Psychologický přístup v léčbě obezity: Změnit se musí chování rodiny

MAMI, POMOC, JÁ TLOUSTNU! Psychologický přístup je základním kamenem léčby obézního dítěte. Je založen na tzv. kognitivně behaviorální terapii. Je to jedno z odvětví psychoterapie, jejímž cílem je změna nevhodného chování (v tomto případě změna životního stylu, stravovacích návyků a přístupu k pohybové aktivitě).

Zdroj: archiv redakce

Terapie netřeba se bát

Základů kognitivně behaviorální psychoterapie využívají lékaři, kteří se obézním dětem ve svých specializovaných poradnách věnují. Jedná se vlastně o opakované pohovory, jejichž cílem je pozitivní motivace dítěte a docílení postupných změn životního stylu rodiny. Má-li lékař pocit, že má dítě (či rodina) nějaký složitější problém, odesílá dítě k dalšímu specializovanému vyšetření do psychologické poradny.

Kognitivně behaviorální přístup v léčbě je ale používán při léčbě obezity ve speciálních kurzech pro děti a jejich rodiče nebo pro dospívající (např. rodinné kurzy STOB, bližší informace naleznete na www.stob.cz, www.hravezijzdrave.cz), ale využívá se například i při lázeňské léčbě.

Obezita je problém!

Základem léčby je vhodná motivace dítěte a rodiny. Je také důležité si klást reálné cíle.

Ne všichni rodiče si uvědomují, že obezita jejich dítěte je skutečným problémem. Rodičům i dítěti je potřeba srozumitelně vysvětlit v prvé řadě to, proč je nutné dodržovat zásady zdravého životního stylu a „poprat“ se s nadbytečnými kilogramy. Lékař je v tomto případě odbornou autoritou, která zpravidla pojmenuje problém.

Na druhou stranu je nutné zejména dítě přesvědčit o tom, že vstupem do obezitologické poradny jeho život obrazně řečeno „nekončí“. Dítěti i rodině je nutné vysvětlit, že změny životního stylu nebudou sice bezpracné a bez odříkání, přesto nebudou znamenat změnu „ze dne na den“, daleko přínosnější a cennější bude zavádění změn postupně a pomalu. Cílem není dodržování přísné diety a podávání vrcholových sportovních výkonů, cílem je dosáhnout pomalými a postupnými kroky změny stravovacích a pohybových návyků a zkvalitnění života.

Nikoli zákazy, ale motivace

Je také dobré si uvědomit, že zákazy nic nevyřeší. „Zakázané ovoce totiž vždy chutná nejlépe“. Prakticky všechny potraviny se v jídelníčku dítěte čas od času mohou v rozumné míře objevit, jde jen o to naučit se zacházet s „množstvím“. Navíc řada vysoce energetických potravin se dá nahradit zdravější variantou.

Rodiče často přicházejí s mylnou představou, že dítě je schopné dosáhnout změn životního stylu bez většího zásahu rodiny. Je nutné znovu a znovu rodiče přesvědčovat o tom, že by se opravdu měli zapojit všichni. Míra odpovědnosti se samozřejmě s věkem dítěte mění, přesto by rodiče i další příbuzní měli být dítěti bez ohledu na jeho věk kladným příkladem, oporou, rádci. Jsou to navíc rodiče, kteří určují, které potraviny budou doma, a ovlivňují životní styl dítěte.

A nezapomínejme neustále chválit!

Možná se setkáte s tím, že lékař navrhne uzavřít určitou „smlouvu“ mezi vámi, dítětem a lékařem. V této smlouvě být jasně specifikované očekávání jednotlivých účastníků, cíle snažení, forma pomoci lékaře i účast jednotlivých rodinných příslušníků, případně dohoda dítěte s rodiči na formě odměny za splnění jednotlivých dílčích cílů. Odměnou by samozřejmě neměla být zmrzlina nebo dort, ale například nějaká hezká hračka.

Text připravila:

MUDr. Jitka Kytnarová,

ambulance dětské endokrinologie, diabetologie a obezitologie

Klinika dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK