První nemoc

Úplně jsem se v minulém psaní zapomněla pochlubit, že jsme se Sárinkou vyhrály nový šátek na nošení. Přihlašovala jsem se do různých předvánočních soutěží a vyhrála jsem druhé místo, a to šátek dle vlastního výběru. V týdnu nám přišel a je božský. Hned jsem ho se Sísou testovala a dala si v něm hned šlofíčka, tudíž šátek byl přijat.

Šátkomanie

Do toho nám Ježíšek nadělil taky ještě jeden krásný růžový, takže konečně si mohu postavit svůj první větší šátkovo-nosítkový komínek. Se Sárinkou si nošení moc užívám. U Loly mi ty začátky trochu utekly, protože jsem si ve vázání nebyla tak moc jistá, myslela jsem si, že existuje jeden druh šátku a jeden druh nosítka, pak jsem se ta nějak vše začala učit a poznávat, no a už se to se mnou vezlo. Jsem za to ale moc ráda. Je to ohromný pomocník, hlavně když jsou ty dětičky dvě. A to, že si můžeme se Sárinkou být stále tak moc na blízku, je k nezaplacení.

Sárinčino cestování

Když jsem v těhotenství řešila, jestli by se opravdu mohlo stát, abych i druhé miminko měla tak klidné a vyrovnané, tak jsem si říkala, že bych uvítala, kdyby Sárinka měla lepší cestování. Laura ho jako miminko nemusela. Pak když dostala sedačku, která byla po směru jízdy, tak se to změnilo, ale v protisměrné cestování moc nemusela. Tak jsem si říkala, že by Sárinka mohla být třeba v tomto lepší.

První cesty a první týdny tomu opravdu odpovídaly. Nemohla jsem se na ni v autosedačce vynadívat. Buď celou cestu prospinkala, nebo jen tak ležela a koukala se. Jenže pak se cestování začalo zhoršovat a Sárinka šla ve stopách své sestřičky, ne že by tropila hysterické scény, ale především se jí nelíbilo jezdit vzadu.

Takže jakmile někam jedeme a Sárinka je vzhůru, tak musí sedět vepředu a já jsem celá „nadšená“ ze zadní sedačky. Do toho všeho se mi dělá vzadu zle. Tak v tomto zase máme necestovatelské mimi, ale pomalu na to přicházíme, a když sedí Sára vpředu, tak je vše v pořádku.

Povánoční zařizování

Sárinka přivítala svůj první Nový rok. Velkou party jsme si udělali už o něco dřív, protože jsme pak o půlnoci holčičky nechtěli budit. S Laurinkou už je to všechno opravdu takové správně dětské. Já jsem nazdobila talíře s jídlem, připravila dětské šampáňo a party mohla začít. Stále si s námi chodila ťukat, a když pila trochu bublinek, tak říkala: „Horký, horký.“ Nový rok jsme si pak konečně užili všichni doma v poklidu a pohodě. Dny předtím jsme totiž museli jet vybírat kuchyň a koupelnu, a jelikož už musíme nahlásit, co kde nám bude stát za spotřebiče, tak jsme tu kuchyň opravdu museli vybrat. Takže ještě poslední den v loňském roce jsme pomalu do poslední chvíle trávili po obchodech.

S dětičkami je to velmi náročné. Ten jeden den jsme se vrátili až po osmé hodině večer, ale bohužel se to musí zařídit a ony to s námi musí všechno absolvovat. Naštěstí Sárinka hodně z toho prospí. U Laurinky máme štěstí na nákupní vozíky ve tvaru auta, z toho ji nikdo nedostane a krásně v tom vydrží celý nákup.

Vždycky když mě začíná ze všeho chytat depka, že to nestihneme nebo nezvládneme, tak si představím, jak se sprchuji v našem novém sprchovém koutě, kde mohu krásně stát, nikde nebude stříkat voda a já nebudu muset být skrčená. Doteď tomu totiž tak bylo a na tento relax se tak neuvěřitelně těším, protože to je moje obrovská vzpruha.

Holčičí pokroky

Minulý týden byl celkově velmi úspěšný. Sárinka se začala suverénně přetáčet i na druhou stranu, zvedá se na ruce a Laurinka řekla své první tříslabičné slovo, a to medvědi (koukali jsme na pohádku Šest medvědů s Cibulkou) no a tatínek slavil úspěch, když ji naučil první sprosté slovíčko.

Laurinka se tedy konečně začíná rozmlouvat, resp. začíná po nás hodně opakovat a někdy máme co dělat, abychom rozluštili, co nám říká. Domnívám se, že to dlouho nebude trvat a nastane přesně to období, kdy nezavře pusu a bude vyprávět na všechny strany.

Nachlazení

Bohužel se nás stále drží nemoc. Obě holčičky si prošly teplotami, kašlou a teče jim z nosu. Laurinka už jen dosmrkává, ale Sárinka stále hodně kýchá a rýma se nějak nemá k ústupu. Už jsem dokonce na ni vytáhla odsávačku na vysavač, abychom jí pořádně vyčistili nosík, a vždycky si říkám, že je to zázrak ta odsávačka. Hned se jim uleví a lépe se dýchá.

V noci je to horší, častěji pokašlává, ale já doufám, že už se rýma vzdá a dá nám klid. Každopádně je vidět, že bude taky moc statečná, jako byla Laurinka. Nechá si krásně odsávat z nosíku a kapat kapičky. Není to nic příjemného a hlavně když se pak rozkýchá a nemůže se pořádně nadechnout, ale všechno to opravdu statečně zvládá a je na ní vidět, že ji jen tak něco nerozhodí.

Teď tu vedle mě ale krásně v tichosti oddychuje, tak doufám, že ta rýma nám dá už pokoj. Ale jsem moc ráda, že vydržela takhle dlouho být zdravá. Laura v jejím věku měla rýmu snad už popáté. U ní to bylo nekonečné a velmi vyčerpávající. Chudinka nemohla pořádně dýchat a člověk se budil s každým nádechem.

Zvyk je železná košile

Ze Sárinky se stal spavec i v noci. Už několikrát se mi stalo, že jsem se ze spaní přistihla, jak jsem se vzbudila, jak dávám Sárince prso, aby se nakojila, a ona přitom spala. Jenže mě v tom rozespalém stavu úplně hned nedojde, že vůbec neplakala a o papání si neříkala. Jen jak jsem byla zvyklá, tak mi najednou přijde divné, že se nikdo nebudí a nikdo nic nevyžaduje.

Čtěte také:

• Zkuste v novém roce novinku – Yes Day!
• Rodičovská 2018: Všechny změny jasně a přehledně
• Oční vady u dětí: Často se projeví až při nástupu do školy

Lékařské resty

V příštím týdnu musíme dohnat lékařské resty. Měli jsme jít na kontrolu kyčlí, ale zapomněla jsem Sarah objednat. Zároveň nás musím objednat na půlroční kontrolu k naší paní doktorce a konečně zkusit dojít s Laurinkou vyzkoušet brejličky.

Do toho všeho bude mít náš taťka narozeniny, tak uvidíme, jestli mu s Loly zvládneme v provizorní kuchyni vytvořit něco na zub.

Do dalšího roku všem přejeme hodně zdraví, spokojenosti a spousty radostných dnů.

Krásný den

Bára a Sárinka