Málem jsem nakojila i pána

VÁŠ PŘÍBĚH Patřím mezi maminky, které většinu času nesedí doma, jsem stále na cestách. Jezdím za svými přáteli, kamarádkami anebo se jen tak jedu podívat do nějakého města na procházku s dcerkou.

Zdroj: archiv redakce

Jeden takový výlet jsem si udělala s malou Anetkou toto jaro, kdy bylo malé šest měsíců. Byly jsme na výletě v Praze, procházely jsme se po Starém městě, počasí nám přálo, prostě krásný den jak má být.

Kojím kdekoli

Dcerunku Anetku jsem stále ještě plně kojila, takže přestávky na papání nebyly problém kdekoliv. V této době to již naštěstí nikdo neřeší a nepohoršuje se nad tím, že maminka vystrčí prso a nakojí své mimi i na ulici. Našla jsem si vždy nějaké místečko, kde jsem malou nakojila a jelo se dál. Jednou takovou zastávkou jsem si přivodila právě ten „trapas“.

Pán elegán

Anetka se zase hlásila, že má hlad. Lidí bylo kolem plno, takže jsme si našly nejbližší lavičku, kde seděl pán v nejlepších letech, oblečen do krásného obleku. Mimochodem bylo vidět, že na svou vizáž opravdu dbá. Četl si noviny a soustředil se jen na ně. Já si v klidu sedla vedle něho a vyndala Anetku z kočárku, že ji nakojím.

Mléko jen stříkalo

Anetku jsem přiložila k prsu a ta hned začala pít. Jenže co se nestalo! Mlíčka jsem měla nadbytek, takže teklo opravdu velkým proudem a Anetka se nějak zalkla a ucukla hlavičkou stranou. Prso jí vyskočilo z pusinky, a jak jsem byla rozkojená, mléko mi začalo stříkat z prsu a pánovi přímo na ten jeho krásný oblek i noviny.

„Vítězka“

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal! Zkoprněla jsem a nevěděla co dělat. Jestli chytat mléko a kojit dál nebo se omlouvat! Byla jsem červená (omluvte ten výraz) až na „zadku“, pán také zrudl a já si v tu chvíli říkala „Tak a teď to schytáš“.

Několik vteřin jsme na sebe koukali celí rudí a neřekli ani slovo. Najednou se pán začal smát a já hned taky a k tomu se ještě omlouvala. On si s úsměvem otřel svůj oblek, noviny vyhodil a jen řekl, že už se mu stalo ledacos, ale v tomhle jsem porazila kdekoho.

Měla jsem velké štěstí, že jsem si sedla právě vedle něho. Nevím, jak by reagoval někdo jiný. Od té doby jsem si sedala radši na lavičku, kde jsem byla úplně sama, abych se tomuto trapasu vyhnula.

Anetku už nekojím, ale na tuto historku si vždy ráda vzpomenu.

Adéla