Zdravím všechny,
mám dvě zkušenosti s porodem, oba byly spontánní. První porod probíhal hladce, v porodnici mi praskla (dle PA „hodně, opravdu hodně“ zakalená) plodovka (= PA naznačovala, že může dojít i na císaře, protože miminko má evidentně problémy), tak nasadili oxytocin. Následující dvě hodiny byly noční můrou každé rodičky- křeče úděsné, po nálevu navíc ze mě šlo vše vrchem spodem nepřetržitě, ale vidina blížícího se miminka vše smetla. Jenže malý se v cestách zaklínil, začal se ztrácet, tak přišel rychlý nástřih (opravdu velmi bolestivý), na pár zatlačení byl potom venku (skutečně jen „vyklouzl“). Na hlavě měl obrovský popordní hematom (který zmizel do dvou hodin). V tomto případě byla dle mého názoru epiziotomie skutečně prospěšná a přestože byla opravdu bolestivá a hojení bylo zdlouhavé a náročné, nechala bych si ji udělat znovu. Otázkou mi totiž zůstává, zda byl nutný oxytocin, který mohl porod příliš urychlit a malý tak nestihl dorotovat.
Před druhým porodem jsem poctivě cvičila s EPI-NO a to zřejmě přineslo ovoce. Porod byl velmi rychlý a bezproblémový. V porodnici jsem byla 30 min. než se malá narodila (3570g, 49cm), takže se nestihlo vůbec nic. Tlačit jsem musela podstatně víc, druhá fáze byla fyzicky mnohem náročnější než u prvního porodu, ale stálo to za to. Jsem bez poranění a ze sálu jsem mohla odskákat po jedné noze (nebo i po zadku snad). (mimochodem voda byla opět „hodně zakalená“)
Shrnutí – dle mých zkušeností jsem velkým odpůrcem tak náročných a velkých zásahů do porodu, jak se to v dnešní době děje a to včetně epiziotomie. Ovšem jde-li „do tuhého“, pak je malá jizva na hrázi od nástřihu skutečnou prkotinou.
