Ahoj holky,
ani dnes bouřka nezavítala… Pořád nic, stále jsem 2v1. Klid mne chvílemi opuští – to jsem pak zoufalá nebo mám vztek. Manžel už je také dost hotový – v neděli jsem nebyla ničeho schopna, tak se staral o děti, domácnost a nakupoval. Bože, ať už porodím! Je to takové čekání na bod 0 – od něho se pak počítá šestinedělí, možnost hubnutí, sžívání se rodiny s miminkem, vypiplání miminka. Ale místo toho jen čekám a čekám, napětí stoupá a k ničemu to není…
Občas pípne manželovi esemeska, kterou přečtou děti nahlas, typu: tchán – „Tak co, nezapomněli jste mi oznámit narození miminka?“. To bych pak vraždila!!! Některé „kamarádky“ se už také ozývají, tak co? Ani nemám chuť odpovídat…
Včera přes den jsem měla docela dobré stahy, večer jsem si je začala psát. Byly tak po cca 20-ti minutách. Docela intenzívní, ale noc zase vše uklidnila. Manželova intervence také nepomohla… Večer jsem si dala deci červeného – vůbec mi nechutnalo a stejně to bylo na nic. Ve středu jedu do Vrchlabí na kontrolu. Myslela jsem si, že už nenastane, že do té doby porodím… Ach jo.
Jíťo, máš krásné fotky. Držím palce, ať zítra dobře dopadneš!
Jogo, vidím, že si ještě pořizuješ poslední věcičky na miminko 🙂 Na první mimčo jsem měla půjčený přebalovací pult + vaničku v jednom+ místa na odkládání věciček. Vanička měla ještě odtok a hadičku, aby člověk jednoduše vodu vypustil a nemusel vaničku nosit. Ale jak píšou holky, bylo to strašně nepraktické! Když byl Jáchym novorozenec, musel mi asistovat manžel, aby přiklopil přebalovací pult na vaničku a bylo to strašně nešikovné.
Na další děti jsem si pořídila dřevěnou komodu s velkou deskou na přebalování (Gazel). Byla fakt super – teď jsem jí s radostí vyštrachala. Také jsem měla dobrou zkušenost s dáváním velké přebalovací podložky rovnou na zem. Doporučovala mi to lékařka, protože měla zkušenost, že většina miminek maminkám spadla z přebalováků. Nejprve byla maličká a maminka je mohla nechat ležet chvilinku samotná – např. aby si něco podala. A jednou sebou mimčo nečekaně mrsklo a už byla dole… Takže mi vždycky říkala, že když mám miminko na podložce dole, nemá mi kam spadnout.
Od 3 měsíců jsme začali chodit na plavání miminek (Baby club Kenny) a to jsem ho každý večer koupala ve velké vaně (součást metodiky plavání miminek). Na další děti jsem si pořídila „kyblík“ jako Jíťa. A byl super.
Holky, držte se. Ať miminka, která mají čas hezky rostou a ta která se už mají narodit, přestanou dělat drahoty.
