Mimi LIVE! Anita

Zvolené téma obsahuje celkem 59 odpovědí. Do diskuze (14 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel s  s5b24b95f5635c a poslední změna proběhla před 2 roky, 5 měsíci.

Prohlížíte 15 příspěvků - 16 z 30 (celkem z 59)
  • Autor
    Příspěvky
  • #894126

    Ahoj Veru. 

    Já se právě vždycky zprostředkovaně radím s kamarádčinou homeopatičkou-pediatričkou (ta mojebohužel homeopatii nedělá) a taky doporučila Thuyu. Jenže jak jsem psala Aničce, lepší bude, když se na malou odborník podívá přímo. Objednala jsem nás k Zachariášovi ještě než jsem přečetla tvůj příspěvek – a koukala jsem, že ten tvůj lékař ordinuje poblíž:-) 

    Jo a ještě k tomu vašemu uspávání – nezkoušelas hacku? Je to takový látkový vak na gumě a naše Anit ji má ráda K večeru ji tam občas dávám na krátké spaní, abychom měli s Tomem volné ruce pro sebe:-)

    Tak zas brzo nanapsanou…

    Veru

    #894127
    p
    Anna
    Člen

    Ahoj,

     

    sice k Zachariášovi nechodím, ale slyšela jsem na něj samé pozitivní ohlasy takže si myslím, že sis vybrala dobře.

     

    #894128

    Ahoj,

    tak minimálně je fajn, že budete mít svého homeopata a můžeš se s ním pak kdykoliv radit 🙂 Vždycky se na prohlídce poradím co a jak a když zrvovna neordinuje, tak ordinuju já podle jeho knížky :-)) Ono mi totiž nějak přijde, že je pořád co „léčit“ – prdíky, očkování, zoubky vol. 1, zoubky vol. 2 (teď to totiž vypadá, že když vyrostly spodní, tak abysme se nenudili, budou i horní), rýma (minulý týden jako premiéra) a tak dále 🙂

    O hacce jsem slyšela a koukala na ni, ale nějak mi neprošlo to zavrtání do stropu, jak to máte vy? Ale do budoucna bych něco houpacího hrozně chtěla. Pravda je, že by se to hodilo, protože vzhledem k tomu, že ještě studuju, tak občas potřebuju volné ruce na knížku a i na tom počítači se obouma píše rychlejš 🙂

    Verča

    #894129

    Verčo,

    Anit má dvě spodní jedničky a mám podezření, že se jí prořezávají horní – poslední dva dny už nevydrží bez náručí ani sekundu. Chodím s ní i na záchod:-)

    Momentálně máme hacku pověšenou na tyči mezi futrama dveří – je to taková ta tyč, na které třeba můžeš posilovat a prodávají ji myslím ve sportovních potřebách. My ji sehnali i v Tescu…nedávno jsem hacku doporučila kamarádce, co má o týden starší holčičku a nemůže si ji vynachválit:-) Já nemám origoš hacku, ale našla jsem na mimbazaru nějakou paní, co je šije a dokonce si ji můžeš za stovku jen vyzkoušet na týden a když ti nevyhovuje, pošleš ji zpět a ona ti vrátí peníze (krom té stovky)…Kdybys to nemohla najít, budu mít někde v mailu kontakt, tak se kdyžtak ozvi. 

    V.

    #894130

    Super, díky za tip, mrknu se na to, na té tyči mezi dveřma by to mohlo být dobrý. On teda je schopenj spát přes den i v posteli, ale má mnohem slabší spánek než v noci, vzbudí ho třeba i cinknutí skleničky, takže mám trochu problém se z postele vyplížit, když ho uspím, a navíc není tak jednoduše znovu uspatelný, když se náhodou probudí – když ho mám u sebe, jen ho pohoupu. Ale jsem zvědavá, jak to bude teď přes Vánoce, to budeme u našich na chalupě a tam je docela hluk (hlavně táta neumí být moc potichu), takže asi budem chodit hodně na procházky – aspoň zhubnu :-))

    Jsem ráda, že s tím podezřením na zuby nejsem sama, přišlo mi to brzo, ale asi to fakt bude ono. A s tím záchodem to znám :-))

    #894131

    Ahoj Veru, Veroniko a Aničko. Čtu vaše příspěvky v diskusi a fandím vám! Je vidět, že jste fajn mamky, které opravdu chtějí to nejlepší pro své dítě. Nemějte mi prosím za zlé, že se na této diskusi podělím i o svůj přístup k očkování. Nechci vyvracet ten váš, jen sdělit svůj názor a ukázat, že ne vše je buď a nebo. Nejsem alternativní matka ani supermatka, ale svá dvojčata jsem nosila tak intenzivně až jsem si uhnala zánět karpálního nervu. Jako dudlík na uklidnění jsem s láskou sloužila i dlouho potom, co jsem už nemohla kojit. Nevychovávám, nenutím, jdu jim jen vzorem a příkladem. Trvá to vše déle a je to náročnější, ale funguje to. Zvládli jsme tak nočík, příbor, obouvání, čištění zůbů …O zdravotním systému a farmaceutických firmách obecně si myslím to nejhorší. Za posledních 20 let jsem byla v rukou lékářů jen v porodnici a na poradnách. Jsem zastánce homeopatie atd. Co ale dobrého medicína lidstvu přinesla je očkování a antibiotika. Moje babička prodělala záškrt, její kamarádka zemřela na spálu a její tatínek na tetanus. To jsou příběhy, o kterých se u nás v rodině moc nemluví, ale ví se to. Prostě před 60ti a více léty se to stávalo teď už ne. Žádné odstrašující historky si nepředáváme. Když jsem studovala měla jsem tu strašnou příležitost vidět mimino nemocné černým kašlem. Ano dítě přistěhovalecké rodiny, ale pořád malé dítě ( cca 7m). Ten utrápený obličej se mi vryl do nitra tak hluboko, že jsem ani chvilku neváhala a dala své děti očkovat. I s vědomím všech rizik a nechtěných reakcí. Očkovací látky mohou a asi i mají v sobě spoustu škodlivin, ale pokud uchrání mé děti před rizikem těchto hrozných onemocnění, tak neváhám. Však se podívejme i jinam. Víte z čeho se pečou dnes rohlíky? Víte, že 90% ovoce a zeleniny v supermarketech a na trzích byly v kontaktu s plísní? Co obsahuje takové kupované vejce? Maso? Nemáme šanci děti držet v bublině. A ne všechny škodliviny se projeví hned jako nežádané reakce, ale často s odstupem let až desetiletí a málokoho napadne hledat příčinu třeba v kvalitě a složení potravin….

    Jana

    #894132

    Ahoj Jani,

    já všechny tyhle argumenty beru a i proto nejsem odpůrce očkování, jen se mi moc nelíbí to časné očkování. Vím, že neočkováním hrozí porušení epidemiologického řetězce a že částešně i díky očkování dnes už nebojujeme s chorobami, na které se dřív ve velkém umíralo, a že třeba v rozvojových zemích by byli za očkování, které my odmítáme, rádi. Ale přesto bych byla ráda, kdyby vakcínu dostal později než ve 3 měsících. Dnes, když už se choroby, proti kterým se očkuje, v našich zeměpisných šířkách tolik nevyskytují, si to spíš můžeme dovolit. Neříkám čekat rok, ale počkat třeba do 4-5 měsíců. Malý to ve 3 měsících špatně snášel, měl reakci,která začala dnem a skoro i hodinou očkování. Vydrželo mu to 3 týdny,kdy byl mrzutý, hůř spal, častěji plakal. Ale ve 4 měsících další dávku nesl mnohem lépe, při píchnutí skoro nezaplakal a jen jednu noc hůř spal. Takže já bych příště byla pro, počkat třeba měsíc nebo dva, aby trochu povyrostl 🙂 Ale očkování bych se úplně nebránila, to ne.

    Proti antibiotikám nejsem už vůbec, když jsou potřeba, zachránili dost lidí. Jen mi vadí, že se předepisují pomalu už i na kašel a zbytečně se nadužívají. Pak trochu ztrácí účinek a vznikají rezistence. Když jsou ale použity správně, můžou hodně pomoct. Když jsem byla na začátku těhotenství, pomohly i mně, nezbývalo mi nic jiného, než si je vzít (i když jsem kvůli těhotenství nechtěla), protože jsem měla břišní infekci – z kontaminovaného špenátu právě. Takže si dneska asi nevybereme 🙂

    Hezké Vánoce!

    #894133
    p
    Anna
    Člen

    @Jana_twins

    Ahoj Jani,

     

    tvůj pohled na věc samozřejmě chápu a plně respektuji. Dovolím si ti vysvětlit a objasnit můj pohled na věc.

    Samozřejmě máš pravdu, že dnes se v potravinách, kosmetice i běžném světě setkáváme my i naše děti se spoustou škodlivin. Potraviny vybírám jak pro nás tak hlavně pro Matýska velmi pečlivě. Maso kupuji přímo od chovatele o kterém vím jak zvířata krmí a v jakém prostředí je chová. Vajíčka kupuji domácí od kamaradá. Zeleninu od místního zelináře, který bere od lokálních dodavatelů. Tudí sice máme pouze sezonní, ale o to lepší. Kosmetiku u dětí téměř nepoužívám. Jen pro Matěje šampón a to jen když si něco napatlá do vlásků. Pečivo si peču domácí. Na chleba si pěstuji vlastní kvásek. Šunku dělám také domácí. Pro mléko (kozí i kravské) si chodím přímo ke zvířatům. Samasi ho šetrně pasterizuji a jogurty, tvarohy nebo syrovátku si dělám doma. Džemy nebo zavařené ovoce mám buď ze zahrádky na chatě nebo od babičky a to zpracované bez použití cukru.

    Já sama jsem zdravotní sestra a tak mám k medicíně velmi blízko. Souhlasím, že antibiotika jsou požehnáním. Ovšem pouze pokud jsou dobře ordinovaná v rozumné míře. U obou dětí se snažím co nejvíc posílit imunitu, takže je ani jeden nikdy nepotřeboval, ale pokud nastane situace kdy budou potřeba tak je samozřejmně dám.

    Můj postoj k očkování není žádným módním výstřelkem. Formoval se dlouho. Troufám s říci, že o očkování vím opravdu hodně. Poslední dva roky prakticky nedělám nic jiného než že vstřebávám informace. Nejde jen o přídavné látky, ale i o to, že nejsem přesvědčená o funčnosti vakcín. Prostě mám spoustu pochybností, které zatím žádná studie nedokázala vyvrátit. V mém okolí se pohybuje několik lidí co jsou očkovaní a přesto prodělali černý kašel. Jedna holčička dokonce opakovaně!

    A k tomu, že se ti vryl obraz dítěte nemocného pertusí hluboko do paměti… Mojí mamince se jistě neméně intenzivně vryl do paměti obraz mě na JIP po anafylaktickém šoku po proděláném očkování. V 16 letech jsem byla očkovaná vakcínou Engerix a přesto, že jsem hlásila po první dávce nevolnosti byla mi podána dávka druhá. Následovala zástava dýchání, převoz RZP do nemocnice a pobyt na JIP. Poté oslabení jater takže jsem v zápětí prodělala mononukleózu. Už je to 12 let a s následky se stále potýkám a budu pravděpodobně až do konce života. Po těchto zkušenostech jsem se rozhodla své děti neočkovat a neriskovat jejich případnou nežádoucí reakci. 

    Nikdy nikoho nepřesvědčuji, že by neměl očkovat. Je to volba každého člověka. U mě převážil strach z NÚ nad potencionálním přínosem vakcinace. Pokud má ovšem někdo v očkování důvěru a věří, že ho ochrání pak je to jeho cesta.

    Omlouvám se za délku příspěvku a doufám, že můj postoj pochopíš.

    A.

    #894134

    Ahoj Aničko, díky za Tvůj příspěvek. To jakým způsobem řešíš potraviny a stravu dětí – to je ideální stav, ke kterému bych se také chtěla dopracovat. Smekám a obdivuji Tě, že do zvládáš časově i energií. Péct domácí pečivo, zavařovat atd. není nic lehkého. Dá to práci. Já se k domácím potravinám nedostanu. 2x do roka tak max k domácím vajíčkům , maso a mléko vůbec. V létě trochu ovoce a zeleniny. Jinak jsem odkázána na BIO prodejny a farmářské trhy, kde mám už známé malé pěstitele a těm věřím- protože musím, jiná volba je supermarket a do je děs a hrůza.

    Tvůj pohled na očkování nebudu vůbec komentovat. Naprosto ho respektuji a rozumím mu. I já váhala a četla, hltavě se dívala  na pořady o očkování, trávila večery na netu. Pochybovala. Ale jakmile se děti narodily už jsem neváhala. Něco ve mě jasně převážilo ty misky vah na stranu očkování. Snad intuice, snad strach, snad mateřský instinkt. Očkování u nás proběhlo v pohodě- díkybohu. Tvá zkušenost je očividné selhání lékaře. A takových je mnoho a stále se to děje. Je to tristní a zoufalé.

    Ale jak říkáš, každá jsme pro své děti vybrala svou cestu, ve kterou věříme, že je správná. Nejsem věřící, ale klidně napíšu: Pane Bože dej ať se nepleteme!

    Protože jde o to nejvzácnější- o naše děti.

    Jana

    #894135

    ahoj Veru, sleduji tvoje články od začátku, stejně jako všech těhulek LIVE před tebou, svoje děti zatím nemám, ale jsem ve fázi vytváření postojů a názorů. Moc ti fandím a vše jak děláš ty bych dělala úplně stejně, hrozně se vždycky těším na tvůj další příspěvek, protože přesně tak si představuju že to bude jednou vypadat u nás a ty jsi důkazem, že moje představy mohou fungovat i v realitě. Máš můj obdiv a vůbec si nic nedělej z negativních reakcí okolí, hlavní je aby ty sama jsi měla z toho co děláš dobrý pocit. Měj se krásně. Lucie

    #894136

    Ahoj Luci, díky moc za povzbuzení:-) Poslední dobou se mi čím dál víc zdálo, že být pozitivní není prostě čtenářsky atraktivní. Jsem ráda, že někdo mé mateřské postřehy ocení… . Myslím, že zažívám podobné situace jako tisíce matek přede mnou, ale hodně věcí je o přístupu a náladě. Díky Anit a Tomovi je mi tak fajn, že mi spoustu věcí přijde jako malichernosti. Měj se krásně! Veru

    #894137

    Ahoj Veru,

    pravidelně čtu tvé příspěvky, v mnohém s tebou nesouhlasím, v některých věcech naopak plně souhlasím… ale každá maminka máme právo na své „chyby“. Neexistuje přece jeden jediný správný návod na výchovu či nevýchovu dítěte. Hlavní je, že nám to tak vyhovuje. Jednu otázku bych ale na tebe, vlastně na vás, protože to se týká i tvého, dle popisu opravdu úžasného manžela. Jak to chcete dělat, až budete mít, teda pokud budete mít, další dítě, děti? Co když budou plakat obě najednou a věř mi, máme doma už dvě, to jedno, se nebude chtít přitulit, když už tulíš druhé? Odložíš to jedno, to pak začne plakat a co dál…? Já jsem svoji vymodlenou holčičku „vychovávala“ dost podobně jako ty Anit. Než se narodil bráška. O to to pak měla těžší, zvyknout si, že teď už nemá veškerou pozornost maminky. Strašně ráda bych takto vychovávala obě, ale není to zkrátka v mých silách. Takže proto ta otázka, jak na to se dvěma, jestli jsi to už řešila, přemýšlela nad tím. Podle mě to úplně nejde, maminka je jen jedna a děti dvě, někdy i víc. My je máme navíc dost blízko sobě, věkový rozdíl 17 měsíců.

    Díky za odpověď a budu se těšit na tvé další články, i když ve spoustě názorů se neshodneme. Ale i o tom to je 🙂

    Zuzka

    #894138
    J
    Jiti
    Člen

    Přeji hezký den Veroniko,

    dlouho jsem se rozhodovala, že se zapojím do diskuze, případně si založím i blog na Babywebu, tak jsi mě k tomu nakopla :-). Na úvod bych se chtěla přihlásit také k nezdolným pozitivistům, jak mi říká můj muž Petr – stále s hlavou v oblacích. 

    Moje miminko se narodilo v srpnu, dostala jsem krásný nečekaný dárek ke svým čtyřicátým narozeninám. Chlapeček Víťa (jménem Vít, doma s množstvím dalších oslovení, kterým kraluje Vítomilek 🙂 se okamžitě stal miláčkem celé naší rodiny. Mého manžela Petra, sedmnáctileté dcery Elišky, patnáctiletého syna Filipa a jedenáctileté Míši. Já a můj muž jsem dostali úžasnou příležitost prožít si to vše od začátku ještě jednou, jak s úsměvem říkám – radost našich šedin :-).

    Náš Víťánek oslavil nedávno půl roku a každý den je pro nás velkým darem. Minulý rok přinesl naší rodině kromě tohoto dítěte z nebe i další nečekané události. Při preventivní patnáctileté prohlídce doporučil pediatr našemu synovi Filipovi ultrazvuk štítné žlázy. A naše rodina vkročila do neznámé krajiny – dlouhé ultrazvukové vyšetření, mnoho dotazů vyšetřující lékařky, odběry krve u pediatra, návštěva u endokrinoložky, biopsie štítné žlázy po ultrazvukem a potom diagnóza – zhoubný rozsáhlý nádor štítné žlázy. Sled událostí minulého podzimu byl tak rychlý, že jsme nestačili popadnout dech. Konzultace v Motole, termín operace, moje příprava na cestu do Prahy s malým Vítečkem a Filipem, šestihodinová operace, každodenní cesta z Žižkova (kde jsme s Víťánkem nalezli útočiště) tramvají do Motole, po čtrnácti dnech konečně návrat domů.

    Co jsme při tom prožívali? Vyčerpání, únavu a především pokoj a naději. Vědomí, že více než jindy jsme v Boží ruce. Uvědomili jsme si, že naše malé miminko jsme dostali také jako vzpruhu a posilu do těžkých dnů, o kterých jsme nic netušili. A náš Filip? V současné době prodělává další fázi léčby – jódovou radioterapii, která je zase pro změnu misí mého muže :-). Celou nemoc zvládá v klidu, vidíme, že těžké věci prohloubili jeho charakter a jeho radost a pozitivní přístup je nakažlivý pro nás všechny.

    Dnes to bude asi vše, příště napíšu víc – o svém návratu do práce v neziskovce, o našich báječných dětech, našem téměř dvacetiletém manželství nebo třeba o předvánočním stěhování 🙂

    Přeji Veroniko dobré dny

    Jitka

     

     

     

    #894139

    Ahoj Zuzko. Určitě máš pravdu, že s dvěma dětmi je to jiné. Už jsem o tom přemýšlela, ale bez potřebné „praxe“ stejně nic nevymyslím (nebo vymyslím a realita je pak úplně jiná). Tak jsem se rozhodla, že si zatím budu užívat toho luxusu být „Jednomatka“ a neřešit „až“ a „kdyby“. Přístup k Anit nezměním jen proto, že jednou bude mít (možná, když se zadaří) sourozence. Než se narodila Anit, moje představy o mateřství a mě jako matce se hodně lišily od skutečnosti, která pak nastala. Takže i druhé (popřípadě třetí) dítě a jejich výchovu a rodinné soužití budu řešit za pochodu:-) Teda dokážu si představit mazlit se se dvěma dětmi zaráz a utěšovat obě plačící stvořeníčka, ale z praxí tuto svou představu ověřenou nemám. Věkový rozdíl mezi dětmi chceme aspoň tři roky – tak to už taky bude asi o něčem trochu jiném. Měj se prima a užívej si dětiček. Veru

    #894140

    Veru,
    díky moc za pozitivní (jak jinak ;)) odpověď a fandím ti, aby ti takhle za pochodu šlo vše krásně řešit jako do teď! Musím se to taky naučit 🙂

    Pozdravuj Anitku a mějte se holky krásně! Zu

Prohlížíte 15 příspěvků - 16 z 30 (celkem z 59)

Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist