znát, navíc když Max byl hrozně neposedný a já si nemohla ani odpočinout. Naštěstí to mám už dole a k tomu ještě tři kila, zlaté kojení, to jdou kila dolů sama, doufám, že ještě něco ubyde. Po návratu z porodnice jsem měla nahoře asi 6 kilo, první měsíce jsem hubla 2 kila za měsíc.
