Generační střet – výchova dětí jako jablko sváru v rodině

Výchova dětí rozeštvává celé rodiny – prarodiče nechápou dnešní styl výchovy, mladí nechtějí opakovat chyby rodičů. Proč se tolik výchova změnila?

zeny_hadka-1100x618.jpg Zdroj: Shutterstock

Výchova dětí se za posledních pár desetiletí neskutečně proměnila – rozdíly v přístupu našich rodičů k nám a našeho přístupu k našim dětem jsou tak obrovské, že nejedna babička a dědeček jen nevěřícně zírají.

Jejich rodiče je vychovávali přibližně stejně jako oni nás. Možná jen o něco tvrději, ale principy byly totožné.

Výchova dětí dříve

Celé generace rodičů před námi vychovávaly děti autoritativním způsobem – to znamená, že k dětem přistupovaly jako k méně cenným bytostem. Jako k hloupějším osobám a osobám s méně právy, než mají oni sami.

Výchova dětí tedy vypadala jako nikdy nekončící pokyny, rozkazy, zákazy a poučování dětí. V případě, že se děti chovaly podle představ rodičů, byly odměňovány pozitivně znějícími slovy a úplatky (v podobě sladkostí). Praxe známá jako „cukr a bič“.

Jak tyto děti postupně rostly, začínaly si uvědomovat, jak málo reálné základy tento model má. Jejich rodiče nejsou o nic chytřejší než ony samy. V něčem jsou dokonce hloupější a nezkušenější!

A tak se té nesmyslné nadvládě vzepřely – řeklo se o nich, že přišly do puberty. Tento vzdor a popření rodičů jako vzoru byl nutností, bez něj by mladí pánové a slečny nenalezli své (rodičovským působením) pošlapané sebevědomí.

Bohužel už nestihli najít ke svým rodičům cestu zpět a v dospělosti s nimi mívají vlažné, někdy až nepřátelské vztahy. Samozřejmě ne vždy, ale až nepříjemně často.

Pro své vlastní rodičovské působení v budoucnu si odnesli předsevzetí, že oni tu výchovu dětí pojmou jinak.

Výchova dětí dnes

Současná výchova dětí je velmi pestrá – může pokračovat v minulém (autoritativním) modelu, může být naprosto volná (bez hranic dítěti) – jako reakce na předešlou svázanost, ale nejčastěji je více či méně respektující.

Dnešní informovaní rodiče se snaží vychovávat děti s respektem. Snaží. Protože to není vůbec jednoduché – opustit ve společnosti tolik zažitý autoritativní model.

Přes veškerou snahu nám v hlavě stále naskakují věty zaryté v dětství hluboko do mozku. Stále sklouzáváme k povýšenému poučování, moralizování, zakazování a rozkazování. Obzvláště pod tlakem.

Přesto máme před sebou obraz dobrých vztahů s dětmi – a to nejen v jejich dětství, ale i v pubertě a v dospělosti. Respektující rodiče vynakládají nemalé úsilí na to, aby vytvořili s dětmi pevné pouto, které přežije pubertální bouře i odloučení v dospělém věku.

Kdy se začala výchova dětí měnit?

Koncept kontinua – oblíbená kniha kontaktních rodičů – byl vydán v roce 1975 a inspiroval se u jihoamerických indiánů. Čím více se lidé seznamovali s (fungující) výchovou necivilizovaných kmenů, tím více rodičů zkoušelo odhodit (nefungující) autoritativní styl výchovy.

Jenže to převedli do opačného extrému: Z nadřazené role se pasovali do podřízené role – své dítě si postavili na piedestal a nechali ho ovládat jejich životy.

Generace rodičů před nimi si myslely, že děti jsou buď zvěř, kterou je potřeba zkrotit, nebo je vnímaly jako nepopsaný list, na který je potřeba vše důkladně zanést.

Rodiče, kteří tyto modely odmítli, se ale neměli čeho chytit (civilizace se od kmenového života ohromně liší). Začali děti vnímat jako dokonalé bytosti, které není třeba nijak měnit ani usměrňovat, a sebe samé jako nedokonalé produkty nesprávné výchovy.

Otočili dynamiku vztahu rodič – dítě, a nechali děti dělat naprosto cokoliv – vychovávali je tzv. volnou výchovou, která nestanovuje žádné hranice.

Respektující výchova by se dalo říct, že stojí někde mezi tím – není ani autoritativní, ani volná. Rodiče nejsou v nadřazené, ale ani v podřazené pozici vůči dítěti. Jsou si rovnocennými partnery.

Jak docílit rovnocennosti ve výchově dětí a proč starší generaci leží v žaludku?

Cesta k rovnocennosti není jen prosté snížení počtu rozkazů a občasně dát volnost dětem. To by je zmátlo ještě více.

Respektující komunikace je totiž úplně jiný styl komunikace, není to kompromis mezi nadřazenou přísností a bezbřehou volností. Rodiče (ale ani děti) v ní nerozhodují sami . Respekt mají nejen k dětem, ale i sami k sobě.

Vždy se snaží najít s dětmi řešení, které bude vyhovovat všem. Nedělají totiž kompromisy, ale hledají úplně jiná (a někdy možná dost nezvyklá) řešení klasických situací s dětmi.

A tenhle proces společného hledání řešení (a i netypický výsledek dohody) prarodiče leckdy nechápou. Oni se s dětmi o všem nedohadovali, co řekli, to bylo!

Proto dnešní výchově nerozumí – oni to sami nezažili – ani jako děti, ani jako rodiče. A dost možná se jim respektu nedostalo ani v zaměstnání nebo od životního partnera.

Neshody ve výchově mají kořeny ve strachu

Jejich nevole k dnešnímu stylu výchovy ale pramení více ze strachu o nás a o naše děti.

Obávají se, že jsme se vydali cestou volné výchovy (o takových dětech neslyšeli nic dobrého, a když my dětem neporoučíme, určitě je to ono – co jiného by to bylo?). Nebo se obávají, že z našich dětí nevyroste nic dobrého, mají před očima ten nepopsaný list nebo divokou zvěř.

V jejich době se cenila poslušnost. Nevyčnívat z řady, neupozorňovat na sebe, chovat se stejně jako ostatní. Originalita se necenila, ale byla naopak potlačována.

Příčí se jim přijmout myšlenku, že každé dítě je originál a že má právo o sobě rozhodovat samo.

Nevidí, že dnešní rodiče, kteří jsou v respektující výchově zběhlí, si drží pevně své vnitřní hranice a rozhodně by dítě nenechali dělat něco, s čím bytostně nesouhlasí. Prarodiče by zasáhli mnohem dříve, oni se řídí hranicemi, které nastavila většinová společnost.

Navíc vše komplikuje fakt, že ani dnešním rodičům všechno tak dokonale nejde – respekt jim někde chybí, jinde si své hranice nedrží dost pevně nebo láskyplně. A tak vznikají situace, při kterých ona „jedna na zadek“ vychází jako účinnější řešení, než pokusy o domluvu s dítětem.

Není to ale chybou stylu výchovy, ale zatížeností nás rodičů starými programy v hlavě (které nám tam vložili naši jinak milující rodiče a prarodiče). Ve stresu opakujeme chyby svých rodičů.

Snaha se každopádně cení. Zabere to ale ještě mnoho úsilí, než se změní styl výchovy v celé společnosti. Do té doby se můžeme pokusit naše východiska pro respektující výchovu svým rodičům vysvětlit. Pokud o to budou mít zájem. Sepsala jsem pro ně vysvětlení, takový Dopis babičkám.

Chcete se dozvědět více o respektující výchově, kontaktním rodičovství a další užitečné informace? Dozvíte se je na mém blogu LucieMachutova.cz. Najdete mě na Facebooku: Zažraná máma i Instagramu: zazrana.mama.

9.9.2020 6:00 | autor: Lucie Machutová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist