Ahojky.
Opravdu jsou chlapi co to nejen neprožívaj, ale vůbec si nepřipouští, že by se mělo něco v jejich životě změnit nebo by nás měli šetřit. Manžel se mi netají s tím, že si to zatím nepřipouští a nijak to neprožívá. Prý už to tak má a třeba se to změní až se malá narodí. Nedávno zaperlil, když mi v 7.měsíci řekl, že vymalovat chodbu a schodiště přece zvládnu…:) Už se nedivím fakt ničemu. Když se mi povedlo teď v 8.měs. aby cítil jak malá kope, tak se zatvářil, jako kdyby viděl kometu a hlásí : „Tý jo, je tam“. Nějaké ohledy, jako, že bych neměla tahat těžké věci? Vždy mu to musím připomenout, jinak ho to nenapadne. Ale beru ho jaký je a třeba až se malá narodí, tak se stane zázrak. 🙂 Tak hodně sil a snažte se to brát s nadhledem a nečekat od nich nemožné.
