Mimi LIVE! Anita

Zvolené téma obsahuje celkem 59 odpovědí. Do diskuze (14 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel s  s5b24b95f5635c a poslední změna proběhla před 2 roky, 5 měsíci.

Prohlížíte 15 příspěvků - 46 z 59 (celkem z 59)
  • Autor
    Příspěvky
  • #894156

    Zdravím Veroniko, právě jsem dočetla váš poslední článek a zjišťuji, že jste taky nedali Anit naušnice. Naše Verunka je také nemá. A také ji občas mají za kluka. Ale nedávno ji měli za kluka i v typicky holčičím kloboučku…:-) Máme taky v plánu jí je dát, až sama bude chtít. Jen si tak trochu říkám, co udělám, až za mou přijde ve čtyřech letech s tím, že by chtěla naušničky. Budu jí to rozmlouvat? Ve čtyřech letech to přece není „její rozhodnutí“. Nebo je? Jak k tomu přistupujete vy?

    Jinak také žasnu, jak jsou ty malé hlavičky chytré – naše malá umí ukázat, kde má nos, zoubky, ouška, vlásky, ručičky a nožičky a nejradši ukazuje, kde má pupík a pak jí baví koukat ostatním pod tričko, jestli tam ten pupík mají také. A překvapilo mě, že jí stačilo ukázat jen jednou nebo dvakrát, kde danou věc má a už to uměla sama. Ale třeba zadeček se ne a ne naučit:-) Zkrátka jsou věci, které se naučí hned a jsou věci, které prostě ignoruje stylem „mámo co si to vymýšlíš“

    Mějte se

    Lenka

    #894157

    Ahoj Veru, jůů, to je ale tipů. Díky za ně! Teď jsme se vrátili z dovolené a ta Prahana mě trochu „padá“, tak určitě někam vyrazíme:-) No, s tím jídlem to bylo trochu moc…snad popíšu v dalším blogu, jestli se teda zase nestane něco zajímavého:-) Ten poslední jsem nemohla nevěnovat dovolené, protože jsem z ní unešená! Zatím papa a užívejte léta.

     

    Veru

    #894158

    Hezký den, Lenko. Díky za komentář. No, to je pravda, ve čtyřech letech to taky není „její“ rozhodnutí nechat si píchnout naušničky. Věřím, že v takovém věku se to dá ještě dítěti nějak rozumě rozmluvit. Ale jestli je třeba o něco později bude moc chtít (v šesti je podle mě taky brzo, ale to už může být holčička dost tvrtdohlavá) a měla by se cítit nějak frustrovaně nebo vyčleněně (když ostatní holky budou mít naušnice), tak podle intenzity její touhy možná nakonec podlehnu. Těžko říct, co bude… většinou rozhodnutí takto dopředu nedělám, protože pak se život stejně vyvrbí úplně jinak:-) Mějte se hezky, ať je Verunka pořád veselá.

    Veru

    #894159

    Ahoj Veru,
    vidím, že s hledáním informací a porovnáváním zdrojů dostáváš svému povolání 😉 Botičky, to je téma, ale občas už si přijdu, že je těch „velkých“ témat nějak moc a jen hledám, srovnávám, čtu…teď jsem třeba vybírala autosedačku a hlava mi šla kolem. Jinak když jsme kupovali první botičky, bylo ještě chladno, takže jsem vyrazila do specializovaného obchodu a koupila krásné uzavřené botičky ortopedických snů, ale pak přišlo léto a najednou bylo potřeba několik různých párů – jedny „technické“ na písek/hřiště/chalupu, druhé protiskluzové k vodě, třetí na horké dny u moře…no prostě nakonec to dopadlo tak, že úplně nejlíp synovi sedí právě ty obyčejné sandálky z Deichmanna, které jsem koupila na písek a jsou už pěkně jeté. Ale zato v nich běhá nejlíp, krásně mu drží nožičku, ale jsou relativně měkké a ani se nehnou. Tak pak něco vybírej 🙂 Nicméně díky za tip na Pediped, jsou to teda pálky, ale vzhledem k tomu, že zase budu muset koupit nové boty na podzim/zimu, tak na to mrknu. Doma ale syn přesně nejčastěji běhá v protiskluzových ponožkách nebo bos a myslím, že je to to nejlepší a nejpřirozenější, co může být. Koncept barefoot je určitě zajímavý, jen se obávám, že hlavně u takhle malých dětí může být s chozením „naboso“ venku trochu problém, často chodíme po pěšinkách s ostrými kameny, pro štěrku, dlažebních kostkách, někde se vyskytne na cestě sklo apod., proto si nejsem jistá, jestli by to nebylo spíš ke škode než k užitku. Když jsme ale třeba na chalupě na trávě, ráda syna vypustím úplně naboso nebo v ponožkách.

    Také gratuluju ke stěhování, doufám, že se vám v novém bude líbit! Bohužel, konec léta už se blíží, s tím nový semestr, povinnosti, nejradši bych to léto ještě natáhla 🙂 Jen doufám, že dlouho vydrží počasí, protože po výletech by se nám asi stýskalo, v červenci jsme byli konečně zase v mém (skororodném) Řecku a byli jsme tak nadšen, že jsem hned hledala něco dalšího a příští týden ještě absolvujeme jednu dovoloneou v Solné komoře v Rakousku 🙂 Tak aspoň něco pěkného na konec.

    Jak tak pročítám články, ten o jídle a kurzu mě pobavil. Mě třeba vaření a výroba vlastních produktů baví, ale teď už na to nemám tolik času a proto jsem i dospěla k tomu, že hledám jednodušší a rychlejší cesty. A všechno jde. Dřív jsem dělala chleba ručně, dneska použiju domácí pekárnu. Pořídila jsem si kuchyňský robot, abych strouhala, mixovala a sekala rychleji. A stejně tak jsem se dostala do fáze, kdy bych synovi chtěla vařit to samé, co nám, resp. ze stejných surovin, takže vymýšlím i takové, kde použiju to samé, ale rozdělím do dvou hrnců, jen nám případně přidám cibuli, pepř, trochu soli, někdy výraznější koření (milujeme indickou kuchyni) atd. K tomu, co jsi psala o mletí mouky a podobném – ano, můžeme si mlít vlastní mouku, protože to bude možná lepší, než když jí koupíme. Ae! Když půjdeme do extrému, ani to obilí, ze kterého budeme mlít, nemusí být přece dostatečně vymazlené, měli bychom si ho pěstovat sami. A nakonec dojdeme k tomu, že budeme žít na statku a vše si dělat jen sami. Ano, bavilo by mě to, nevadilo by mi to, ale žijeme ve městě,  máme málo času a chceme ho trávit jinak. Tak proč si to trochu neulehčit 🙂 Mimochodem – minule na mě na facebooku náhodou vyskočil tip na domácí mleté mouky, ta rodinná farma se jmenuje Tradice z Ivančič a melou si sami. Mrkni na to 🙂 Jinak takový tip na rychlá a zdravá jídla – miluju dýně a teď nám jich na chalupě dozrává tolik, že bych je mohla prodávat. Jsou super zdravé a dají se připravit na tisíc způsobů i dětem, navíc příprava je rychlá a jednoduchá. Doporučuju.

    Tak zatím a měj se hezky,
    Verča

    #894160

    Ahoj Veru. 

    No, o autosedačce mi ani nemluv. Tu jsme vybírali snad tři měsíce. Skončili jsme u Römera, protože mi ten válec (pultík) přijde dost nepohodlný pro dítě a my jezdíme fakt často – minimálně jednou denně. 

    Co se týče Pediped – blbý je, že nemají kamenný obchod (měli v Praze i v Brně, ale prý jim to nešlapalo, tak teď jsou jen na netu). Já se domluvila přes mail s tou majitelkou a sešly jsme se v brněnské Olympii, aby tam Anit ty boty vyzkoušela. A už abych začala řešit nějaké podzimní/zimní 🙂 Dobrý články o obouvání jsou na nohynaboso.cz – a má tam i nějaké značky „bosých“ bot. Já takto právě našla ty Pediped. 

    Veru, poraď nějaký recepty z dýně…já ji vždy jen uvařím, pomačkám, popř. přidám  nějaký další druh zeleniny. Zrovna se teď na mě z ošatky směje jedna Hokkaido,tak budu ráda za inspiraci. Jsem fakt nevařící typ:-( a tak mi za plotnou bohužel kreativita chybí. Nebo – jak říká Tom – kretivita by byla, ale často smíchám nesmíchatelné, haha:-)

    Veru

     

     

    #894161

    Ahoj,
    jo jo, taky jsme skončili u Römera, vyhrál Versafix. Z pultíku jsem upřímně měla já sama dost klaustrofobický pocit a nedokážu si představit, že by v tom vydržel syn s jeho akčností. Ale na delší „spací“ cesty do auta ještě pořád používáme protisměrné vajíčko, máme ho až do 13kg, na kratší cesty mám u sebe v autě Römera, protože z toho syn lépe vidí ven a zabaví se, a to je pro mě při každodenním ježdění důležité.

    Díky i za tip na články o obouvání, no už jsem připravená, že zas bude další vybírání, tentokrát zimní. Nejhorší ale je, že když už člověk koupí dobré boty, tak z nich dítě buď vyroste, nebo přijde jiný roční období, nebo obojí. A nákupy začínají znova…

    Dýně – používám jí na slané i na sladké, je hodně univerzální a Hokkaido má i tu výhodu, že se nemusí loupat. Pro syna jsem teď třeba dělala dýňové rizoto – poprvé jsem zkusila začít i s opatrně osmaženou cibulkou (dávala jsem hlavně pozor, aby se nepřipálila, chtěla jsem vyzkoušet, co mu cibule bude dělat a jestli bude chutnat, a úplně v pohodě), přidala jsem na kostičky nakrájenou dýni, přilila trochu domácí rajčatové passaty (ale jde i použít kupovaná, třeba z DM od Alnatury, nebo úplně vynechat), přisypala rýži, zalila vodou a uvařila doměkka. Nakonec jsem jenom přidala bylinky (bazalku, ale dobrá je i šalvěj, tymián, oregano…) a trochu rozmačkala, aby se to synovi lépe jedlo. To samé se dá udělat i pro dospělé, stejný postup (klidně i bez rajčat). Doporučuju ale na pravé risotto použít rýži arborio (prostě kulatozrnou), a pro „velké“ přidávám víc pepře, cibule, bílé víno atd.. Jinak jde udělat i dýňová polévka, pokud Anit zvládá jíst polévky (syn je totiž moc nemá rád, špatně se mu jí, jak je to tekuté – přesněji nemůže se v tom dost dobře patlat sám) – zase cibulka (pro děti případně bez), dýně na kostky, k tomu může být na kostky klidně i brambora/mrkev/batát, zalít vodou, povařit, rozmixovat dohladka a přilít smetanu, dochutit (dobrý je jen muškátový oříšek a pro dospělé pepř). Pak taky těstoviny/jáhly/bulgur/cokoliv s dýní, postup je podobný, dá se to uvařit pohromadě nebo třeba v případě bulguru zvlášť udělat dýňovou „omáčku“ a pak smíchat. Přidat se dá i hrášek, mrkev… Já osobně třeba z dýně miluju dýňový koláč s javorovým sirupem a pekanovými ořechy, guláš, kari (to už teda z nebatolecí kategorie), dýňový chléb…možností je hodně, to bych už psala román, ale když zagooglíš, vyjede toho spousta 🙂

    Měj se pěkně a dobrou chuť 🙂

    #894162

    Jarčátko
    Účastník

    Veroniko, zdravím, synovi budou za pár dní už dva roky, ale zhruba od osmi měsíců chodíme na plavání, chodili jsme na cvičení s batolaty (to ho tedy moc nebralo, asi bude mít ke sportu vztah po mamince :-D), pak asi od 15 měsíců jsme přidali Montessori pracovnu a ještě hudební dílnu, to je strašně zábavné i pro mě – jen škoda, že se v tom našem centru koná jen jednou měsíčně. Teď se nám druhým porodem trochu režim nabourá, ale chci si zachovat aspoň to plavání a Monte s hudební dílnou jako takové aktivity jenom pro Honzíka  a pro mě (snad bude miminko dobře spolupracovat a trefíme se mu dobře do spánku). Chci Honzíkovi dopřát nějaký čas, kdy se mu budu věnovat na 100% a miminko bude v tu dobu trošku v pozadí, aby se s příchodem sourozence srovnal bez potíží. A vzhledem k nedávnému přestěhování teď budeme mít spoustu nové zábavy, až konečně doděláme oba dětské pokojíčky – to si vyhrajeme i v zimě 🙂

    #894163

    Ahoj Veru, díky za tip na dýně. Dýňová jídla už u nás frčí ve velkém…Anit teda nad dýní a batáty ohrnuje nos (jediné dvě potraviny, které nemusí), ale aspoň si pochutnáme my s Tomem:-)

    Jarko, a co říkáš na monessori dílnu? Já jsem trochu zrozpačitělá…čekala jsem tedy „svobodnější svobodu“, ale zatím je to samé ukliď, tady si hraj, tady ne, na to nesahat, takto se s touto pomůckou nepracuje, atd. …Anit se chytá líp než já! Jak je to u vás?

    Veru

     

    #894164

    Veroniko,

    díky za dnešní článek! Většinou si totiž připadám jako strašná matka a když čtu, jak s Anit zvládáte spoustu aktivit, respektující výchovu, zdravou stravu a ještě k tomu všemu práci, říkám si, jak je možné, že já jsem unavená a protivná matka, které se nechce ven na hřiště a je ráda, že přišla babi a já mám chvíli klidu. A huráá, něco máme společného, chyby ve stolování 😀 U nás jídelní stůl přetéká vším možným, co na jídelní stůl nepatří, věčně se mi na nohy lepí všelicos, protože u nás se jí všude možně, jen ne u stolu. Tak se snažím aspoň o víkendu odklidit tu hromadu a nachystat společný sobotní a nedělní oběd. Ale jinak večeře, svačiny, ať žije sedačka, talíř do ruky a je to 😀 no a co se týká vaření, taky hlavně co nejrychleji a co nejmíň nádobí. Takže díky moc za dnešní sebezpytování.

    No a ještě jedno máme aktuálně společné, a to dítě nemocné po očkování. Na to teda nemáme společný názor, ale to nevadí, hlavně, že máme nějaký vlastní 🙂 No každopádně, šla jsem s Martínkem na čtvrtou dávku Prevenaru, všechny tři zvládl bez jakýchkoliv komplikací, takže tu čtvrtou jsem vzala tak nějak za běhu, prostě jsme šli okolo a zastavili se pro čtvrtou včelku a zase šli. No a za dva dny začal Martin pokašlávat, během víkendu zvýšená teplota a v pondělí ráno horečka a kašel takový, že se bojím, že ho to roztrhne snad. Takže teď si nadávám, že je to tím očkováním, že jsem ho oslabila a že to teda nebyl dobrý nápad, očkovat v době, kdy všude všichni kolem prskají. A teď se jen děsím, aby to nebylo na antibiotika, protože to zní fakt strašně.

    Takže brzké uzdravení našim dětem a ať žije stolování nestolování 🙂 Zu

    #894165

    Ahoj Zuzano,

     

    to mě vůbec nenapadlo, že by takto moje články mohly působit. Nejsem žádná supermatka. Naopak. Často protivná (hlavně na Toma, je bohužel většinou první na ráně), unavená, rozpolcená – jestli dávám dos Anit i práci (a nikdy nedávám dost ani Anit ani práci). Jen se snažím žít život pozitivně a to se asi promítá i do článků. Budu tedy trochu sebekritičtější:-) 

     

    Aňulce už je líp, doufám, že Martínkovi taky. Teď to ale vypadá, že odpadne Tom. No jestli se mu rozjede rýmička, to bude konec! Chudák, vždycky ji dost prožívá… . Ať je u vás brzo zdravo.

     

    Veru

     

    #894166

    Jarčátko
    Účastník

    Ahoj Veroniko,

    zaujalo mě téma čerti, Mikuláš, Ježíšek. Taky tu otázku řešíme. Zaprvé tedy nehodlám děti čertama strašit a odvolávat se na ně, když budou „zlobit“. To považuju za úplný nesmysl ve výchově. Navíc stejně jako Ty znám nevýchovu a snažím se spíše o nevýchovný přístup (byť se mi tedy dost nedaří), takže pochopitelně nechci svým klukům lhát, že dárky jsou od Mikuláše a pak pod stromečkem od Ježíška. Myslím, že letos to ještě Honzík tak moc vnímat nebude, jako kde se ty dárky vzaly a tak, ale příští rok už to určitě bude hodně řešit. A s manželem to máme tak, že mu řekneme pravdu, dárky si dáváme mezi sebou, je to taková tradice, a říká se tomu ježíšek. Asi to pro nás bude takový ježíšek s malým j, aby se to neztotožňovalo s postavou miminka v jesličkách. Ale o kouzlo Vánoc ho připravit nechci a podle mě se to tím, že bude znát pravdu, ani nestane. Můžeme spolu přece hezky prožívat celou adventní dobu a to těšení se na Vánoce tam může být i tak. Máme ponožkový adventní kalendář – na každý den jedna háčkovaná ponožtička a v ní úkol spojený s adventem (plním je tedy zatím spíš já a Honzík pomáhá). A tak spolu pečeme perníčky, vystřihujeme vločky z papíru, zdobíme byt, sypeme ptáčkům, zpíváme koledy… A všude voní skořice a je nám moc hezky 🙂

    Krásný advent pokud možno bez hektiky!

    Jarka

    #894167
    z
    Zuzana
    Člen

    Ahoj Veru,

     

    také mě zaujalo téma, Kdy řeknete dětem…

     

    Ani jsem o tom neměla čas vážně přemýšlet. Neumím schovávat a tak to asi začalo už teď – je mu 15,5 měsíce a tak nějak se dárky všem kupují, když jdeme na procházku, vyrábíme, když se sedí i u jídla, takže prostě a zkrátka těžko něco může přinést Ježíšek nebo ježíšek, když se to kupuje, že? Nevím, ale přijde mi, že není tak „blbej“, jak se říká, aby si to nespojil.

    Budeme tedy cinkat zvonečkem, balit dárky po večerech a osamotě, ale také je budeme veřejně nakupovat a budou ležet v krabici. A také budeme ježíškovi psát.

    Přijde mi moc hezké, že všude mají Santa Klause a podobné staré dědky, jen my máme malé dítě, které obdarovává při svém příchodu. Jako každé malé dítě obdarovává… (o tom každé by se dalo pochybovat, ale určitě víš, jak to myslím… 😉 ) a to mu taky tak nějak hodláme říct. Nevím, jestli je to jednodušší nebo složitější, protože já jsem věřící (manžul ne), ale zdá se mi tahle fantazie a hraní si na něco pro dítě tak nějak přirozené. Rozhodně přirozenější, než zklamání z toho, že skutečný dárky nenosí….

    Navíc nejsem člověk, co si umí dávat pozor na pusu… takže by to asi i tak špatně dopadlo. 😉

    Ať jste brzo bez bacilů

     

    Zuzana

    #894168

    Ahoj Jarko a Zuzko.

     

    Díky za komentář. Jsem zvědavá, jak se náš přístup bude v této věci vyvíjet…haha, když teď čtu třeba některé články z těhotenství, tak vidím celkem velký posun. Tak jsem zvědavá, jak to s tou PRAVDOU nakonec u nás bude. Teď to ještě řešit nemusím, tak si užívám jen toho, jak to všechno krásně plyne. 

    A už jsme zdraví. Ťuk, ťuk na dřevo. 

     

    Krásný advent a pohodové vánoce! Mějte se moc fajn a užívejte si kouzelné momenty s rodinou. 

     

    Veru

     

    #894169

    Ahoj Veru,

    gratuluji k uzdravení 🙂 U nás bohužel včera opět propukla rýma  a kašel. Už je to nekonečné. Adri marodila jen jeden týden, Martínek chytí snad všechno i přes zavřené dveře. Tři týdny kašle, střídavě teplot a neteplot, vyzkoušela jsem už všechno možné a za všelijaké zdravé věci, ať už z lékárny, zdravé výživy a podobných obchůdků jsem za polední měsíc dala snad víc než za jídlo pro celou rodinu. Ale co bychom pro naše miláčky neudělali, že. No a nic. takže tě nepotěším, ani přírodní, ani nepřírodní, nefunguje nic. Probírala jsem vše s našim alergologem/imunologem, ke kterému celá rodina chodíme, ani ten mě nepotěšil. Cpát do cebe nějaký preparát nemá smysl, obsahuje jen určitou složku a nikde není psáno, že právě ta organismu chybí. Cpát do sebe multivitamíny je ještě větší nesmysl, je to vše umělé a nemá to takové účinky jako přírodní složky. Nacpat do malého dítěte na kila ovoce a zeleniny dost dobře nejde… i když by to byla nejlepší varianta, tolik, aby to mělo opravdu dost vitamínu, prostě nesní. Doporučil mi hlívu ústřičnou. V přírodní formě, prostě nějak uvařit a jíst co nejčastěji. To mám v plánu vyzkoušet. A jediné „potěšující“ je, že mi vysvětlil, že těmi všemi nudlemi se malému utváří imunitní systém a čím víc si toho projde teď, tím silnější pak bude ve školkovém věku. Tak snad má pravdu.

    A k Mikuláši, Ježískovi a dalším bytostem. Mikuláš u nás byl, bohužel ten „cizí“, dostali pokyn nestrašit a první co bylo, že čert málem vyrazil dveře, jak na ně zabušil a pak vrazil hlavu dovnitř, že jsem se i já lekla a málem mu ji tam přibouchla. Andílek se pak snažil vše napravit, ale Adri byla vyděšená k smrti. Martínek to vzal nějak v pohodě. No ale od té doby Adri všem vypráví, jak jsme zahnali čerta, že maminka zabouchla dveře. No tak aspoň ví, že maminka ji vždy ochrání 🙂 A čerta jsme pak vysvětlovali, aby se nebála, že to je jen jako v pohádce, že doopravdy by jí neublížil atd. A pak jsme šli druhý den na nákup a paní u pultu s masem neměla nic lepšího na práci, než mé trošku rozjívené děti napomínat hláškou „že si pro vás přijde čert!“ Měla jsem pak co dělat vysvětlit, že se opravdu bát nemusí, že i kdyby náhodou nějaký čert přišel, tak bych je nedala, ale hlavně, že paná si to všechno vymyslela a vůbec to není pravda. A že lhát se nemá, že to od paní nebylo pěkné. A příště jdu pro maso jinam!

    Ježíška teda máme, tam jsme se chytli tradice a říkáme, že nosí dárky. Ale úplně chápu váš systém, že nechcete lhát. A příští rok asi zavedu alespoň poloviční pravdu, že dárky si můžeme dávat i mezi sebou, když máme někoho rádi. Takový kompromis no.

    Užívejte advent, s dětmi je to všechno nějak krásnější, že? 🙂

    Zuzka

    #949220
    s
    s5b24b95f5635c
    Účastník

    Ahoj holky, tak předně se omlouvám, že jsem tu dlooooho nebyla, mám za sebou opravdu hnusné období. Předně jsme pořád nemocní, ať já s dětmi, nebo pak jen Radek, ale je to začarovaný kruh a už mě to doma s dětmi nebaví a začíná mi to lézt trochu na mozek, přes dva měsíce jsem nebyla někde na návštěvě, protože jsem s marody doma nebo jsem sama nemocná, a když jsme chvilku zdraví, tak je nemocný Radek nebo je v práci :((((( Do toho mi zemřel děda (bylo to fakt rychlé, půl roku po diagnostikování rakoviny, měsíc po 74 narozeninách), tak se z toho vzpamatovávám, bylo to pro mě nečekané, děda vypadal pořád dobře.
    kissmanga

Prohlížíte 15 příspěvků - 46 z 59 (celkem z 59)

Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist