Klub těhulek

Aktuálně je na stránce zobrazeno 15 příspěvků - 31. až 45. (z celkem 392)
  • Autor
    Příspěvky
  • #895256
    p Peťula
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Maruško.Já mám tu zkušennost,že co chci tak to se mi nesplní.Jak ty jsi chceš bonding,co nejdříve prcka u sebe,přirozený porod,atd.to jsem chtěla také.Ale jak se říká co čert nechtěl,příroda to zařídila jinak.Do dnes se z toho nemůžu vzpamatovat(syn se narodil 11.11.2011),že jsem rodila císařským řezem-špatný ozvy,pupečníková šňůra okolo krku a hlavy,zelená voda.Syna jsem viděla až po 10hodinách,protože jsem stihla nejvíce porodů a noc kdy sestry miminky na jip nenosí.Jinak jsem rodila v Kolíně a nevím jak kde tak chování sester jak se která vyspí-některá příjemná a některá také příjemná jak osina v pr…

    #895257
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Včelko 🙂
    Mockrát děkuju za tolik informací i za Tvoje zkušenosti a dojmy! Ráda jsem si je přečetla! Je mi moc líto, že ten první porod byl tak náročný i s psychickou újmou. Ale je super, že u druhého už jsi prožila něco jiného a že na něj ráda vzpomínáš. Některé ženy mají na všechny své porody špatné vzpomínky a to musí být hrozné. Já už v Neratovicích byla, zatím mám jen takové první lehké dojmy, které si dnes přečteš na webu, ale už jsem se rozhodla, že to bude tam. Já jsem dost intuitivné člověk a mám klid v duši z tohohle rozhodnutí. O nějakém nadstandardním placení lékařů já nevím, faktem je, že jedna kamarádka mi říkala něco podobného, ačkoliv to nebyla její osobní zkušenost. Ještě se na to více poptám, ale nebudu to hrotit. Zatím vyjednávání v porodnici probíhá dobře i bez nějakých úplatků 🙂 Děkuju a moc se těším na Tvé případné další reakce!!

    #895258
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Aničko,
    děkuju za info a postřehy! Můj syn měl taky novorozeneckou žloutenku, ale ta se velmi rychle vytrácela, takže mě pustili po třech dnech z porodnice, ale musela jsem ho ještě dávat na sluníčko doma – to ale stačilo. Je mi jasné, že na Neratovice můžou mít ženy různé názory, je to prostě o lidech. Když člověk natrefí na solidního lékaře i celý zdravotní personál, je to fajn. Ale všude se najdou i tací, co Ti život znepříjemní. Počítám se vším dopředu, nejsem nijak naivní. U minulého porodu se mi velice vyplatilo si bonding doslova vyběhat několikera návštěvama u všech možných lékařů včetně primáře. Výsledek byl skvělý. Tyši byl zamotaný do šňůry a porod jsem prožila jako něco velice těžkého a bolestivého, nadmíru, než jsem si vůbec představovala. Ale prostě jsem se s tím smířila a přijala to. Ale trvalo mi to pár měsíců po porodu, nebylo to hned. Život přináší spoustu nečekaných věcí a člověk musí počítat s tím, že vše bude probíhat třeba úplně jinak. A to taky v sobě v mysli nosím. Faktem ale je, že od prvního těhotenství jsem u sebe nalezla neuvěřitelnou sílu intuice a ta mě od té doby nezklamala. Intuitivně proto cítím a jsem klidná, že se nemám naprosto čeho bát – jak co se týče porodnice, tak průběhu porodu a zdraví děťátka. Tento pokoj v sobě samé je něco skvělého… Jsem za něj vděčná a těším se na to, že vše bude skvělé 🙂

    #895259
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Anežko,
    je skvělé slyšet, že ve Vrchlabí je přirozený porod něco normálního! Kéž by to tak bylo všude, ach jo… Jsem moc ráda, že Tvůj porod tam proběhl tak bezvadně a i po porodu ses tam cítila dobře! Škoda, že Vrchlabí je tak daleko od nás. No, ono to zas tak dalko není, ale bohužel můj muž nemá řidičák a tím se tyhle cesty komplikují. Já jsem vášnivý řidič, ale faktem je, že za některých situací se zrovna to, že jsem jediný v rodině, je dost nepraktické 🙂
    Po mé zkušenosti z prvního pobytu v porodnici po porodu mého syna jsem opravdu nastavená, že jsem povaha, co potřebuje být doma. Ta situace – mít na světě novou bytost, ktzerá je mi svěřena, je pro mě tak ohromující, že jsem se v porodnici nedokázala uklidnit. Sestry mi pak říkaly „a to si myslíte, že se doma vyspíte líp? nevyspíte…“ a neměly pravdu. Jakmile jsem přijela domů po třech téměř probdělých nocích, úplně jsem se uklidnila a vše bylo najednou stranšě lehké, příjemné. Jsem v tom prostě citlivější, spíš se hodí říct přecitlivělá :-)) Ale beru se takovou, jaká jsem, každý máme svoje mouchy. Byla jsem tam taky na nadstandardním pokoji a pomoc to byla pro mě jen o fous. Co se mého syna týče, už máme s rodinou domluvené, že ho při mé potřebě vemou k sobě a my s mužem a s miminkem budeme mít větší klid. Uvidím, jestli toho využiju. Můj muž taky strašně dobře a rád vaří, je to muzikant a učí v ZUŠ, takže dopoledne má volná a není pro něj problém uvařit a pomoct mi.
    Na ambulantní porod se samozřejmě u nás nikde netváří extra nadšeně, prostě postkomunistická země… Revers hodlám podepsat, ale jsem ráda, když se s lidmi domlouvám v klidu a bez negativních emocí. V Neratovicích taky budou chtít podepsat reversy, ale když to dopředu budou vědět, nebudou to vyhrocené chvíle. V této porodnici jsou na to prý celkem zvyklí. A kdyby se tam našel nějakej prudivej tvor, který mi bude vyhrožovat a hrozit nějakými negativy, od toho tam budu mít svého muže a dulu, oběma maximálně věřím a vím, že ode mě budou tyto lidi odtahovat a pomůžou mi v případné nesnadné situaci maximálně! Doufejme, že jich tam ale zorvna k takovým věcem nebude třeba 🙂

    #895260
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Gábi!
    Mockrát děkuju za tak povzbudivá slova!!
    Tohle je vždycky posilující přečíst si nebo poslechnout si, že to, co já považuju za přirozené, se mnohde ve světě tak i bere. Tady v ĆR jsou to boje snad furt s větrnými mlýny… Upřímně, porody nejsou to jediné, co mi příjde u nás tématem č.1. Poslední dobou jakmile otevřu noviny, kolikrát mám chuť emigrovat. Je tak skvělé vědět, že ve světě chodí různé věci jiným způsobem a že je nějaká šance, že i tady v Česku se věci postupně zlepší. Je to ale o lidech, a v těch jakoby byl zakořeněný u nás stále nějaký nezdravý růst v postojích, v myšlení – ať už se kouknu na zdravotnictví, školství, politiku (až hrůza), atd. Mým životním snem je v životě bydlet ještě taky někde jinde než tady a Tvoje slova mě v tom jen utvrzují… Ještě jednou děkuju za reakci a přeji Ti krásný život ve třech! 🙂

    #895261
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Evo,
    moc děkuju za odezvu a Tvoji sdílenou zkušenost! Jasně, vím o tom, že mě nikde nemůžou držet a že můžu podepsat revers a jít. Já se chci jen vyhnout stresovým situacem, které zdravotnický personál umí bezvadně vytvořit. Proto si radši (jako u prvního porodu) vše vyběhám, ujistím se o postojích zdravotníků a budu tak víc doufat, že tím, že více znají mé představy, mi už pak nebudou dělat nanovo nějaké nepříjemnosti. S tímhle postupem mám dobrou zkušenost, samozřejmě nevím, jestli bude stejně dobrá i v jiné porodnici s jinými lidmi. Screening mi snad přislíbí moje dětská lékařka, se kterou už jsem předběžně domluvená, takže opravdu hodlám odejít po 24 hodinách a užívat si domova… Nehledě na to, že ordinace doktorky je o dva baráky dál, než kde bydlíme my… Takže by to snad mělo být vše v klidu a celkem v pohodlí… 🙂 Díky za podporu!!

    #895262
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Peťulo,
    děkuju za informace a Tvé dojmy z Kolína!
    Je mi líto, že Tvůj porod byl nakonec tak složitý, komplikovaný a že neproběhl podle Tvých představ! Myslím si, že tyhle situace nás mají něčemu učit, co ještě v životě potřebujeme znát, abychom byli šťastnější. tyhle zdravotní komplikace se samozřejmě nedají srovnat s tím, co Ti teď napíšu, ale např. u mě neproběhlo podle mých předtsav toto: Matyášek celý první půlrok probrečel, druhý půlrok to bylo o fous lepší. Je to osobnostně pro mě neuvěřitelně náročné dítě. Je chytrý, zábavný, krásný, zdravý, ale taky mnohdy ukňouraný, paličatý, dokonce nás s mužem drezůruje. Od roku a půl to začlo být konečně takové, že jsem si psychicky i dokázala oddychnout. Ale i tak ho, když koukám a poslouchám o kdejakých dětech mých známých, považuju za povahu velice náročnou a komplikovanou a přecitlivělou. Holt, je taky výsledkem nás dvou s mužem a v lecčem se není co divit :-))) Ale to chci říct, že jsme s mužem zažili a stále kolikrát zažíváme vypjaté situace, kdy velice těžko neseme téměř nedostatek osobního klidu pro nás samotné nebo pro nás dva. Proběhly různé situace, které byly tak vyhrocené, že jsme se pak musely začít učit věci řešit jinak, mít jiný postoj k nim, umět si nalézt svůj klid jinak než dřív. Postupně mi došlo, že Tyši se narodil taky právě proto, aby nás s mužem mnohem víc posilnil. Nebylo to zadarmo, není to zadarmo, ale pak to stojí za to, když ustojíme nějakou peripetii. Vím o mnoho ženách, co mají dítě či děti, jejichž chování a potřeby jsou opravdu ve srovnání s tím, co máme doma, naprosto v klídečku. Kolikrát jsem někomu takovému záviděla. Ale jakmile jsem to začla brát jako výzvu pro mě, pro to se měnit k lepšímu, má to najednou smysl a nějak se vnitřně měním a doufám k lepšímu 🙂 Snad… 🙂
    Myslím si, že trápit se tím, že něco neproběhlo vůbec tak, jak ses těšila, je jen další tíha zbytečně na hrbu. Vím o čem mluvím, mám toho za sebou spoustu, čím jsem se trápila… Kéž tě to nějak povzbudí, protože je mi jasné, že mít špatné vzpomínky na porod je fakt jinak moc smutné… Ať se Ti daří a děkuju moc za psaní!

    #895263
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Janko,
    moje železo má název: Tardyferon Fol. Můj gynekolog mi řekl, že se lépe tráví, protože železo jinak může způsobovat střevní potíže, zácpu, průjem, černou stolici, nebo jiné neduhy. U mě se trochu projevil jakoby průjem, ale takový lehký, který mi vlastně trochu víc rozhýbal peristaltiku střev, takže nemám potíže s těhotenskou zácpou, jak jsem měla v prvním těhotenství. Nutno ale říct dvě věci: má únava užíváním zas tak moc neodezněla, takže problém u mě možná bude v něčem jiném, ale neřeším to. Beru to jako projev tohohle těhotenství, jakože je každé jiné… Další věc je, že moje homeopatická lékařka mi říkala, že tzv. dvojmocné železo (o které se v tomto případě jedná) je prostě s rizikem špatného zažívání. Naopak trojmocné železo tento problém nemá. Řekla, že nechápe, proč se stále u lékařů předpisuje to dvojmocné… Já už měla toto železo koupené, tak jsme to nechaly být a ukázalo se, že to u mě zas tak blbé projevy nemá. Ale po této informaci bych si třeba psíš příště pořídila to trojmocné. (Červená řepa a hovězí vývar např. by taky mohly pomoct…) Jinak, tato homeopatická lékařka, které velice důvěřuju, mi taky sdělila, jak se strašlivě do těhotných žen cpou vitamíny. Když jsem jí ukázala, co vše mi lékař předepsal a co užívám, polovinu z toho mi nedoporučila. A já s ní souhlasím, i s Tebou. Pokud máš pestrou stravu, hlavně nějak tepelně upravenou zeleninu, obiloviny, trochu těch luštěnin, k čemu ještě do sebe cpát ty přípravky, co stojí majlant. Je to dnes taková věc spíš podle mě spojená s trhem, prostě lékárny prosperujou a vlastníci farmaceutik jsou jedni z nejbohatších lidí světa… Ale když vidím, že lidé např. v zimě utrácí strašlivě peněž za všelijaké nurofeny, léky na chřipku atd., a pak se zároveň ládují cukry a uzenimama, je v tom krátkozrakost neuvěřitelná. My jsme doma od narození Tyšiho převážně na homeopatikách a malý nebyl za celou zimu nemocný. Vlastně nevím, kdy byl nemocný vůbec… Pokud na nás něco leze, dáme oscilo a je to pryč, vyhnem se mléčným výrobkům a cukrům a je po nachlazenině… 🙂

    #895264
    v vcelka_13265
    Registrovaný uživatel

    Májí,
    myslím že se ti v Neratovicích bude líbit. Když jsem se tam tenkrát jela podívat a zjistit jak to tam může probíhat, tak mě první dojem z toho „domu“ úplně zrazoval, říkala jsem si : Bože v týhle barabizně má přijít na svět naše dítko, no to asi ne“ ale když jsme vyjeli nahoru, přivítala nás staniční sestra, byla milá, ale ne tak uměle jako jinde a odpovídala na naše otázky s klidem, bez žádných potutelných úsměvů, tak jsem měnila názor. Když sem se objednávala na první poradnu, tak jsem si říkala no snad nedělám chybu, ale pan dr. Budka byl neuvěřitelně milej, všechno se mnou probral naprosto v klidu, do poslední chvíle jsem doufala že porodím přirozeně ( všude jinde se po prvním císaři dělá automaticky císař znova) nezrazoval mě od mé myšlenky, jen chtěl abych se ještě několikrát objednala na UTZ aby bylo jisté že jizva porod vydrží. Nakonec mě ale jizva bolela a odhad byl zase 4kg mimčo, tak se šlo zase na císaře. Operoval mě dr Budka a dr Muška ( je to Slovák, trochu odrány, ale nemyslí to zle, snaží se aby všechno bylo výborně provedené) Při začátku operace si dokonce zpívali, bylo to jak z Dr. House, z člověka spadl kámen obav. Anesteziolog měl neuvěřitelně sexy hlas 🙂 , Po celou dobu pobytu se na mě chodily dívat dvakrát za den ale nikdy mě neotravovali, sestřičky byly milé a vstřícné, pomáhaly jak mohly, manžel chodil na návštěvy jak se mu to hodilo a nikdo mu neřekl že nejsou návštěvní hodiny a že tam nemá co dělat. Sestra Ptáčková je anděl, kterej jakýkoliv odběr, injekci umí udělat tak že o tom nevíte.
    Doufám že budeš stejně spokojená jako já. Kdybych se jednou rozmyslela a chtěla třetí dítě tak nebudu přemýšlet o jiné porodnici….

    #895265
    Anonym
    Host

    Ahoj Jani, děkuji Ti za přivítání 🙂 Jsem ráda, že už máš klídek a snad už budeš mít celé těhotnství bez problémů. Taky vše nejlepší Jarouškovi <:o) Těším se až se zase uvidíme:)

    #895266
    Anonym
    Host

    Ahoj Marie, moc ráda čtu Tvoje příspěvky na Babywebu a nedá mi to, abych se nezeptala, jak to probíhalo s usínáním Tvého synka. Jednou jsi psala, že jsi zastáncem toto, aby miminko spalo s rodiči, že děti se pak samy dostanou do období, kdy se chtějí od rodičů separovat a budou spát samy. Máme 13ti měsíčního syna, který už skoro dva měsíce spí s náma, ve své postýlce od 8 měsíců neusne, jak se naučil stát na nožičkách, byl s ležením konec. Zkoušela jsem ho naučit v ní spát, ale víceméně stále si stoupal a tak se z pochování a pohoupání stalo usínání v náruči. Teď už v náruči nevydrží a z klína mi sleze doprostřed postele, kde se pak snaží usnout. Přes den usne jedině při kojení, večer taky nebo ho musím vzít do postele, kde ale leze, dělá přemety, stojky, až se doslova umlátí a usne třeba i za hodinu. Jakmile ho dám bdělého (i hodně unaveného) do postýlky, začne řev, nepomáhá lehnout si vedle něj, sednout k postýlce, chytit za ručičku, číst, zpívat písničku. Výsledek většinou byl naprosto vyčerpaný Dan a máma a usnutí u dalšího kojení. Problém je, že kolikrát se mi nepodaří ho přenést spícího z postele do postýlky, vzbudí se a chce z postýlky, takže ho dám zpátky do postele a to pak mám nervy, že spadne, protože v posteli dost cestuje. Nemůžu přece chodit denně spát v 20-21hodin. Takže když se pak v noci vzbudí na kojení, už ho do postýlky už nedávám a spí u nás až do rána, protože to bylo opakovaně s brekem. Vím, že teď se už nemůžeš dočkat miminka, ale kdybys měla čas, budu se těšit na Tvůj příspěvek – třeba to pomůže i někomu dalšímu, kdo má stejný problém. Spaní s dítětem je krásné, no někdy bychom rádi i trochu toho soukromí. Tak hodně štěstí k porodu!

    #895267
    v vcelka_13265
    Registrovaný uživatel

    Maruško, gratuluju k Jůlince <:o) doufám že ten vnitřní hlas co ti napověděl, že máš jet do Neratovic, ti napověděl dobře. I když jsi tam moc dlouho asi nepobyla. První máj je skvělé datum na slavení narozenin a je to prostě lásky čas, tak ať má i ten život plnej lásky…. Jsem zvědavá co napíšeš za zážitky

    #895268
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Včelko,
    děkuju za milé přání! Neratovice byly opravdu skvělé rozhodnutí, vše podrobně napíšu v příštím týdnu… Sice jsme tam tak tak dojeli, ale pak i můj muž konstatoval, že jsem vybrala bezvadně, ačkoliv po cestě autem měl tendenci lamenovat, že jsme nejeli někam blíž :-))

    #895269
    m májí
    Registrovaný uživatel

    Ahoj Jitko,
    včera jsem Ti psala delší odpověď, ale něco se pokazilo a neobjevilo se to tu… Tak dnes zkusím znovu, ačkoliv krátce.
    S chlapečkama je tenhle problém obecně větší. Vše, co popisuješ, jsem slyšela od spousty maminek. Jde o to, že když se dítěti dá to, co potřebuje – což je od miminka fyzický kontakt kdykoli ho potřebuje, je vnitřně naplněno a nestrádá. Pak se samo odpreparovává, když chce. Tohle se přibližně píše v knize, kterou jsem četla, když se Tyši narodil Koncept kontinua. Moc doporučuju si tuhle knížku přečíst. Tato teorie se mi opravdu celkem potvrdila. Na druhou stranu si myslím, že není správné jet podle ní, nebo podle jakékoli jiné knihy, nebo podle jakéhokoliv názoru. Každý vidí svět svýma očima a hodnotí vše podle sebe. Nejlepší je intuice, to, co je pro Tebe přirozené.
    Když jsem např. kojila v noci co 2 hodiny, zpočátku jsem na to nadávala, byla jsem unavená, cítila se strhaně. Pak mi jedna žena řekla něco, co mě nějak přeplo v mozku. Už nevím, co to bylo, ale mě došlo, že jsem přešťastná, že kojím a začla jsem to vnímat úplně jinak. Pozitivně, radostně, užívala jsem si to. V ten moment to pro mě přestalo být něco jako zátěž, ale stalo se to radostí. A taky velice brzy na to Tyši už nechtěl tak často kojit. Jsem přesvědčená, že to mělo souvislost s mým přijetím té situace.
    Já jsem dost špatný spáč a Tyšiho jsem měla v posteli jen nějakou dobu, pak jsem vymyslela, že je pro nás lepší, když sundám jednu stranu šprušlí u postýlkly a dala jsem si ji vedle mé postele. Tak jsem spali vedle sebe a zároveň jsme měli svůj prostor. Oběma nám to vyhovovalo. Určitě je způsob, jak to vyřešit i u vás, ale určitě je i způsob, jak to celé hlavně vidět jinak, v jiném světle. Jak si to celé užít! Život je právě takový, jak si ho zhodnotíme my. Je v tom velká svoboda. Hlavně nedej na řeči lidí, jak a co dělat, nebo že ho tím či oním rozmazluješ! Já slýchám furt samá negativa ze svého okolí, ale jsem vůči nim, co se dětí týče, imunní. Nenechám se naočkovat nějakými řečmi, nějakým myšlením, co druhé svazuje. Zkus si v sobě říct, jak a co chceš Ty sama a pak se rozhoduj, co v té situaci udělat. To je moje rada, kterou si můžeš i nemusíš vzít. Snad jsem to napsala aspoň trochu srozumitelně 🙂 Moc Ti přeju radost do toho všeho! 🙂
    Marie

    #895270
    Anonym
    Host

    Maruško, předně velká gratulace k narození Julinky! Ať vám krásně a spokojeně roste, myslím, že má velké štěstí, že má tak pozitivně naladěnou maminku 🙂 Knihu mám rozečtenou asi z poloviny a je rozhodně zajímavá a inspirativní. Krásně si napsala tu myšlenku o vnímání života a světa. Já s tím plně souhlasím, dítě je dar a myslím si, že je správné naplnit jeho potřeby tady a teď, když nás potřebuje. Ale přiznám se, někdy je to náročné! Možná jsou si naši chlapečci v lecčem podobní, podle toho, co jsi tady psala. Ten náš je hodně temperamentní, komunikativní a vyžaduje téměř neustále pozornost, takže kolikrát mi opravdu nedá ani vydechnout 🙂
    Je mi jasné, že přijdou ještě mnohem obtížnější situace a budeme jim muset čelit, takže pak si na nějaké uspávání už ani nevzpomeneme.
    Moc Ti děkuji za odpověď a přeju hodně radosti nejen z dětí. Jitka

Aktuálně je na stránce zobrazeno 15 příspěvků - 31. až 45. (z celkem 392)
  • Pokud chcete odpovědět na toto téma, musíte se nejdříve přihlásit.

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist