Nepodceňujme poruchy pozornosti!

Všichni to jistě dobře známe. Čteme zajímavou knížku, ale po přečtení stránky nevíme, o čem to je. Sledujeme pořad v televizi a uniknou nám podstatné okolnosti děje. Ano, řeč je o poruše pozornosti. Jak se to stane, že někdy nám nedělá problém se na „věc“ zaměřit a efektivně si s ní poradit a jindy s ní ne a ne hnout?

Pozor na podceňování!

S problémy se soustředěním se setkáváme u dětí již v předškolním věku, ale většinou jim nepřikládáme větší váhu, někdy je výrazně podceňujeme. Pravé obtíže se většinou ukáží až ve chvíli, kdy začne dítě chodit do školy a požaduje se na něm, aby se soustředilo na školní aktivity.

Dětem totiž smysl vyžadovaných činností nezřídka uniká. Nejsou pro ně dostatečně atraktivní, schází jim smysl učení, protože nevidí jeho využití v praxi, chybí jim zážitek objevování, v učení nevidí žádný cíl. 

Roztříštěná pozornost

Navíc  je kolem dítěte mnoho vlivů, které jeho pozornost tříští. Zejména, je-li dítě vystaveno více vjemům současně, například když si hraje a zároveň poslouchá hudbu či televizi, při jídle sleduje televizní pořad, apod.

To vede k povrchnímu sledování věcí a brání v rozvíjení intenzivní a zaujaté pozornosti věnované jedné věci nebo činnosti. Když se dítě v takto nevýhodných podmínkách ocitá často, u ničeho nevydrží, přelétá jako „motýlek“ od jednoho k druhému a my nevíme, jak ho přimět k soustředěné aktivitě.

Motivace

Náprava musí přijít od nás, rodičů. Na prvním místě je opět vlastní příklad a vytvoření vhodné motivace pro dítě. Nadchnout ho a odstranit rušivé a nehodnotné činnosti, které jsou často jen nezdravým návykem nebo „módou“, kterou nám vnucuje společnost.

Pokud dítě výkonnostně selhává hlavně z nedostatku motivace, chybí mu snaha, je nezbytné zamyslet se nad podmínkami, které ho obklopují. Jak kvalitní mu poskytujeme vzor, jak se my chováme v konkrétních situacích, jakou míru snahy vynakládáme, abychom byli úspěšní.

Nezapomínejme, že:

  • Děti mají odlišné hodnotové pořadí cílů, které jsou pro ně důležité. To je dáno mnoha okolnostmi, nejvíce nás odlišují naše zkušenosti.
  • V mnoha případech děti dokážou vynaložit mnohonásobně vyšší míru úsilí a snahy než my dospělí. Problémy s poruchami pozornosti  lze řešit tím, že u dítěte vyvoláme aktivní a spontánní zaujetí, snahu a motivaci k aktivitě, ukážeme mu smysluplnost jeho počínání. 
  • V dítěti je potřeba v dítěti posilovat a podporovat snahu „jít za cílem.“ To se nejlépe začne dařit při jednoduchých praktických smysluplných činnostech. 
  • Výsledek oceníme právě v podmínkách školního prostředí, kde je potřeba jasného, smysluplného cíle nejsilnější. 

S diagnózou porucha pozornosti se v posledním desetiletí setkáváme poměrně často. Vyjadřuje neschopnost soustředit se na školní práci či jakoukoli jinou déletrvající činnost. Pravé poruchy pozornosti jsou ty, které vznikly na podkladě nějakého organického poškození mozku. V populaci se vyskytují řídce.

Mnohem častěji se však setkáváme s poruchami pozornosti, které vznikají z jiných příčin. Je to například nedostatek schopností plnit požadovaný úkol, nedostatek snahy či motivace a vůle, chybějící nebo překážející vnější podmínky, nevhodná nebo nedostatečná motivace, nedostatečné pochopení smyslu činnosti.

2.1.2011 8:41| autor: Jana Bezděková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist