Z bříška rovnou do nebe

Zvolené téma obsahuje celkem 13 odpovědí. Do diskuze (2 účastníci) se naposledy zapojil uživatel  Anonym a poslední změna je stará 6 let, 3 měsíce.

Aktuálně je na stránce zobrazeno 14 příspěvků - 1. až 13. (z celkem 13)
  • Autor
    Příspěvky
  • #843234

    Anonym

    Jana zažila něco, co si nepřeje prožít žádná maminka ani v těch nejhorších snech. Svoje vytoužené dítě nedonosila živé… (Její příběh čtěte http://www.babyweb.cz/Clanky/a4776-Moje-miminko-slo-z-briska-rovnou-do-nebe-1.aspx zde)

    Jaké to je přijít o dítě v pozdní fázi těhotenství, ale i kdykoliv jindy? Jaké to je bojovat k tomu všemu o svůj vlastní život? Podělte se o svůj příběh anebo podpořte maminky, které jsou v takové těžké životní situaci…

    #843235

    Anonym

    Hltala jsem ten příběh a najednou konec.Až příště pokračování.
    Mám taky tu špatnou zkušenost.První dítě bez problémů na poprvé a po 10letech jsme se dohodli pro pořízení mého druhého,přítelova prvního dítěte. Nechali jsme tomu volný průběh a hned se zadažilo,ale v 9tt bylo mé těhotenství ukončeno- pro zamlklý potrat.Myslím,že to s každou ženou zamává.Je to strašné. Nikdy více!

    #843236

    Anonym

    Už jen při tom názvu mi vhrkly slzy do očí a když teď píšu, skoro nevidím na klávesnici. Mám zdravou skoro 3 měsíční holčičku na kterou jsme s manželem dlouho čekali. V prvním trimestru jsem začala krvácet a ten neskutečný strach, jestli bude vše v pořádku nikdy nezapomenu. Nedokážu si představit, že bych o miminko přišla, ale to asi nikdo kdo to nezažil. Cítím velkou pokoru vůči tomuto tématu.:'(

    #843237
    l
    lenka kočicová
    Registrovaný uživatel

    Nedovedu si ani představit jaké to musí být a jen skláním klobouk před těmi kterým se to stalo a dokaží se s tím poprat.Já jsem ale také zažila velký strach o mé miminko.Ve 28.tt mě doktoři začali strašit předčasným porodem (kvůli zkrácenému čípku).Říkali,že miminko by bylo ještě moc slabé pro život,ale to se časem spravilo a najednou v 36.tt mi paní doktorka řekla,že miminko neroste a mohlo by se narodit mrtvé.Diagnoza jasná – hypotrofie plodu.Rozbečela jsem se rovnou v ordinaci a když jsem odcházela s papírama k hospitalizaci na lůžkové oddělení se mi honily hlavou nejhrůznější představy.Už to nikdy nechci zažít znovu a to to vlastně dopadlo dobře!Po jedenácti dnech v nemocnici píchání injekcí,kapačky a léků mě pustili domů.Náš chlapeček začal zase růst. Ve 41.tt se nám narodil zdravý 3,4 kilový zázrak Adámek.Teď je mu 7 měsíců.Jsem moc šťastná,že vše dopadlo dobře!Tímto bych chtěla říct,že ne vždy to dopadne špatně.Chce to hlaně sílu a věřit.A proto všem nastávajícím maminkám přeji hodně sil a víru v dobré!

    #843238

    Anonym

    Slova útěchy, zájem blízkých…apod.nemůžou nikdy nahradit ztracené miminko a umlčet bolest. Kdo to neprožil nikdy nepochopí – ta vnitřní bolest a prázdnota je neskutečná. Já prožila „pouze“ potrat ve 14.tt, ale nikdy na to nezapomenu. Je to strašně těžké období. Po roce jsme se s manželem teprve odvážili zkoušet otěhotnět znovu. Nyní máme 9 měs. holčičku – Elišku. Pomůže čas a práce, nebo alspoň mně pomohla. Držíme palečky, bude zase dobře.:)

    #843239

    Anonym

    Zdravim neco takoveho zazivam uz po druhe!Minule tehotenstvi pred 3lety ukonceno v 23tydnu pro vrozenou vyvojovou vadu neslucitelnou s beznym zivotem,nasledovali vsemozne testy ktere meli odhalit kde se stala chyba a taky jestli ja nebo partner nema predpoklady k necemu takovemu.Vse vyslo tak ze oba sme zdravi a pravdepodobnost opakovani je velmi male a ale moznost itak mala je.A jak rekli tak se stalo.Po dlouhem zvazovani a utesovani sama sebe ze to byla jen blba nahoda a opakovat se uz snad nemuze(dvakrat nan nas takova smula snad nesedne)sme se rozhodli pro dalsi mimi!To bylo v rijnu a stesti nam pralo a ja hned otehotnela!Celou dobu me provazily myslenky na minule tehu a tak sem hned sla na ultrazvuk do prenatalniho centra kde uz maji moji kartu a vedi co maji hledat a na co se soustredit a kde nam diagnostikovali u prvniho mimi VVV.Tam me vysetrili v asi 8tydnu a hned si nas objednal na 13tyden na screening.U toho vyslo vse v poradku tak sme zacli pomalu verit ze se tentokrat nic nestane ale male pochybnosti nas neopousteli.Znovu nas pozvali za 3tadny a to uz se nase pochybnosti zacly rysovat.Mimi neroste jak ma a vypada to ze ma tu samou VVV jako minule:O jdem znovu v pondeli na kontrolu a mereni mimi a tam se dozvime ortel.Jestli je proste jen mensi a vada to neni nebo budu muset opet ukoncit tehu predcasne s nestastnym koncem.Kvuli pokrocilemu stadiu tehu uz to nejde jako potrat do konce prvniho trimestru ale uz je budu muset porodit a mimi porod neprezije kvuli vade kterou nejspis ma.Zazila sem to jednou a porad myslim na to ze uz jednou sem je takhle ,,zabila“a ted nejspis budu muset zase:-/je to strasne a nevim jak to zvladnu ale jedno vim jiste ze proste musim!Vsem preji aby si sveho tehu a dobreho prubehu uzivali a deti jim delali jen samou radost,znovu uz to zkouset nebudu ale zvazujem nekdy v budoucnu adopci tak uvidime.neverim tomu ale kdyby nahodou se vse v dobre obratilo tak se urco ozvu aby to bylo inspirujici i pro jine maminky ktere nemaji tehu a vse zrovna ukazkove ze zazraky se deji:-)

    #843240

    Anonym

    Tončo,
    prožívám v podstatě totéž co ty – dvě těhotenství, obě ukončená předčasně. Genetické výsledky nás obou i mimi jsou v pořádku, takže „jsme zdraví“. Přesto se to stalo opakovaně. Už jsem rozhodnutá pro třetí pokus, nevzdávám to. Doporučili nám ale použít darované sperma, prý se tím sníží riziko stejného „průseru“ na minimum. Možná je to lepší varianta, než mít dítě adoptované. Nevím.
    Ráda bych si o tom s tebou popovídala podrobněji, ale ne takto veřejně. Neznám nikoho, komu by se stalo to samé co mně. Mám pocit, že nikdo mi nemůže rozumět, jak se cítím a co prožívám, když si to nezažili sami. Kdybys měla chuť, ozvi se mi na kris.babyweb@gmail.com, já bych to rozhodně ocenila. Chodím sice k psychologovi, ale ten to nezažil a nikdy nezažije…
    Mrzí mě, že kolem tak veselého tématu jako je rození dětí, je i tolik smutku.
    Chtěla bych na konec napsat něco povzbudivého, ale nějak mi to zrovna nejde.

    #843241

    Anonym

    Je mi líto, že nás je tolik…. co zažily špatnou zkušenost.
    My to měly ve 20 týdnu na druhém sonu vývojových vad. Pak to šlo ryychle….. test plodové vody kde zjistily po X dnech že jsme oba v pořádku. Pak rozsudek vývojové vady – tak závažné, že by to nebyl „normální“ život pro prcka a také pro nás (mě)…. Píšu v závorce mě protože ty chlapy to prej po nějaké době vzdají -nesnesou pohled na nemocný mimčo…. a odejdou….
    Následovalo vyšetření a ukončení těhotenství….. Na hovno (pardon) bylo, že sem cítila šimrání v bříšku… To bolelo, ale nevzdáme se!!!!! Zkusíme to dál….
    HOLKY MOC DRŽIM PALCE ABY TO VYŠLO!!!!!

    #843242

    Anonym

    Nevím, asi bych to neměla číst, ale nenašla jsem druhý díl příběhu….??

    #843243

    Anonym

    I když jsem ještě příběh nedočetla, předpokládám, že bude mít podobný průběh jako ten náš… Naše první miminko, naši holčičku Zoi jsme čekali v srpnu 2008. Měla jsem krásné těhotenství, bez nějakých problémů, pracovala jsem až do konce…

    Týden před termínem se mi zdálo, že už tolik necítím pohyby – samozřejmě jsem se uklidňovala, že už tam mimi nemá tolik místa, že už to asi brzy přijde atd., každopádně odpoledne jsme raději zajeli na ultrazvuk a tam nám spadl celý svět…. „Je mi to líto, ale miminko je mrtvé“ byly slova lékaře…… Následoval císař, po dvanácti hodinách umělých bolestí a mé velké snahy jsem se bohužel neotevírala, císař byl pro mě nakonec vysvobozením.

    Důvod úmrtí jsme se nikdy nedověděli, holčičku jsem neviděla, manžel ano a dodnes toho lituju…

    Ale nezoufejte, maminky, musíme být silné, já jsem se snažila být jako skála, za 8 měsíců jsem znova otěhotněla a teď už má naše Elenka 13 měsíců a je to náš největší poklad! Nejsem ani první, ani poslední, ten, kdo to sám neprožil opravdu těžko pochopí… Čas je nejlepší lék. Buďte silné, přeju hodně štěstí, nepodceňovat „vnitřní hlas“ a nevzdávejte to!

    #843244

    Anonym

    moc Vam vsem dekuju za prispevky – ale hlavne Vam, Hanko, jste mi velkym povzbuzenim!!!!
    Pro nas je to jeste dost cerstve, pribeh se odhral na podzim… Rada bych se zeptala, jak jste prozivala druhe tehotenstvi… A take za jak dlouho Vam lekari po cisari doporucili dalsi miminko, to je to, co ted nejvic resime.
    Kdybyste mela chut, budu rada, kdyz se mi ozvete na mail jana „zavinac“ vavrik.cz – jste totiz prvni o kom vim, ze se mu stalo vlastne uplne to same…
    diky

    #843245

    Anonym

    Jano držím vám moc palce aby ste našla sílu to zvládnout.
    Já si neumim představit, přijít o prcka v až tak vysokém stádiu těhotenství.
    Mě velmi pomohl babyweb, protože na diskuzi, která je podobné této jsem si s holkama popovídala o tom trápení, bolesti a slzách….
    Nevím jestli bych vám to měla psát, ale už jsem to v sobě trochu zamkla a doktor mi řekl, že po 3měsících se můžeme pokusit o další mimčo.
    Já sem se naštěstí otevřela, takže jsem to porodila… Křeče a bolesti byly strašné, ale nakonec mi spal balvan když to bylo všechno za mnou. myslím i vyčištění…. Teďka už můžeme se pokusit o mimčo. Nám se to totiž stalo na začátku září – to jsme se dozvěděly o velké vývojové vadě (byla to středa) a za týden v pátek jsem byla na předoperačním vyšetření – v pondělí 13.9. nástup a 14.9. bylo po všem. To datum si budu pamatovat do konce svého života.
    MOC MOC MOC VÁM DRŽÍM PALCE ABY VŠECHNO ŠPATNÉ BYLO ZAMČENO V PANDOŘINĚ SKŘÍNCE A ABYCH SI PAK PŘEČETLA – ŠŤASTNÝ KONEC JANY 🙂

    #843246

    Anonym

    Kris psala sem ti na email ale zatim zadna odpoved tak nevim jestli ti to prislo:-/

    #843247

    Anonym

    Milá Jano, moc na Vás myslím. Mé první těhotenství probíhalo naprosto bez problémů a narodil se nám zdravý chlapeček. Druhé těhu bylo mimoděložní. Další opět probíhalo pohodově, až ve 24. tt chlapeček nerostl tak rychle, jak by měl. Na genetice mi dělali všelijaké testy, zda je mimi jen malé, nebo jestli je někde problém s tím, že za 10 dní mám přijít na kontrolu. Pak vše ale vzalo rychlý konec. Po 3 dnech jsem měla slabší pohyby a následovala ihned hospitalizace, kde mi pan doktor na příjmu řekl, že mimi je za hranicí životaschopnosti. Ale vzhledem k tomu, že už to byl 26. týden, nemohli mi lékaři těhu ukončit a řekli mi, že tak do 14 dnů přestane bít srdíčko a poté mi porod , resp. potrat vyvolají. Není nic horšího, než čekat, až v bříšku vyhasne život, který ani nemohl začít… Za 4 dny mi pan doktor na ultrazvuku sdělil: „Dokonáno jest.“ Na ta slova nikdy nezapomenu… 29.1.2009… Na důvod, proč se tak stalo se nepřišlo. Je to tak těžké, bez bříška, bez miminka… i odpovídat synovi, proč mimi není… Dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat a nakonec jsme si za rok jsme si pořídili pejska a do měsíce jsem otěhotněla. Nyní jsou naší Zuzance měsíce… Moc a moc jsme za ni šťastni, ale na chlapečka nikdy nezapomene. Hodně síly, vše se v dobré obratí, už bude jenom líp!!!

Aktuálně je na stránce zobrazeno 14 příspěvků - 1. až 13. (z celkem 13)

Pokud chcete odpovědět na toto téma, musíte se nejdříve přihlásit.

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist