Zvolené téma neobsahuje zatím žádnou odpověď. Do diskuze (1 hlas) se naposledy zapojil uživatel  Anonym a poslední změna proběhla před 8 roky.

Prohlížíte si 0 příspěvků
  • Autor
    Příspěvky
  • #894251

    Anonym

    s přítelem jsme měli ohledně jmen jasno každý u jednoho pohlaví. Přítel u dcerky – Nikola, já u kluka – Karel. Přítel rezolutně jméno Karel odmítal, protože on je Karel, otce má Karla i děda byl Karel. Já sem odpovídala: ,,No a co? V naší rodině žádný Karel není, tak ho tam prostě chci!“
    Přítel navrhoval pro kluka Marcel (u mě absolutně nemyslitelné, že se strýc jmenuje Marcel? to by nevadilo, ale že my jsme měli doma býka Marcela? Takže oslovení ty v..e by vždy byla jaksi na místě), Marek (jeho mladší bratr se tak jmenuje, proč by tak rád pojmenoval i syna?), dále Matěj (no, budiž, ale strýc Marcel už jednoho Matěje má…) nebo Jakub (hm, ale pořád se mi na tom jméně něco nezdá). Asi 14 dní před porodem, jsme se s jeho rodinou bavili na téma jméno pro dítě – hned z kraje jsem si postěžovala, že mi není umožněno pojmenovat syna Karel. Všichni se divili, protože to by totiž byl Karel IV. !! A pokud by jen něco zvládl z toho, co tento jmenovec z minulosti, tak to přece bude silná osobnost.
    Jelikož nejsme manželé, byli jsme s přítele podepsat otcovství, kam jsme měli napsat i jména dětí. Se skřípáním zubů jsme naškrábala Matěj. A to by jste nevěřili, co mi budoucí tatínek v šatně v porodnici těsně před přijmem řekl. ,,Ty, Ajo, přepiš toho kluka na Karla.“ Kdybych neměla tak silné kontrakce, tak snad ve vzteku i papíry ohledně otcovství roztrhám…
    Když jsem pak mluvila na přiíjmu se sestřičkou, tak sem se s ní bavila, jestli to můžu přepsat, protože tatínek si jméno rozmyslel. A sestřička mi na to s vážnou tváří řekla: ,,Ale víte, že s tím musíte souhlasit!“ První, co ze mě vypadlo, bylo: ,,Ale já to jméno chci od začátku, to jen tátínek dělal drahoty!“
    A co že se nakonec narodilo? S přítelem jsme si to nenechali říct, tak to bylo pro nás dosti velké překvapení. Přítel, který nebyl u porodu věděl dřív než maminka, jestli má dceru nebo syna. Jak je první vítání s malým človíčkem, tak sestřička mluvila jen o miminku… Takže když po vážení, měření a omytí došel s uzlíčkem pyšný novopečený tatínek, tak až z věty ,,Ta je ale malá.“ jsem pochopila, že se narodila Nikolka.

Prohlížíte si 0 příspěvků

Pro reakci na tento článek se musíte přihlásit.

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist