Iduško- jen malá rada pokud si ji vezmeš k srdci, funguje to i na toho tvýho, On se jen není ochotný smířit s tím, že vztah probíhá změnami, že tě nemá jen a jen sám pro sebe, čili odpovědnost i za dítě co nosíš ještě nevnímá. Po narození bych řekla, že můžeš počítat s tím, že bude žárlit na prcka, ale uvidíš to se vstřebá. Můj se choval stejně a teď u třetího těhotenství mu teprve svitlo. Naučila jsem se jedno, pokud se mělo něco udělat, nebo nosit těžkého, třeba velké prádlo, nachystala jsem mu to pod nos, a stálo to tam tak dlouho, dokud to prostě neodnesl, sice s remcáním, ale funguje to, nahoď ztrápený pohled a řekni, že ti není dobře, ne, že jsi unavená, nebo, že bys nesměla, to nefunguje. Chce to velkou trpělivost a hodně silnou vůli, aby nelítaly hormony a ty ses necítila smutná, nebo raněná. Fakt to funguje a on se pomalu a jistě naučí pomáhat, což bude jen a jen dobře, přestane žít svůj samostatný život a pochopí, že se musí zapojit. Není to ze dne na den, ale s trpělivostí to půjde, ono totiž jak budeš čím dál víc kulatější už toho taky moc kolem zahrady a domácnosti, nebo něho neuděláš, těhotenství není choroba, ale aparíát dokáže dát pěkně pod tlak, takže nauč ho se zapojit. Jo a večer pokud se zlobí, že jsi unavená a jdeš spát, zatáhni ho s sebou, my vyřešili umístěním malé televize do ložnice:)
