MUDr. Martin Gregora: Separace je zbytečná a škodí kojení!

S dětským lékařem MUDr. Martinem Gregorou, který mimo jiné již léta působí jako dvorní spolupracovník Babywebu, jsme si povídali o očkování, ale i o porodech. Zabrousili jsme i na otázky českého zdravotnictví, jako lékař zná velmi dobře jeho slabiny a coby poslanec má možnost přispět k jejich nápravě. Kde je tedy ona Achillova pata?

Horká otázka poslední doby: Jaký máte názor na povinné očkování? Přijde-li do vaší ordinace maminka s tím, že chce své dítě nechat očkovat podle zkráceného schématu očkovacího kalendáře, jaká bude vaše reakce?
„Takové maminky mám v ordinaci. Nejprve vysvětluji potřebnost očkování, poté hledáme nejlepší oboustranně přijatelné řešení. A zatím jsme ho vždy našli!“

To jste se vyhnul přímé odpovědi. Zeptám se tedy jinak. Máte dceru. Podle kterého očkovacího schématu je očkovaná?
„Podle klasického. Navíc dostala vakcínu proti rotavirům, klíštěti, a až půjde do školky, čeká ji i očkování proti meningokokovi. Všechny tyto nemoci znám ze své praxe a vím, jak mohou mé dítě poznamenat. Ano, řeknete, že nežádoucí reakce může dítě poznamenat také, ale pravděpodobnost, že dítě nepřežije meningokokovou sepsi, je asi milionkrát větší, než že bude mít těžkou postvakcinační reakci.“

Maminky se nás v redakci často ptají, proč nejrozšířenější hexavakcína obsahuje očkovací látku proti hepatitidě B, která je přenosná pouze krví nebo sexuálním stykem. Onemocnění je to jistě závažné, ale neohrožuje bezprostředně malé děti spíše žloutenka typu A?
„O tom, zda se bude v následujících letech očkovat hexavakcína, nebo jen penta, tedy bez hepatitidy B, můžeme spekulovat. Vakcinologie je krásná v tom, že se neustále vyvíjí. S tím se mění i očkovací schémata. Žloutenka typu A je nyní na vzestupu, co se výskytu týče. Při nástupu do kolektivu je dobré zvážit, zda toto očkování dítěti nepodat. Je ale také fakt, že žloutenka typu A proběhne obvykle bez následků (na rozdíl od typu B).“

Dobře, je ale nutné očkovat děti bezprostředně po narození, když šance, že by se mohly nakazit, je prakticky nulová? Nebylo by lepší očkovat později a nezatěžovat zbytečně čerstvě narozený organismus? Nebo je nějaký jiný důvod, že se musí hepatitida B očkovat takhle brzy?
„Šance, že se novorozenec nebo neočkovaný kojenec nakazí, je bohužel mnohem větší, než si myslíte. Statistiky mluví jasně. V době, kdy se kvůli nezahojenému ramínku po očkování proti TBC odkládala hexavakcína, jsme v České republice zaznamenali úmrtí malého kojence na pertussi (černý kašel). I přestože jsou dnes děti do roku věku naočkovány proti 7–8 nemocem, je jejich celková antigenní zátěž 50x menší, než byla zátěž dětí očkovaných před třiceti lety. Vývoj vakcín totiž urazil obrovský kus cesty. Jsou podstatně šetrnější. Antigenní zátěž imunitního systému dítěte v podobě očkování je v porovnání s přirozenou antigenní zátěží, tedy s tím, s čím se musí kojenec vyrovnat při kolonizaci jeho sliznic a kožního krytu, minimální. Proti hepatitidě typu B je možné očkovat samostatně později. Může to být alternativa k dnes klasickému schématu. Doporučuje se u nedonošených dětí. Z praktického pohledu je ale výhodné podat zdravému kojenci tuto složku v hexavakcíně.“

Neztrácí se původní idea a není nahrazována snahou o zisky velkých farmaceutických firem za každou cenu?gregora.jpg
„Původní idea se neztrácí, ale výroba vakcín je samozřejmě obrovský byznys. Jenomže byznys můžeme vidět za vším.“

Nedávno proběhl křest vaší knihy „Čekáme děťátko“, která vychází již ve druhém vydání. To je úspěch, gratulujeme. Nové vydání je rozšířeno o kapitolu Porod bez násilí. Co v ní čtenáři najdou a proč šlo rozšíření knihy tímto směrem? Co považujete za důležité či nedostatečné v porodnictví?
„Kapitolu porod bez násilí napsal prof. Aleš Roztočil a zaměřil se v ní na vývoj porodnictví z pohledu, řekl bych, humanizace. Nejsem porodník, abych hodnotil, co je v porodnictví dostatečné a co ne. Máte-li na mysli porody doma, ty kapitola neřeší. Porody doma vycházejí z upřednostnění vlastního komfortu před zdravotním rizikem svým i novorozence. Novorozenec se stává rukojmím matky.

Na domácí porody jsem v otázce opravdu nemyslela. Projekt PPP – Přirozený porod v porodnici, který Babyweb.cz prosazuje, se snaží o hlavně zlepšení přístupu k matkám, k respektování jejich potřeb a přání v porodnicích. Asi jste byl u porodu své dcery? Jak jste vnímal její narození a přístup personálu k vaší paní z pohledu otce – nikoli zdravotníka? Proběhlo vše podle vašich představ?
„Projekt PPP nelze než podpořit. U porodu jsem nebyl, protože se vše časově zkomplikovalo, žádali si mě ve sněmovně a nedalo se vypárovat. U porodu syna jsem byl a také jsem si ho hned po porodu ošetřil. Můj pohled je tedy profesně ovlivněn. Ze zkušenosti vím, že matky až na výjimky poměrně dobře vnímají péči porodních asistentek a kritičtěji péči novorozeneckých sester. Jako dětský lékař se ale musím sester zastat. Jejich role je obtížná. Ne každá maminka vítá, když jí sestra sahá na prsa a radí jí, jak má správně přikládat novorozence. Když vezmeme v potaz nároky, jaké se na zdravotní sestru kladou, a jejich finanční ocenění, pak mám někdy dojem, že požadavky společnosti by dokázala splnit jen sestra řádová, třeba boromejka. Vysvětlete mi, proč se do této profese mladé dívky nehrnou?“

Mnoho porodníků stále bagatelizuje problém separace matek a novorozenců. Jejich obligátním rčením je, že jsme byli všichni v novorozeneckém věku odděleni od svých matek a také jsme přežili. Jak se na tento problém díváte vy jako pediatr?
„Já znám mnoho z tohoto pohledu osvícených porodníků včetně mého otce, emeritního primáře, kteří vždy prosazovali a prosazují co nejtěsnější kontakt matky a dítěte. Má-li dítě dobře prospívat a má-li být dlouho a bez problému kojeno, není jiná cesta, než že bude s matkou hned, jak to po porodu půjde. Separaci přežije, jako jsme ji přežili my, ale je zbytečná a kojení škodí. Proč se kodrcat v žebřiňáku, když můžeme jet polstrovaným kočárem!“

Jaké jsou podle vás největší rezervy českých pediatrů?
„V komunikaci s rodiči a v ochotě sloužit svým pacientům i mimo vymezenou pracovní dobu.“

Není tohle spíš problém konkrétních lidí než systému?
„Samozřejmě. Ale otázka, kdo se postará o dítě mimo pracovní dobu, tedy kdo bude sloužit pohotovost a za jakých podmínek, to už je problém celého systému.“

Kromě toho, že jste lékař, působil jste v posledním volebním období i jako poslanec. Kterou z těchto svých aktivit považujete za užitečnější?
„Pro pacienta jsem při jeho léčbě užitečnější jako lékař. Ale chci-li ovlivnit podmínky, za kterých se bude léčit, dostávám se do role, kdy jsem užitečnější jako poslanec.“

Proč jste vlastně do politiky vstoupil? Jste dětský lékař, to je náročné, ale i nádherné povolání, není to na jeden profesní život až dost?
„Život je krátký, svět je malý a o náhody není nouze. Chtěl jsem jen podpořit stranu a byl z toho mandát, lidé mě vykroužkovali z 21. místa. Po třech letech jsme byli okolnostmi nuceni odejít od rozdělané práce a to se nedělá, to není můj styl, proto kandiduji znovu, teď už s úmyslem uspět a dokončit alespoň část ze započatého.“

Co považujete za největší slabinu české pediatrie, potažmo zdravotnictví vůbec?
„Pediatrie v Čechách má tak málo slabin, že nám její propracovaný systém prevence, byť vznikl za socialismu, mnozí upřímně závidějí. Slabinou zdravotnictví je, že solidární systém narazil na strop svých možností tváří v tvář novým drahým technologiím a namísto hledání reálných cest, jak do systému dostat prostředky a zajištění, aby jím neprotekly jako cedníkem, se dál využívá levné pracovní síly zdravotníků, a to především sester. To ale vede k degradaci kvality péče a podporuje šedou ekonomiku ve zdravotnictví. Namísto hledání sociálně přijatelných a jasně definovaných standardů a nadstandardů, jsme se bohužel vrátili na cestu rovnostářství a úplatků. Na cestu obálek s nejasným obsahem za lepší umělý kloub, místo abychom přišli na kloub tomu, proč to v zemích, které si dáváme za vzor, funguje a u nás ne.“

Jaké vidíte řešení tohoto problému? A teď si představme ideální svět, ve kterém budete moci prosadit, co považujete za nejlepší.
„Jsem optimista. Naše společnost po hmotné stránce udělala za dvacet let veliký krok kupředu. Zůstávají předsudky! Když odpověď zobecním, je mým úkolem bojovat proti těmto předsudkům a pak se může podařit navrátit důvěru v náš zdravotně sociální systém, který by nebyl špatný, kdyby… A teď konkrétně: Chci pomoci prosadit liberálnější přístup k zaměstnávání matek na mateřské dovolené, znovu otevřít zákon o dětských centrech a dětských skupinách a v neposlední řadě chci vrátit vzdělávání zdravotnických pracovníků zpět do racionální roviny.“

Teď nám prozraďte řešení toho samého problému v naší realitě – co byste mohl reálně prosadit? A bude to stačit?
„Reálně se podaří prosadit část z výše řečeného. Nejde o témata, která by nemohla podpořit strany napříč spektrem, tedy pokud se sněmovna nerozpustí opět předčasně. Věřím, že se něco povede. Co, to se necháme překvapit. Slibovat nemohu nic. Kdyby se mi podařilo jen odstranit v myslích kolegů některé předsudky, považoval bych to za úspěch!“

Co považujete za svůj největší politický úspěch?
„Komplexní pozměňovací návrh v zákonu o sociálně právní ochraně dětí a pak pozměňovací návrh v zákonu o matrikách, který po letech umožnil, aby neonatologická pracoviště včas znala rodné číslo dítěte a nekladly se tak překážky k jeho léčbě. Některé dílčí změny v systému doškolování lékařů.“

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist