táta sobec? poraďte

Zvolené téma obsahuje celkem 24 odpovědí. Do diskuze (8 účastníků) se naposledy zapojil uživatel z Hany a poslední změna je stará 2 roky, 5 měsíců.

Aktuálně je na stránce zobrazeno 15 příspěvků - 1. až 15. (z celkem 24)
  • Autor
    Příspěvky
  • #843090

    Anonym

    Ahoj, chci se podělit os vůj problém, který možnmá ani problém není, ale zajímalo by mě jestli to některá zažíváte taky tak. Na miminko jsme se hodně těšili a čekali, takže když jsem přišla od doktorky se zprávou, že jsem těhotná, čekala jsem minimálně velké objetí, pusu a radost. Můj přítel se jen usmál a řekl, že je rád. Když jsme to potom říkali okolí, vždycky jsme to byla já kdo to musel říct, on jakoby to tajil, no ne tajil,a le nechlubil se.
    Teď jsem na konci čtvrtého měsíce a už mám docela bříško, nevolnosti a tak, ale z jeho strany nepozoruju žádnou podporu, že by třeba řekl – tohle netahej, odpočiň si nebo tak. Spíš chce servis stejný jako předtím. Připadám si an všechno hrozně sama. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, ale říká, že si vymýšlím, že to tak není a že je rád, že čekáme miminko. Ale stejně pak jede někam sám, kam já nemůžu, je otrávený, že nemůžu ejzdit na kole (mám hematom v děloze) a podobně. nevím jestli je jen sobec, dřív mi to tak nepřišlo, nebo jestli si to nemlouvám nebo je za tím něco víc. Kamarádka mi říkala, že to vypadá, jakoby se na dítě ani netěšil…
    Máte to taky tak? Nebo vás tatínek obskakujea čte si knížky a pododbně. Já mu koupila knížku Budu tatínkem, ale ani se na to nekoukl…

    #843091
    m
    Marmla
    Registrovaný uživatel

    Ahojky
    teda to je síla. Některý chlapi těhotenství a narození miminka neprožívají. Začínají si s dětmi hrát až když s nima podle jejich slov něco je. Mám takovou kamarádku a tohle jsem nechápala.
    My ženy to prožíváme jinak, my si miminko uvědomujeme od první chvíle co zjistíme, že jsme těhotné. Hold neměli by jsme chlapi nutit aby četli knihy a tak, ono by se to mohlo změnit až budou pohyby a muž je ucítí přes bříško taky, ale nenutit je, spíš by to mohlo způsobit ještě větší odtažitost…
    Paní Iva je z mého pohledu chudák, že manžel šel za jinou. Asi by si měla odpovědět proč hledal něco jiného. Je pravda, že se chlapi bojí stereotypu a pak můžou bláznit. Měla by si s ním, promluvit a pokud on bude trvat, že chce jít pryč, tak by bylo možná lepší mu dát tašku aby si zbalil své věci. I když by to bolelo, ale určitě méně než když bude vědět, že byl s ní a teď si spokojeně dá večeři a lebedí si na gauči, když Vám to trhá srdce. V tomto případě je asi každá rada drahá. Musíte udělat to co si myslíte Vy, že je lepší pro Vás, Vaši dcerku a nenarozené mimi…
    Přeji mnoho síly

    #843092

    Anonym

    ahoj, pro idušku.
    jak píše MARMLA, někteří muží ti těhotenství neprožívají tak intenzivně jako jiní nebo je to pro ně obrovská zodpovědnost a přemýšlí jak to bude… neumí si to představit. Určitě to bude lepší, když bude mimi už kopa nebo ho sebou vem na ultrazvuk, to se celej pordí až uvidí drobečka.
    Hlavně si to užívej ty at je i mimi v pohodě.
    Petra

    #843093

    Anonym

    Ahoj Iduško, musím tě uklidnit, já to mám doma taky tak. Jeden hematom mi zmizí a další se objeví, takže mám taky vše zakázáno. No a přítel mi nikdy s ničím nepomohl, když jsem ho požádala, jen odsekl, že ho prudím. Je velký sportovec, takže po práci jde běhat, nebo na kolo či cvičit, domů se vrací pozdě večer kolem 21hod, jenže to já už jsem unavená. Nemá cenu zkoušet s ním probluvit, jen se ještě víc šprajcne, navíc vynucená pozornost mě stejně netěší.
    Navíc má dceru z předešlého vztahu, které je nyní 10 let a vyžaduje veškerou pozornost, takže místo aby mi pomohl, ještě mi ji frkne na hlídaní a ona rozhodně není řádný andílek. Už jsem se s tím smířila, netlačím na něj a užívám si těhotenství po svém. Chodím na kafíčka s kamarádkama nebo se sestrou a snažím se tím neužírat. Takže pevné nervy, hlavně se netrápit.

    #843094
    d
    Danča
    Registrovaný uživatel

    🙂 Zdravím vás děvčata, i já se řadím mezi těhulky – neobskakované, sic milované, ake respekt k těhotenství – a to již pokročilému nic moc :$ , až teď v 8. měsíci můj muž pochopil, že tahání těžkých košu s prádlem, tašek atd. by mohl zvládnout on. Nic si z toho nedělejte – chlapi to tak prostě ( ne všichni, abych některým zázrakům nekřivdila) maj, na prvním místě jsou potřeby jich samotných a pak teprve ostatních, bohužel, když muž nemá všechny své potřeby OK. tak není schopen myslet na ostatní – takže sobec, na miminko se i těší, jen to neumí dát najevo, neberte vážně filmy o takových věcech, ve skutečnosti to bývá určitě tak jak to prožíváme všechny. Taky vím už z předchozího těhot. – před 9 lety, že má můj manžel strach – např. z porodu, jestli bude mimčo zdravé, jak to zvládnem finančně, strach ze ztráty zaměstnání, který má dnes skoro každý je v tomto případě ještě umocněný …. a to se projevuje právě tím – jakoby nezájmem, ale až budete rodit – a bude tam moct být – tak to určitě zájem mít bude, věřím tomu a o mimi taky, přeju všem hodně trpělivosti a zdravíčka – určitě bude dobře:D

    #843095
    i
    iduška
    Registrovaný uživatel

    Ahoj holky, sem moc ráda, že nejsem sama, kdo se cítí tak „neobletovaně“ už sem si myslela že jo. Moje těhotné kamarádky mají doma manžílky jako z encyklopedie – nebo to aspoň tvrdí. Ten můj mi včera vynadal, že sem mu nedonesla konev na zalévání plnou, ale poloprázdnou. Když sem mu asi postévysvělila, že fakt plnou nosit nesmím, tak konečně pochopil – na pár hodin.
    Mám to podobné jako Amy, ten můj je taky velký sportovec, takže toa si hraje roli, že jsou zvyklí překonávat vlastní fyzickou únavu a očekávají to i jinde. jenže těhotenství je něco jiného. No snažím se na to moc nemyslet a užívat si to pos vém, ale pár nocí sem už probrečela.
    Jen mi pořád nejde do hlavy proč to dítě tak chtěl, když ted mi ani to bříško nepohladí….

    #843096
    s
    snoubenka
    Registrovaný uživatel

    Ahojky,

    jak se říká, ženy nikdy pořádně nepochopí muže a naopak :-). Ženy jsou ale stvoření mnohem silnější ve všech směrech, takže vše zvládnou. Hlavu vzhůru děti josu smyslem života, tak si to nekažme!:) .
    Můj přítel byl tedy ukázkový tatínkem jak v těhotenství, tak i ted když máme 6 týdenní holčičku…koupání je jeho a přebalování, když je doma. Ale zato můj první přítel, se kterým mám 8 letého syna byl pravý opak. Proto jsem ji ani to 1. těhotenství neužila. tedˇ , když se na to dívám zpětně už bych si nenechala pokazit krásné chvilky nikým ani přítelem, kdyby měl stejný přístup jako ten první.
    užívala bych si těhotenství i mateřství plnými doušky, navštěvovala se s kamarádkama, chodiola do přírody i mezi lidi…prostě dělat vše jen za sebe a miminko.
    Chlapy si většinou svou roli otce uvědomí až po porodu:( .
    Miminko potřebuje klid a pohodu tak plno sil!!!
    Petra

    #843097
    i
    iduška
    Registrovaný uživatel

    Máš pravdu snoubenko, nemá cenu se tím rozčilovat, stejně ho ničím nedonutím, aby se víc zajímal, musí chtít sám. Když tady čtu příběh Ivy jsem ráda, že je aspoň se mnou, i když to zní hrozně.
    Ivo, hodně sil, já bych to asi moc dlouho nevydržela. Mysli hlavně na sebe a na děti. Možná by bylo opravdu lepší aby odešel a ty budeš šťastná sama nebo s někým jiným. Chlap, kterej opustí ženskou vě těhotenství je největší ubožák na světě.8o|

    #843098

    Anonym

    Ahojky.
    Opravdu jsou chlapi co to nejen neprožívaj, ale vůbec si nepřipouští, že by se mělo něco v jejich životě změnit nebo by nás měli šetřit. Manžel se mi netají s tím, že si to zatím nepřipouští a nijak to neprožívá. Prý už to tak má a třeba se to změní až se malá narodí. Nedávno zaperlil, když mi v 7.měsíci řekl, že vymalovat chodbu a schodiště přece zvládnu…:) Už se nedivím fakt ničemu. Když se mi povedlo teď v 8.měs. aby cítil jak malá kope, tak se zatvářil, jako kdyby viděl kometu a hlásí : „Tý jo, je tam“. Nějaké ohledy, jako, že bych neměla tahat těžké věci? Vždy mu to musím připomenout, jinak ho to nenapadne. Ale beru ho jaký je a třeba až se malá narodí, tak se stane zázrak. 🙂 Tak hodně sil a snažte se to brát s nadhledem a nečekat od nich nemožné.

    #843099
    i
    iduška
    Registrovaný uživatel

    No holky mě ten mů včera zas dorazil. Kdžy jsme mu řekla, že sedět v 10 večer u počítače není normální – má dovolenou! a že bychom se snad mohli věnovat příjemnějším věcem, tak mi řekl, že sem sobecká, že myslím jen na sebe a na mimino, že jsou ted pro něj důležitější věci! Měla jsem 100 chutí sbalit tašku a vypadnout, vůbec nechápu jak to myslel. Šla sem beze slova spát, ráno už byl v pohodě, dal mi pusu a tak, ale já sem stejně ještě jako opařená. myslet na svý dítě je sobectví?

    #843100

    Anonym

    Ahoj,můj bývalý byl úplně stejný a stále se to stupňovalo. Když mě a malou přivez z porodnice,vysadil nás u mých rodičů a jel za kamarádama. Sice si vzal týden volno-prý aby mi ze začátku pomohl,ale volno trávil v hospodě a pomáhat mi chodila máma. Pak mi začal vyčítat,že musí makat a já se válim doma na mateřský, k tomu se časem přidaly urážky a nadávky, to hlavně když přišel k ránu z hospody. Nikdy si to nepamatoval,tak se choval,jako by se nic nestalo. Vše vyvrcholilo fyzickym napadáním. Rozešla jsem se s ním loni v létě, dceři byly tři roky. Tátu určitě potřebuje,ale né takovýho.
    Teď mám nového přítele,čekáme miminko a budeme se brát. Je úplně jiný, já a malá jsme pro něj to nejdůležitější. Teď mám konečně rodinu.

    #843101

    Anonym

    Iduško- jen malá rada pokud si ji vezmeš k srdci, funguje to i na toho tvýho, On se jen není ochotný smířit s tím, že vztah probíhá změnami, že tě nemá jen a jen sám pro sebe, čili odpovědnost i za dítě co nosíš ještě nevnímá. Po narození bych řekla, že můžeš počítat s tím, že bude žárlit na prcka, ale uvidíš to se vstřebá. Můj se choval stejně a teď u třetího těhotenství mu teprve svitlo. Naučila jsem se jedno, pokud se mělo něco udělat, nebo nosit těžkého, třeba velké prádlo, nachystala jsem mu to pod nos, a stálo to tam tak dlouho, dokud to prostě neodnesl, sice s remcáním, ale funguje to, nahoď ztrápený pohled a řekni, že ti není dobře, ne, že jsi unavená, nebo, že bys nesměla, to nefunguje. Chce to velkou trpělivost a hodně silnou vůli, aby nelítaly hormony a ty ses necítila smutná, nebo raněná. Fakt to funguje a on se pomalu a jistě naučí pomáhat, což bude jen a jen dobře, přestane žít svůj samostatný život a pochopí, že se musí zapojit. Není to ze dne na den, ale s trpělivostí to půjde, ono totiž jak budeš čím dál víc kulatější už toho taky moc kolem zahrady a domácnosti, nebo něho neuděláš, těhotenství není choroba, ale aparíát dokáže dát pěkně pod tlak, takže nauč ho se zapojit. Jo a večer pokud se zlobí, že jsi unavená a jdeš spát, zatáhni ho s sebou, my vyřešili umístěním malé televize do ložnice:)

    #843102

    Anonym

    Iduško, nic si z toho nedělej. Vím, těžko se takový věci hází za hlavu, člověk se chvíli trápí, pak si říká, že dobrý, zase dostane ťafku v podobě nějaký poznámky a zase se trápí…..chlapi prostě myslej jinak. Když něco „provede“ a neřekneš mu hned, nevynadáš nepřipomeneš se, bere to jako hotovou věc, pro něj je to vyřízený jeho mozek se tím dál nezabývá a klidně Ti ráno dá pusu a je v pohodě. on si to prostě už vyřešil.
    Já jsem teď na začátku sedmého měsíce těhotenství a musím zaťukat s těžkými věcmi mi manžel pomáhá, ale jinak…..je naštvanej, protože jsem od začátku musela odložit kolo a on rád sportuje, dál chodí do hospody i ve dny kdy jsme za partou chodili spolu a nechává mně doma samotnou, neodpustí si poznámky že s břichem vypadám hrozně, miminko kope, ale když mi dá ruku na břicho tak přestane a on mně vyčítá, že ho naše miminko nemá rádo…….ohledně prací na které nestačím, dalo mi to zabrat udržet e a nedělat je, ale prostě je nedělám, když to neudělá on, tak to není hotové……..má ale i spoustu dobrých vlastností, kvůli kterým stojí za to tyhle věci překousnout a já pevně doufám, že až se na něj ten drobeček usměje, bude to dobrej táta, nebude třeba šišlat do kočárku, běhat s ním na procházky a přebalovat, ale vydím ho, jak staví autodráhu, ukazuje malýmu zvířátka v zoo a učí ho jezdit na kole……
    pevné nervy 🙂 Jarka

    #843103
    i
    iduška
    Registrovaný uživatel

    Musím se sem vrátit a napsat všem, že s tím mým začínám dělat pokroky. Už mi nosí sám tašku, prostě sem hodně hekala a pak taky vyprávěla o „kolegyních“ které potratily, občas mu poslala odkaz na článek o těhotenství an netu a je to trochu lepší. A začalo to také tím, jak mi narostlo bříško. Už konečně vidí, že některé věci jsou mimo mojí moc, že si únavu a špatnou pohyblivost nevymýšlím. Ideální to úplně není, na rukou mě nenosí, ale zlepšilo se to. Díky všem za rady. Chce to vytrvat a hlavně se netrápit, protože tím ničemu nepomůžete.
    Teď zas řeším, že chce hned po porodu (jestli bude v termínu) odjte tři víkendy po sobě na závody, od pátku do neděle, dovolenou mezitím mít nebude protože mu ji nedají, Takže přes týden v práci a o víkndu pryč. A já v šestinedělí. řekla jsme mu na to, že až podle toho jak uvidíme jak to budud zvládat, je to naše první tak co, a on na to, že mi přijede pomoct jeho maminka – no to se raději zastřelím. Ale je to až za pár měsíců, takže doufám, že dostane do té doby rozum.

    #843104
    k
    KLUB Těhulek – Kamila
    Registrovaný uživatel

    Ahojky,
    pořád doufám, že nebudu jediná výjimka, která si myslí, že když děťátko chtěli a splodili oba, tak by se tak oba taky měli chovat.
    Můj muž to naštěstí pochopil dost rychle a já si už skoro čtyři měsíce užívám uvařené nedělní obědy a nákupy potravin spíš jako procházky, kdy nesmím ani k chlaďáku s masem, abych neprostydla. 😀 Je to možná druhý extrém, ale hrozně miloučký, a upřímně bych ho přála zažít každé těhulce.
    Iduška má pravdu, že nenápadné strašení určitě pomáhá – já to dělala nevědomky, když jsem se nahlas strachovala ze všech příspěvků o potratech a komplikacích v těhotenství, takže nervozita přešla i na manžela a začal si mě „hlídat“.
    Držím palečky, ať všem chlapům dojde, jaký zázrak se ve vás a díky vám děje!

Aktuálně je na stránce zobrazeno 15 příspěvků - 1. až 15. (z celkem 24)

Pokud chcete odpovědět na toto téma, musíte se nejdříve přihlásit.

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist