ahoj holky,nahodou jsem precetla Vase zivotni zkusenosti a vidim,ze v tom nejsem sama.Mam podobne zazitky.Kdy by mel byt clovek stastny a radovat se,tak se jen stresuje a to kvuli chlapum.Jsou opravdu zvlastni zivocisni druhove!Muj pritel me tlacil k potratu a ja odmitla,tak zacal trucovat a momentalne to mame takove,ze cekame az se malicke narodi,tak se rozhodne,jestli s nama bude,nebo ne.Mam s tim souhlasit?Copak je dite vec?Miminko bylo sice neplanovane,ale to se nekdy stava a on se s tim nehodla smirit.Nakonec i proto,ze ma vyssi vek a tudis uz asi nechtel zadne povinnosti.Rozhodla jsem se bojovat za to malinke a uz pritele nechavam tak,akorat je hrozne,kdy je zena nejcitlivejsi,chlap je proste magor a neni s ni.Cetla jsem,ze se to stava-reakce jsou ruzne a jedna se o psychicke poruchy.Drzte se holky,my mame svoje deti,to je nejcennejsi,kdezto chlapi budou sami.
