Ahoj Gabi,
doufám, že sis dovolenou v Čechách užila nebo ještě užíváš 🙂 Taky jezdím k našim na delší dobu, většinou týden, aby si vnoučky užili, i když tak daleko jako vy to samozřejmě nemáme, jen 350km 🙂 A tatínek si užívá svůj týden, vyráží za kamarády a dospává se. A taky mu to někdy (no dobře, vždycky :-)), pěkně závidím. Jak je ten rodičkovský svět tatínkovský a maminkovský rozdílný… Taky bych chtěla mít někdy den nebo i noc pro sebe, ale když se nabízí babička-tchýně,že si vezme Adri na pár dní na chalupu, tak odmítám. Neumím si představit, že by byla pár dní beze mne a já bez ní. No takže si ještě počkáme…
K tomu natáčení hlavičkou, nemám si ce úplně totožnou zkušenost, ale Adri nám na bříšku zakláněla hlavičku jen na jednu stranu. Pak jsme skončili na rehabilitacích a měli i doma cvičit, ale to jsem nezvládla a vzdala to. A dneska běhá a skáče, až bych ji někdy radši trošku přibrzdila. Adrianka kvůli mému strachu ze SIDS spávala výhradně na zádech. U Martínka jsme pozorovali na bříšku podobné tendence zaklánět hlavičku a přepadávat, ale toho už jsem dávala hodně často spávat na bok místo na záda a pak se to nějak samo srovnalo. Takže je možné, že toto polohování na bocích při spaní opravdu pomáhá. Teď už si doma stoupá u sedačky, u stolku, v postýlce a já jen trnu, kdy se zase ozve rána a po ní pláč a já budu foukat další bouli. A to mu bude teprve za dva dny devět měsíců… bohužel už nejsem tak zdatný „záchranář“ jako u Adri a tak si často i natluče, ale bohužel, nemůžu být všude 😉
Držím palce, ať se Maxovi hlavička brzo sama srovná, tak jak má a ty si jen užívej mateřských povinností 🙂
Mějte se všichni moc fajn, Zu
