Já pořád tvrdím, že nevěra je nevěra a je jedno jak a za jakých okolností vznikne. Míra tolerance závisí na každém z nás, já bych ji neodpustila. Pokud vztah funguje, je to podraz, když partner zahne. Pokud nefunguje, měli by se ti dva rozejít a užívat si pak podle svého a nekončit vztah tím, že už někoho prostě máme. Potom ten rozchod vlastně už není kvůli problému ve vztahu, ale kvůli třetí osobě a to zraňuje mnohem víc než-li fakt, že to prostě už nefungovalo. Zažila jsem obě strany, žádná není příjemná, ale horší je být podváděn než podvádět i v nefunkčním vztahu. Prostě to bolí, důvěra je fuč a už se úplně nikdy nevrátí. A než pořád někde vzadu v hlavě pořád slyšet tu myšlenku „Jestli on si to zase nerozdává s tou nebo s tou“ či slídění za fakty, to radši rozchod…
