Nezastavila mě ani angína

I když od naší svatby brzy uplyne šťastných 47 let, pamatujeme si její detaily dodnes.

Zdroj: archiv redakce

Den určen, svatba bude doma u nevěsty, cca 35 hostů, horké léto bez ledničky. Vše se chystalo poslední týden: dorty od cukráře, svatební koláče. Čtyři dny před svatbou večer přijel smutný nastávající tchán na kole: „Svatba se asi bude muset odložit, ženich má silnou angínu a horečku 40°C, je mu zle.“ Já jsem však zaprotestovala: „To teda NE!“

Ihned jsem s ním odjela za marodem -situace byla snad ještě horší, ani nebyl schopen mluvit. „No, neboj, uvidíme“, snažila jsem se ho potěšit,“nějak se tam dostaneš.! Můj nastávající dostal „babskou kúru“- obklad tvarohem, plus vše, co kdo poradil a navrch léky.

Zpocený, nemocný, s horečkou, ale přesto ze sebe to ANO dostal! I když byl v pracovní neschopnosti, u obřadní síně byli snad všichni spoluzaměstnanci a přitáhli traktorem i dlouhý valník zvaný „šibičák“(kde ho sehnali, je dosud záhada). Dostali jsme panenku – mimino, dar a ženich mě ještě musel, poprvé a naposled v životě, přenést přes řetěz. A navrch nás chtěli spolu se všemi všechny svatebčany na tom valníku odvézt přes celé město domů! Ještě, že litovali bledě zeleného ženicha.

Ten se z nemoci kurýroval ještě dalších čtrnáct dní, takže svatební cesta se konala až později na týdenním zájezdě ROH, kde se vše dodatečně oslavilo… Oslava narození první dcerky byla za devět měsíců…

Marcela Dvořáková