Dítě odmítá jíst: rozmar, nebo závažný problém?

Čas od času takovéto „hrátky“ provozují všechny děti, a pokud nejde o setrvalý stav, není třeba se obávat, že dítě padne vyčerpáním z hladu. Opakuje-li se však bojkot jídla pravidelně či trvá delší dobu, případně dítě z nabízeného jídla vždy jen něco uzobne, je namístě se bez zbytečného panikaření ptát, zda není něco špatně.

„U mé 4leté dcery se projevuje nechutenství, jí prakticky jen suché těstoviny s máslem, rohlík nebo chleba s margarínem, kuřecí řízek a bramborové placky. Jo, a palačinky. Žádné jiné normální jídlo do ní nedostaneme po dobrém ani po zlém. Ovoce, zelenina – nezná. Maso, omáčku, knedlík, rýži, sýr, šunku…, nic.

Navíc jí hrozně málo. Pije jen vodu nebo kupovanou vodu s citronovou příchutí. Čaj nikdy nepolkla, mléko nepozře.

Nebývalo to vždycky tak hrozné, jako úplný prcek jedla z tatínkova talíře prakticky cokoliv, ale časem jídel ubývalo, až jsme se dostali na současné minimum. Letos začala chodit do školky, odkud si ji musím každý den před obědem vyzvedávat, protože tam nechce jíst nic a pokusy paní učitelky nabízet jí něco alespoň ochutnat ji stresovaly tak, že tam nechtěla chodit vůbec.

Pokud by bylo na ní, tak by snídala čokoládu, obědvala gumové medvídky a večeřela křupky. Nedopřávám jí je podle libosti, jen jsou to asi jediné věci, které jí opravdu chutnají hodně.“

Tolik příspěvek jedné z nešťastných maminek v internetové diskuzi Babywebu. A podobnými příběhy na téma nechutenství u malých dětí se diskuzní fóra jen hemží. Jde ale opravdu o nechutenství?

Špatné stravovací návyky

Rodiče, ve strachu o to, aby jejich potomek nestrádal, nezřídka přistupují na „hru“ dítěte, které odmítne oběd, ale svačinkou v podobě něčeho sladkého samozřejmě nepohrdne. Výživově bohatou večeři sice nesní, nějaký ten jogurt s lentilkami to však snad alespoň trochu napraví.

Jde ale v takovém případě skutečně o nechutenství? Nebo dítě jen momentálně nemá chuť k jídlu, a kdybychom ho nechali, později by jídlo snědlo? Může být, ale s největší pravděpodobností jde o špatný návyk. Nebo také může mít geneticky danou vyšší schopnost rozlišovat chutě.

„Náš 3,5letý syn jí špatně odmalička, maso do něj vůbec nedostaneme, ani když v jídle není vůbec vidět. Má na to snad speciální čichové buňky. A i s ostatním jídlem kromě sladkých pokrmů jsme naprosto na štíru. Mysleli jsme si, že se to třeba upraví s nástupem do školky, ale tam bojkotuje jídlo stejně jako doma, nechce ani ochutnat,“ vyprávěla mi nedávno známá.

Hry s jídlem nejsou řešením

Když jsem u nich byla na návštěvě, v reálu jsem zažila, jak za dítětem, které nechce jíst, běhají po celém bytě s jednotlivými sousty „buchtičky od babičky“.

Chápu, jejich syn zřejmě považuje jedení za zábavnou hru s rodiči, kdy si dají maraton po všech místnostech, jen aby do malého něco dostali.

„Nedávno mě to už naštvalo a nechala jsem ho fakt vyhladovět. Nedostal nic, jen celý den pil. Večer bez jakéhokoli protestu hladově zhltnul dva suché rohlíky. Ale na to nemám nervy, abych to takhle dělala každý den,“ vylíčila mi světlý moment ve stravování svého syna zcela zjevně uštvaná kamarádka.

Že to máte doma podobně? Pak je možná na čase popřemýšlet, jak malého mlsouna odnaučit nevhodným stravovacím praktikám. Jejich odbourávání bude bolet, ale pokud budete důslední, cestu ven najdete.

Nedostává dítě příliš velké, nebo naopak malé porce?

Příliš mnoho jídla na talíři může malého strávníka odradit, nebo u něj dokonce může zvyšovat nechuť k jídlu. Důležité je dítě do jídla nenutit, protože nátlak by mohl vyvolat u dítěte odpor, nauzeu (pocity na zvracení), zvracení a následně naprosté odmítání jídla. Tipy, jak naučit dítě na nové jídlo.

Podáváte mu jídlo pravidelně? Je s jídlem spojený nějaký rituál?

Jídlo by mělo být součástí pravidelného režimu od útlého věku dítěte. Vhodné je, aby rodina stolovala pohromadě, už batole může pomoci připravovat stůl nebo mamince pomáhat s přípravou jídla.

Je skladba jídelníčku pestrá a vyvážená?

Pokud dítě dostává nadbytečné množství sladkostí či sladkých jídel, dochází k narušení rovnováhy v dětském organismu, což může vyvolat potíže. Často pomáhá to, jak jídlo na dítě působí – inspirujte se na internetu, kde najdete různé návody, jak jídlo dětem naaranžovat na talíř tak, aby je na první pohled zaujalo.

Dostává dítě za snědené jídlo odměnu?

Pokud jste v rodině zavedli „jídlo jako výkonnostní sport“, pak se nelze divit, že dítě odmítá jíst. Je třeba potomka za jídlo neodměňovat, nedělat z něj cirkusovou atrakci ani nevyvolávat srdceryvné scény nad tím, že nechce jíst. Už malé dítě dokáže pochopit, že když se kolem něčeho dělá mnoho povyku, tak se to může stát účinnou zbraní v jeho rukách.

Čtěte také:

• Dítě začíná jíst samo aneb Jídlo není hračka
• Potravinová neofobie: Strach z neznámého může přerůst v averzi k jídlu
• Já sám! Nechte ho, nakrmí se bez vaší pomoci

Několik tipů, které mohou situaci zlepšit

1. Omezte rušivé vjemy – Vypněte tablet, mobil i televizi a nechte dítě, ať se soustředí jen na jídlo.
2. Zamyslete se nad velikostí porcí – Možná to není o tom, že by dítě nechtělo jíst, jen nechce sníst všechno.
3. Neplánujte jídlo těsně před spaním – Příliš unavené a ospalé dítě jídlu mnoho nedá.
4. Odstraňte zbytečný stres při jídle – Nenuťte dítě jíst, co opravdu nemá rádo. Nekřičte. Pokud se dítko rozpláče, už se pravděpodobně nenají vůbec.
5. Zapojte děti do vaření – Budou vědět, z čeho je jídlo, které mají na talíři. A někdy pomůže i hrdost, že si jídlo „samy“ připravily.
6. Omezte mlsání během dne – Pokud si žaludek tzv. zaplácne během dne, u hlavních jídel hlad mít nebude.
7. Přizpůsobte stravovací režim vašemu dítku – Zkuste pozorovat, co vašemu dítěti vyhovuje. Možná se potřebuje více najíst na oběd a další jídla budou stačit opravdu jen lehká. Nebo mu vyhovuje vydatnější snídaně. Každý jsme přece jiný.

Nechutenství jako skutečný problém

Náhlé i déletrvající nechutenství ovšem může být také příznakem mnoha různých nemocí.

Mezi zdravotní příčiny nechutenství patří infekce a různá onemocnění (například i rýma či lehká viróza může způsobit, že dítě odmítá jídlo). Tento druh nechutenství je úzce spojen s aktuálním zdravotním stavem a většinou odezní s uzdravením dítěte.

Uvádí se ovšem, že nejčastěji se za nechutenstvím u dětí skrývají psychické příčiny, kterých může být celá škála – od pocitu nedostatku lásky či péče až po smrt v rodině, rozvod rodičů apod.

Problémy s odmítáním jídla ale bohužel mohou poukazovat také na závažná onemocnění, například nádorová nebo související s poruchami zažívacího traktu. Proto je dlouhodobé nechutenství u dítěte třeba konzultovat s praktickým dětským lékařem.