Jak je to s příbuzenskými sňatky?

Říká se, že když se vezmou dva příbuzní, budou mít postižené děti. Není to docela pravda, ale bez rizika takové sňatky úplně nejsou. Můžete se provdat za svého bratrance a mít zdravé děti? Proč je takový svazek rizikový?

Vztahy mezi příbuznými jsou staré jako lidstvo samo. Kdo přečetl na základní škole povinnou četbu, zjistil, že řecký Bůh Zeus byl dítětem sourozenců. A kdo dával trochu pozor v hodinách dějepisu, zase ví, jak se to hemžilo příbuzenskými sňatky mezi evropskou šlechtou.

Proč příbuzenské spojení škodí?

Největší riziko, které spojení dvou příbuzných jedinců přináší, souvisí s existencí skrytých dědičných znaků. V nich mohou být zakódované i dědičné choroby. Skrytý znak se projeví, jen pokud se setká se znakem naprosto shodným. Pak se rozvine jinak skrytá choroba.

To se právě u příbuzných může stát daleko častěji. V rodině se třeba přenáší choroba nebo vada jako barvoslepost, celiakie (nesnášenlivost lepku), albinismus, vrozená krvácivost a mnoho, mnoho dalších. Příbuzenským sňatkem se zvýší riziko, že by se mohla skrytá nemoc projevit.

Na druhou stranu je třeba vědět, že když se vezmou dva příbuzní jedinci, neznamená to automaticky, že budou mít nemocné děti. Ovšem zvyšující se riziko neplatí jen pro choroby a dědičné vady, stejnou měrou se zvyšuje i možnost, že se vhodně zkombinují vlohy dobré. Příbuzenský svazek tedy nutně nemusí znamenat problémy.

Pro názornost je nejlepší uvést příklady. Tak třeba Charles Darwin se oženil se svojí sestřenicí a měli spolu krom dalších pěti dětí čtyři velmi úspěšné a vzdělané syny. Žádný problém se neobjevil.

Naopak v USA žije populace Amishů, silně nábožensky založených jedinců, kteří odmítají jakékoliv vymoženosti techniky a moderního světa a uzavírají sňatky víceméně pouze mezi sebou. Populace původně čítala pouze 5000 jedinců, pokrevní svazky jsou tedy nevyhnutelné. U Amishů se z důvodu pokrevního příbuzenství daleko častěji objevuje šest prstů.

V našich končinách známe dobře rod Habsburků, kde se to pokrevními svazky jen hemžilo. Příbuzenské svazky vedly ke spletitým rodinným vztahům, a tak jedna osoba byla někomu současně sestrou a tchyní, jiný člen rodiny byl zároveň strýcem i tchánem. Údajně i proto se mezi Habsburky často vyskytovala duševní choroba.

Na ukázku, jak vypadají v dlouhodobém horizontu pokrevní svazky, dobře poslouží příklady z rostlinné a živočišné říše. Protože šlechtění zvířat a rostlin není totiž nic jiného než křížení příbuzných jedinců stále mezi sebou. Z praxe víme, že taková populace se stává čím dál méně odolná, oslabuje se její životaschopnost a odolnost. Taková situace by pravděpodobně nastala i v lidské populaci, ale muselo by jít o spojení po mnoho generací a velmi blízkých pokrevně příbuzných stále mezi sebou. Když v rodině nastane ojedinělý svazek dvou příbuzných, nic tak zásadního se neděje.

Co na to zákon?

V dnešní době je většinou zákonodárství i náboženství nepřijímán incest, tedy vztah mezi rodiči a dětmi nebo mezi sourozenci. Většina zákazů ovšem končí u vztahu bratranec sestřenice. Tam už se o incest nejedná, a i když jde stále o příbuzenský sňatek, bývá tolerován a i u nás je zcela legální.

Naše současné zákony zakazují sňatek mezi příbuznými v přímé linii (tedy bratr–sestra a rodiče–děti) a u příbuzných do druhého stupně příbuznosti (strýc–neteř, prarodič–vnuk). Bratranec a sestřenice jsou příbuzní třetího stupně a jejich svazek je tak legální.

Jak vypadá dnešní svět?

I přes všechny zákazy a regulace se příbuzenským vztahům ani v dnešním světě nevyhneme, leckdy z geografických důvodů, někdy z nábožensko-politických. I dnes najdeme různě po světě populace, kde je až polovina všech sňatků v rámci příbuzenstva. Jde třeba o populace migrantů žijících v moderní společnosti, kteří se z různých důvodů nemísí s původním obyvatelstvem. Nejvíc pokrevních svazků v dnešní době mezi sebou uzavírá populace Pákistánců žijících ve Velké Británii.

Zmínili jsme se už o populaci Amishů, ale třeba i dnešní Island je geneticky velmi izolovaná populace. Dnešních čtvrt milionu Islanďanů je potomky malého počtu předků.

A jak vypadaly naše končiny před sto dvě stě lety? Z důvodu chybějící infrastruktury hledali muži nevěsty v nejbližším okolí. Pokrevní příbuzenství a sňatky byly z geografických, majetkových i jiných praktických důvodů časté a nevyhnutelné. Nakonec i dnes spousta svazků nepřesáhne hranice okresu. To by v tom byl čert, aby se nenašel nějaký společný předek.

Pokud nejde o zákonem zakázaný svazek nejbližších příbuzných, nelze proti příbuzenskému sňatku namítat nic zásadního a být proti jak z právního, tak lékařského hlediska. Je ale třeba zapátrat, jestli se v rodině nevyskytla nějaká vrozená vada, třeba i několik generací zpět. Pro jistotu určitě není na škodu poradit se s genetikem.

28.3.2014 12:58| autor: RNDr. Anna Mészárosová
Více o tématu: mužinemocvztah

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist