Potravinová neofobie: Strach z neznámého může přerůst v averzi k jídlu

Za maminku, za tatínka… Za celé široké příbuzenstvo se to nepodaří, holčička už pusu neotevře a sousto nespolkne. Nakrmit dítě se stává pro rodiče noční můrou. Zvlášť když nedokážou rozpoznat, kde je příčina nechuti dítěte k jídlu, aby pak mohli hledat cestu k nápravě.

profimedia-0322736418-1100x618.jpg

Čím víc celou situaci dramatizujete, tím hůř. Přitom u dítěte, které se po všech stránkách normálně vyvíjí, nehrozí, že by tím, že občas nejí, nějak strádalo. Hlady určitě neumře. Spíš než se nad každým talířem stresovat, je lepší pustit se do pátrání, co dítěti na jídle vadí.

Také chuť „roste“

Napřed je dobré vědět, že chuť dítěte se vyvíjí, a to následujícím způsobem:

  • Od narození do 6 až 7 měsíců dává přednost sladkému,
  • 8 až 10 měsíců je věk, kdy ztrácí zájem o cukr a objevuje slané.
  • Kolem 12 měsíců zaznamenává s nelibostí i hořkou a kyselou chuť. Pozor, když dítě dělá grimasy při jídle, nemusí to automaticky znamenat, že mu nechutná. O tom, jestli se mu jídlo zamlouvá, nám napoví tím, že otvírá pusu na další sousto.
  • Přibližně v 24 měsících se objevuje tzv. potravinová neofobie. Dítě náhle omezí spektrum svých preferencí a nastávají problémy s jídlem.

Nové nemusí být vždycky jen lákavé

Neofobie znamená chorobný strach z něčeho neznámého, nového. V tomto případě slouží k ochraně dítěte, které má tendenci všechno strkat do pusy, aby nesnědlo něco nevhodného, třeba jedovatou rostlinu nebo zkaženou potravinu. Varovným signálem bývá barva, chuť a vůně. Proto taková nechuť malých dětí třeba k uleželým sýrům nebo houbovým pokrmům. U některých přeroste až do dospělosti, u většiny dětí ale odpor k určitým potravinám časem mizí. Mezníkem bývá šestý rok.

Neofobie však nemusí propukat jen v souvislosti s neznámým jídlem, ale i se situacemi, které k němu patří. Dítě může být zaskočené, když poprvé jí v restauraci, protože na takové prostředí není zvyklé. Nebo zaregistruje, že babička vaří meruňkové knedlíky jinak než maminka, případně známé jídlo jinak servíruje, s netypickou přílohou. Velmi často se i stává, že nechuť a nedůvěra přeroste v averzi k určitým jídlům. Často to bezděky zaviníme my, dospělí.

Fuj, to nejím!

Vezměme si třeba situaci u rodinného oběda. Tatínkovi se nedá na talíř špenát, protože ho nesnáší, maminka zase nechá tučné maso. Dítě je všímavé, tohle všechno zaznamenává. A co hůř, pokud se u stolu nebo mimo něj jídelní averze dospělých probírají, případně padne nějaké „fuj, to nejím“, tak se to na dítěti podepíše. Zrovna tak jako halasné odsuzování jídel neznámých či exotických. Také pokud bylo někdy někomu po některém jídle špatně, tak dítě automaticky přejímá, že se to stane i jemu.

Záklopkou bývá i vlastní špatná zkušenost dítěte, a to nejen po konzumaci zkaženého jídla. Stačí, když si spojí konkrétní pokrm s nějakou nepříjemností, třeba ten den, kdy mělo teplotu, jedlo k obědu rybu, a pak se jí dítě dlouho vyhýbá. Někdy hraje roli, že se mu jídlo prostě esteticky nezamlouvá, nevoní mu už od prvopočátku, prostě mu nesedne. A tak vyžaduje obehrané špagety.

Pak je tu ještě skupina potravin, které prostě tělo nepřijme, například mléko, nedokáže je strávit (intolerance laktózy). Vedle toho existují i různé potravinové alergie, v dnešní době aktuální problém. Pokud nejde zrovna o tyto případy, lze averzi proměnit v toleranci až preferenci jídla. Chce to ale trpělivost a vytrvalost.

Čtěte také:

Změna servírování pomůže

Dítě musí novou potravinu ochutnat až desetkrát i více, než se s ní spřátelí. Chce to mu ji nabízet vytrvale, v malém množství, nechat ho jídlo očichat, třeba i osahat, ochutnat. „Vezmi si, je to dobré,“ případně jiná pozitivní pobídka a hodnocení jídla věci jen prospěje. Spíš než vychvalování, jak je to a to zdravé, ho zaujme nějaká zajímavost, třeba o pěstování dané zeleniny. Jestliže dál odmítá, pokusíme se ho získat zajímavým servírováním jídla – úpravou. Třeba se syrovou zeleninou se dají dělat divy, vykrajovat různé tvary. Také obložený chleba může být výtvarně zajímavý. Doporučuje se i kombinovat oblíbené lahůdky s novinkami.

Mnohdy prospěje i změna prostředí, v němž dítě jí. Pokud jde dítě jako na popravu ke svému místu u jídelního stolu, vymyslíme jiné. Neřešíme to ale tak, že stůl zaplníme hračkami, které odvádějí jeho pozornost. Dítě by si mělo být vědomo toho, že jí a co jí. Přínosem také bývá, když nám potomek pomáhá při vaření, může si suroviny osahat, sledovat jejich proměnu, během celého procesu ochutnávat. Naopak chybou je nutit dítě dojídat celou porci, protože to si tutově dané jídlo zoškliví a ještě hrozí, že se pozvrací. Stačí mu napřed nabídnout pár lžiček, aby ochutnalo a vyjádřilo se k tomu.

I dospělí říkají ne

Potravinové preference a averze se ukotvují zhruba kolem třetího roku. Navíc i v předškolním věku se mohou objevit v souvislosti s jídlem bizarnosti, které dospělého nenapadnou. Třeba si holčička vyfabuluje, že když sní nějaké semínko, zrníčko, třeba rýže, tak otěhotní. Nebo odmítá maso, protože má strach, že kvůli tomu budou muset zabíjet zvířátka. Taky je dobré mít na paměti, že i dítě má nárok tak na dvě tři jídla, které nemusí mít rádo. Ostatně i my dospělí si dopřáváme výběr. Člověk, který jí všechno a s chutí, je mýtus.

24.7.2017 4:35| autor: Helena Chvojková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist