Zvolené téma obsahuje celkem 8 odpovědí. Do diskuze (4 účastníci) se naposledy zapojil uživatel v venuse a poslední změna je stará 6 let, 2 měsíce.

Aktuálně je na stránce zobrazeno 9 příspěvků - 1. až 8. (z celkem 8)
  • Autor
    Příspěvky
  • #844068

    Anonym

    Souhlasíte, že není nevěra jako nevěra? Že je třeba celkem důležité to, jakým způsobem se o partnerovu dalším vztahu dozvíte? Jestli od něj, nebo od někoho jiného, případně když na to přijdete náhodou sama?
    Uměla byste nevěru odpustit?

    #844069

    Anonym

    No já bych jí odpustila, taky se mi to stalo, jsme jenom lidi. Každopádně bych mu ale dlouho nevěřila a musel by mě přemlouvat. Abych mu odpustila jen tak to teda ne. A hlavně muselo by na něm být vidět, že je mu to líto, musel by mě přesvědčit, že mě stále miluje a jen udělal chybu. Bylo by taky důležité, že o tom neví okolí, protože to bych se před nimi cítila jako blbec. Každopádně je to hnus a lidi by měli přemýšlet než s někým vlezou do postele, jestli někomu jinému neublíží.

    #844070

    Anonym

    Koukat na nevěru ze strany ublíženého je uplně jiné než na ni koukat očima vinníka. Můžu říct, že i vinník se cití opravdu špatně, pokud (jak jsem se dočetla je pro něj i současný stav stále cenný) má rád oba partnery. Nikdy jsem si nedokázala představit jak hodně těžké by to mohlo být dokud jsem se do této situace nedostala sama.

    #844071

    Anonym

    Souhlasím s posledníma dvěma komentáři.Někdo mi jednou řekl,že je lehké odpustit,ale těžké zapomenout.

    #844072

    Anonym

    Nikdy jsem si nemyslela, že budu v takové situaci. Vždy jsem nevěru odsuzovala. Ale čas běží a názory se mění se zkušenostmi.Poté, co mě manžel začal dlouhodobě „zanedbávat“, jsem myslela, že je mi tedy nevěrný. Ale v tom mi do života vstoupila situace a muž, který způsobil to, co jsem si nikdy nemylsela. Není to láska, pouze sex. A nedá se to už vrátit.A zřejmě ani manželství. Ale myslím, že to dokáže pochipit jen ten, co to také zažil.

    #844073

    Anonym

    užtu dlouho nikdo nebil.
    Tak já si přidám taky názor. Záleží v jaké situaci partner zahn-úmyslně či pod vlivem alkoholu,anebo se opravdu zamiluje.Asi by to hodně bolelo, ale pokusila bych se mu odpustit s tím,že to podruhé neudělá.
    Já jsem také byla nevěrná ale….. S manželem jsem byla od 16-17let a byl to můj první. Neustále na mě naléhal a chtěl sex ikdyž jsem na to nebyla připravená a po 4měsících jsem svolila.Po5letech jsme se vzali a po dvou letech se nám narodila dcera. Sex pro mě byl utrpením. Jakmile jsem si lehla do postele okamžitě po mě šahal a vůbec mu nevadilo,že jsem utahaná. Spát jsem chodila tajně-když usnul u talevize,ale jakmile jsem ulehla přišel a začal vyhrožovat,že mi nepůjčí auto-když jsem měla jet ke kamarádce,že ho mám jem pro peníze(já tenkráte brala 3500kč mateřský a plíny něco stály) a tak jsem si na něj vypěstovala takový odpor,že mi vadily jeho nohy,jak se potí,jak jí a vůbec že dýchá. V práci jsem přešla na nové místo a líbil se mi tam jeden kolega a byla jsem odhodlaná se s ním vyspat(s manželem jsme už půl roku naspali a dcera spala mezi námi aby něco nabylo) asi jen si dokázat jestli jsem frigidní či ne.Na kolegu nedošlo.Po té jsem doma řekla,že se chci rozvést a začalo peklo. Přestala jsem mu vařit a i mluvit na něj a dceru jsem proti němu nenaváděla.On ji proti mě naváděl,ale stejně mu to nepomohlo. Vyhrožoval,že se zabije-skočí pod vlak,nabourá,pověsí se.To trvalo asi 3/4roku dokud nás nerozvedly ale ještě někdy v půlce rozvodu jsem potkala muže-mladíka a s tím jsem se vyspala a ne jednou a zjistila jsem,že se mi sex líbí jenže se přihodilo to,že se to jeho rodiče dozvěděli o nás a tvrdily,že se stejně nerozvedu a že jsem proti němu stará a tak dal na své rodiče a rozešli jsme se.Poté jsem potkala dalšího muže a s tím jsem do dneška -4roky a sex mě s ním baví a ani jeden z nás nevyčítá tomu druhému,že se mu nechce ikdyž to někdy trvá 14dní. Tvrdím,že sex je kořením života a když to mezi dvouma vázne tak je problém a pak jeden či druhý hledá něco u toho třetího.

    #844074
    t
    Hawy
    Registrovaný uživatel

    Já pořád tvrdím, že nevěra je nevěra a je jedno jak a za jakých okolností vznikne. Míra tolerance závisí na každém z nás, já bych ji neodpustila. Pokud vztah funguje, je to podraz, když partner zahne. Pokud nefunguje, měli by se ti dva rozejít a užívat si pak podle svého a nekončit vztah tím, že už někoho prostě máme. Potom ten rozchod vlastně už není kvůli problému ve vztahu, ale kvůli třetí osobě a to zraňuje mnohem víc než-li fakt, že to prostě už nefungovalo. Zažila jsem obě strany, žádná není příjemná, ale horší je být podváděn než podvádět i v nefunkčním vztahu. Prostě to bolí, důvěra je fuč a už se úplně nikdy nevrátí. A než pořád někde vzadu v hlavě pořád slyšet tu myšlenku „Jestli on si to zase nerozdává s tou nebo s tou“ či slídění za fakty, to radši rozchod…

    #844075
    t
    terezahon
    Registrovaný uživatel

    Myslim, ze aby to clovek mohl posoudit, musi to zazit. Ja jsem nikdy neverna nebyla a muj manzel (snad) taky neni. Ale uz nejsem naivni mala holka a vim, ze vernost je velmi vzacna, a ze je velmi snadne „ujet“. Snazim se si to nepripoustet, nelezt do telefonu a emailu atd. Jak bych se zachovala, kdybych mela dukaz, to fakt nevim…

    #844076
    v
    venuse
    Registrovaný uživatel

    :'( |-)
    Nevěra je prostě nevěra.Mám 10letého syna a 11letou dceru,rozvedla jsem se po 2letech manželství kvůli nevěře.Byla jsem 5let sama s dětmi,nechtěla jsem chlapa ani vidět.Jenže se mi do cesty připletl ON a já se zamilovala,bylo to nádherné.Po čase sme spolu začali žít,on měl též z předchozího vztahu dítko,jezdil k nám na víkendy-vše klapalo.Pak sme se rozhodli,že bychom si pořídili mimi.Nejdřív to nešlo,ale nakonec díky doktorům a dnešní medicíně se to povedlo.A pak nastal zlom,měla jsem rizikové těhotenství,ležet ležet a nic nedělat.Pak jsem si všimla,že se mi partner vyhybá a poprvé jsem zjistila,že je mi nevěrný se svou bejvalkou,když sem byla ve 4měsíci. Odpustila jsem mu.Pak se to opakovalo podruhé a to už jsem předčasně porodila syna,syn byl malinký a museli sme být v nemocnici dlouho.Blížili se pomalu vánoce a tak jsem mu odpustila podruhé.Ne tak snadno jako poprvé,ale odpustila.Malému bude rok a je to tu potřetí. Stále s tou samou.Měsíc už spíme odděleně,nevím co dělat.Do nekonečna se odpouštět nedá,ale mám 3 děti a v dnešní době být sama-to je nemožné.:'( CO DÁL ????????

Aktuálně je na stránce zobrazeno 9 příspěvků - 1. až 8. (z celkem 8)

Pokud chcete odpovědět na toto téma, musíte se nejdříve přihlásit.

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist