Ahoj stále ještě těhulky 🙂
teda vy tak pilně přispíváte, že já skoro ani nestíhám číst, natož reagovat! :$ A to mám přitom pocit, že doma nic nedělám, jen se flákám a furt jsem na netu a čtu diskuzi.
Majo, dokážu si představit, že ke konci těhotenství už to pak leze na mozek a člověk by ten jiný stav už nejradši měl za sebou, viď? Mě vždycky přišlo překvapivé, že prakticky všechny těhulky kolem termínu porodu už ten porod vyhlíží, chtějí, snaží se ho různě babskými radami vyvolat – a já si vždy říkala, teda to jsou dobré, že se porodu nebojí a tak už o něj stojí :S Ale teď už to chápu, přece jen těch omezení a nepříjemných pocitů přibývá a bude hůř A to já si nemám moc na co stěžovat, proti vám, vůbec nevím, co je to pálení žáhy, to „vracení do trubek“ mám zcela minimálně a jen vleže po jídle, záda mě nebolí, křečáky taky nemám… No prostě mi vlastně nic není, ale i tak – bříško překáží, tlačí, občas tvrdne (naštěstí ne bolestivě) a někdy se mi špatně dýchá, asi mi Sárinka tlačí tou hlavičkou (co má vpravo nahoře – furt :@ :'( ) na plíce. A nožičkami mě kope do močáku, to je zase taková štiplavá bolest, ale jen vždycky vteřinová, tak to jde 🙂 Jak mě dole netlačí hlavičkou, tak mě vůbec nebolí ani stydká kost, ani kyčle, třísla… nic. Ale holky – radši bych to s vámi vyměnila, ty bolesti dole, za to, aby se otočila a my mohly rodit přirozeně 😛 To bych si fakt přála. Už jsem ale smířená i s císařem, i když už jsem to doma nejdřív i obrečela :'( že asi bude císař a ne přirozený porod.
Jinak k těm porodům, já myslím, že je jen dobře, že se každá snažíme vidět na té své situaci to pozitivní a porodu se nebojíme a přistupujeme k tomu pozitivně Vždyť by bylo daleko horší, když by Mája byla naštvaná, že mimčo bude větší – a toužila po malém a Šárka zase byla zklamaná, že mimi bude menší a chtěla mít větší :S Takhle každá shledává pozitiva na to svém a to je dobře! A pravdu máte myslím všechny, menší mimi se snáz porodí, větší mimi zase nebude tolik strádat úbytkem váhy po porodu, psychika hravě při porodu velmi velmi významnou roli, protože odblokovává nebo zablokovává všechny ty porodní cesty a tkáně, ale takový omotaný pupečník kolem krku miminka psychikou nezměníte a porod se tím prostě zkomplikuje…
No, já se taky snažím najít na tom císaři něco pozitivního, i když jsem velmi stála a stále stojím o přirozený porod. Ale aspoň u císaře nehrozí nějaké velké komplikace pro mimi, jako je přidušení, pupečník kolem krku apod. Tak aspoň že tak 😀 Kamarádka rodila přirozeně, v pohodě, poměrně i rychle, prostě porod v podstatě ideální – ale chlapeček po narození nedýchal, měl právě pupeční šňůru natřikrát kolem krku, tak ho museli asi 5 minut křísit – no to by mě trefil šlak! Pak byli na různých kontrolních testech u neurologa apod., vše naštěstí vypadá v pořádku. Ale stejně stále neví – častým následkem toho přidušení u porodu bývají různé lehké mentální dysfunkce, poruchy pozornosti a podobně a to se projeví až ve školním věku. Docela se s tím jako učitelka setkávám, není to bohužel až tak vzácné – a právě často maminky říkají, že dítě mělo nějaké komplikace při narození.
Tak si hlavně přejme porod bez komplikací pro to mimi a narození zdravého miminka! <:o) <:o) <:o)
