Michal Viewegh: Rodičovství je dobrovolné otroctví

Jste otec dospělé dcery a dvou malých holčiček. Jaké to je být otec „v reparátu“ ?
Víc si to užívám, jsem poučenější a snad i trochu moudřejší. Například už chápu, že život je víc než česká literatura… Jak ale stárnu, jsem i popudlivější, hystericky opatrný atp.

Kde je Vám lépe – v roli otce dospělé dcery nebo malé dcerky?
Být s holčičkami je krásné a vysilující zároveň, musím být věčně ve střehu – v jejich věku platí dvojnásob, že rodičovství je dobrovolné otroctví. Se čtyřiadvacetiletou Míšou jsem už dávno svobodný. Což neznamená, že si o ni občas nedělám starost.

Co Vás starší dcera naučila, jak Vás ovlivnila?
Jakési základní odpovědnosti za bytosti, které přivádíme na tento svět. Doufám.

Žijete převážně v ženském světě, co Vám dal či vzal?
Nemám pocit, že žiju v ženském světě. Mám spoustu kamarádů – mužů, jezdím často na ryze pánské jízdy. Ženy mě myslím obohacují i okrádají stejnou měrou jako chlapi.

Jistě Vám o Vás ženy již řekly hodně věcí, poučil jste se z nich?
Přímé poučování většinou nesnáším, ale chytré ženy v mém okolí mě už léta úspěšně poučují jakoby mimochodem. Mezi řádky. To celkem funguje.

Hraje ve vašem otcovství nějakou roli popularita?
Holčičky to ještě nevnímají. V případě Míši bych samozřejmě rád věřil, že je na mne tu a tam pyšná.

Napsal jste zatím pouze jednu knihu pro děti. Budete se dětmi inspirovat i v budoucnu?
To nevylučuji. V nejbližších letech ale dětskou knížku v plánu nemám.

Jsou pro Vás Vaše děti novým motivem či spíš „brzdou“?
Dcerky změnily můj život jednoznačně k lepšímu, rouhal bych se, kdybych si sebemíň stěžoval. Když jsem psal Krátké pohádky pro unavené rodiče, byly pro mne každodenní inspirací. Během psaní ostatních knih mi ovšem energii spíše odčerpávají – ale to patří k věci.

Jak dlouho vydržíte bezpečně o samotě s miminkem?
Do chvíle, kdy se dožaduje kojení.

I ta kniha je rodu ženského, máte tedy ženské elementy ve vašem životě, kam se podíváte. Jakou věc rodu mužského máte nejraději?
Sex.

foto: MF DNES