Ahojky,
pořád doufám, že nebudu jediná výjimka, která si myslí, že když děťátko chtěli a splodili oba, tak by se tak oba taky měli chovat.
Můj muž to naštěstí pochopil dost rychle a já si už skoro čtyři měsíce užívám uvařené nedělní obědy a nákupy potravin spíš jako procházky, kdy nesmím ani k chlaďáku s masem, abych neprostydla. 😀 Je to možná druhý extrém, ale hrozně miloučký, a upřímně bych ho přála zažít každé těhulce.
Iduška má pravdu, že nenápadné strašení určitě pomáhá – já to dělala nevědomky, když jsem se nahlas strachovala ze všech příspěvků o potratech a komplikacích v těhotenství, takže nervozita přešla i na manžela a začal si mě „hlídat“.
Držím palečky, ať všem chlapům dojde, jaký zázrak se ve vás a díky vám děje!
