ahoj pavlakaroli.nic s z toho nedělej.Četla jsem o tom článek že každý rodič miluje každý svoje dítě jinak.Že jedno má radši a tu druhýmu dává víc(upřednostňuje ho )jako by to chtěl nějak odčinit.
Mám známé který letos na začátku roku si přivezli osmiměsíční úžasnou holčičku a všichni jim to moc přáli(ještě teď mám v očích slzy,jak mě to dojímá)
A musím ti-teda i manželovi za to martyrium krerým jste museli projít a hlavně dohodnout se na adopci.Protože to není lehké smířit se s tím,že nemůžete mít vlastní a ono to pak najednou vyjde. Kámoška která má všechno-peníze,dobrou práci,barák tak děti mít nechce poněvadž mají v rodině rodovou nemoc střev(ona je má odstraněné)a ani neuvažuje o darování vajíčka a oplodnit to manželovou spermii,ani o adopci.Proto vám před vámi smekám,že jste dozráli do toho adoptovat. Užívejte si.
Znám se osobně z jednu paní které řekli,že nikdy nebude mít normálně děti(něco s dělohou) tak šla na umělé oplodnění a má dvojčátka.Pak se s maželem rozvedla a teď má přítele se kterým přišla do jiného stavu normálmě a má 5měsíční cácorku.Asi je to hodně o psychice.
