Máme hyperaktivní dítě nebo „jen“ zlobivé?

Máte doma nezdolného neposedu a obáváte se, zda už se nejedná o hyperaktivní dítě? Jak to poznáme? ADHD je anglickou zkratkou pro Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Jde o poruchu pozornosti, hyperaktivitu a impulzivitu. První příznaky ADHD je možné pozorovat již v kojeneckém věku, kdy dítě může mít nepravidelný nebo zcela převrácený spánkový režim. Batolata s podezřením na ADHD umějí například dříve lézt než sedět nebo nejprve mluví a až pak začínají chodit. Jsou neklidnější a živější než ostatní děti.

Jak to poznáme?

„Byl bych velmi opatrný u diagnózy hyperaktivity u kojence nebo dítěte do 2–3 let. Objektivní diagnózu lze skutečně stanovit obvykle až později, především při nástupu dítěte do školy,“ upozorňuje pediatr Martin Gregora.

Pro rozpoznání ADHD je klíčový předškolní věk a začátek věku školního. V této fázi dětství si okolí začíná výrazněji všímat projevů ADHD a klade si otázky, co je s dítětem v nepořádku a proč na něj nezabírají žádné výchovné metody, proč má i přes svoji zjevnou inteligenci problémy ve školce nebo ve škole.

„Dcera odmítala sedět ve škole v lavici, ležela u topení, občas s paní učitelkou nemluvila a trávila část vyučování na toaletě,“ popisuje matka chování dcery, u níž neurologické vyšetření odhalilo ADHD. Jiný rodič zase o svém dítěti mluví jako o neustále zasněném, nezúčastněném, žijícím si ve svém vlastním světě. Projevů ADHD je mnoho a u konkrétního dítěte se projevují v různé intenzitě. Mohou se pojit ještě s dalšími doprovodnými poruchami, jako je dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie nebo tiky.

Hyperaktivní? Spíš rozjívené!

„Spíše zpětným pátráním při zjišťování anamnézy se zjistí, že se dítě již v útlém věku projevovalo poněkud odlišně než jeho vrstevníci. Jenže disproporční vývoj, opožděná vertikalizace nebo centrální koordinační tonusová porucha, jak jednotlivé odlišnosti vývoje u kojenců neurologové nazývají, vůbec s ADHD nemusejí souviset,“ upozorňuje Gregora.

„Cílená rehabilitace doporučená zkušeným dětským neurologem je v tomto případě nejlepší lék. V internetových poradnách i v ordinacích maminky často řeší otázku, zda jejich kojenec nebo batole není hyperaktivní. V naprosté většině jde o zdravé, normálně se vyvíjející zvídavé děti, které díky příliš volné výchově nemají představu hranic, kam až mohou ve svém chování zajít, chybí jim vzory přirozené autority a v podstatě i určitý pocit bezpečí,“ dodává lékař. „Dalo by se říci, že tyto děti zlobí, aby zahnaly bázeň.“

Děti se skutečným ADHD se profilují později.

Je to v mozku

Výzkumy potvrzují, že příčiny ADHD spočívají ve změněné neurobiologii mozku, což znamená, že některé látky spolu vhodně „nekomunikují“ a tím způsobují projevy ADHD. Za to, že vaše dítě trpí touto poruchou, nemůže tudíž vaše výchova, škola ani tu není žádný jiný vnější vliv.

Ukazuje se, že ADHD je geneticky podmíněná porucha – je tedy pravděpodobné, že jste buď vy, nebo někdo z vašich příbuzných touto poruchou také trpěli. ADHD se ale mohlo projevovat zcela jinak a v jiné intenzitě.

Chování u dětí s ADHD – obecný přehled příznaků:

  • Dělají chyby z nepozornosti – v diktátech zapomínají na háčky a čárky. Jejich školní výkon je značně nevyrovnaný. Ačkoli jsou inteligentní, nosí domů špatné známky.
  • Mají sníženou schopnost soustředit se – zatímco u jedné činnosti vydrží celé hodiny, u aktivit, které nevnímají jako zajímavé (např. psaní domácích úkolů), ztrácejí pozornost po pár minutách.
  • Častěji mívají různé úrazy z nepozornosti nebo díky svému hyperaktivnímu chování – na ulici se nerozhlédnou, spadnou ze stromu…
  • Jsou nepořádné, zašpiněné od jídla, jejich školní pomůcky i taška jsou v hrozném stavu.
  • S tím, jak neustále zapomínají (školní pomůcky, domácí úkoly), se děti s ADHD naučí velice rychle improvizovat – cvičí v bačkorách, místo s pravítkem rýsují přímky podle okraje sešitu…
  • Zaobírají se detaily, ale nemají přehled o celku. Působí neorganizovaným dojmem, nedokážou si stanovit plán činností nebo jej dodržet.
  • Jsou neposlušné, alespoň podle hodnocení okolí. I když víte, že váš příkaz zaregistrovaly, chovají se jinak. Souvisí to s jejich zhoršenou schopností převést slovní instrukci do vlastního chování.
  • Vypadají, jako by byly natažené na klíček. Nedokážou chvíli posedět, odbíhají od jídla a při výuce se neustále vrtí na židli nebo pobíhají po třídě.
  • Jsou zbrklé. Při vypracovávání úkolů si nepřečtou pořádně zadání a hned se pustí do řešení příkladu.
  • Do kolektivu spolužáků se zařazují velice těžko. Nepřátele mezi dětmi si nadělají například tím, že jim bezmyšlenkovitě kradou hračky, skáčou do jejich hovoru a tím pádem jsou považovány za sebestředné.
  • Jakoukoli kritiku snášejí děti s ADHD velice těžko. Dílčí napomenutí vnímají jako „všechno dělám špatně“, neumějí prohrávat a často se urážejí.

Diagnostika probíhá u dětského psychiatra

Pozor! Popsané chování se může objevovat i u zcela zdravých dětí. ADHD jako reálnou diagnózu dokáže potvrdit vyšetření pod vedením psychiatra, případně neurologické vyšetření, které ukáže změny ve struktuře mozku.

Vyšetření se přitom není třeba nijak obávat a pro dítě není nepříjemné. Je založené na pozorování chování dítěte při různých činnostech a na vyzpovídání rodičů.

Aby bylo možné ADHD diagnostikovat, měly by se příznaky objevovat ve více než jednom prostředí (tj. ve škole i doma) a neměly by mít souvislost s jinými zátěžovými situacemi, jimiž může dítě procházet (např. rozvod rodičů, stěhování, změna školy). Fyzické vyšetření pak musí vyloučit jiné zdravotní problémy, jako jsou potíže se sluchem, zrakem, anémie nebo jiné vývojové vady.

Čtěte také:

Léčba

Tuto poruchu je třeba léčit komplexně, zapojit všechny, kdo s dítětem přicházejí pravidelně do styku. Po určení diagnózy navrhne dětský psychiatr vhodný postup léčby. Pokud jsou příznaky silné a výrazně zasahují do života rodiny i prospěchu dítěte ve škole, doporučí léky a terapii u psychologa, příp. docházení do pedagogicko-psychologické poradny.

Podávání léků hyperaktivním dětem je opředeno mnoha mýty. Výzkum v této oblasti ovšem postupuje velice rychle a v posledních patnácti letech byly odhaleny konkrétní neurologické poruchy, které ADHD způsobují. Tyto neurobiologické změny v mozku dítěte dokážou vhodné léky vyrovnat.

Pouze léky nestačí

Ačkoli léky dokážou regulovat činnost látek v mozku a pomoci dítěti se soustředěním a omezením hyperaktivity a impulzivity, pořád je před rodiči velký kus práce. Musí totiž k dítěti s ADHD zaujmout zcela jiný postoj a rovněž jeho chování vnímat jinak. Dítě s ADHD nedělá naschvály a stejně jako většina dětí se snaží, aby získalo naši pochvalu. Jenom mu to prostě nejde.

Doporučuje se navštěvovat dětského psychologa, který dokáže s dítětem nacvičovat oslabené dovednosti, pomáhá mu ovládat vlastní chování a urovnávat rodinné problémy. Mají-li rodiče k dispozici lékařskou diagnózu, měli by si promluvit také s učitelem dítěte. Ten musí vědět, že dítě trpí ADHD a že je k němu třeba přistupovat individuálně. To však neznamená požadovat pro dítě úlevy, ale přistupovat k němu tak, aby zadané úkoly dokázalo i přes svoji poruchu plnit.

Dnes již naštěstí nemusíte po učiteli žádat, aby dítěti podával léky během školního dne, což mu často způsobovalo nesnáze v jeho vztazích se spolužáky: „On je divný, on musí brát prášky!“

Příznaky ADHD se s věkem mění

Výchovu dětí s ADHD komplikuje i proměna příznaků s věkem dítěte. Když si rodiče konečně myslí, že ke svému dítěti našli vhodný přístup a naučili se jej lépe kontrolovat, projevy se změní a rodiče i učitelé musí najít nová řešení a postupy. Dobrá zpráva je, že s příchodem dospělosti příznaky ADHD často postupně vymizí. To ovšem neznamená, že bychom se měli spokojit s názorem: „Však ono z toho vyroste“.

Terapii ADHD v dětství není radno zanedbat, protože si nikdy nemůžeme být jistí, zda v průběhu dospívání nepřerostou příznaky v inklinaci k návykovým látkám, narušení vztahů, poruše osobnosti nebo jiným problémům vyplývajících z neléčené ADHD.

„Odborné studie potvrzují, že se děti s neléčenou ADHD častěji dostávají do problémů s kriminalitou, asociálním chováním a mají narušené vztahy jak se svým okolím, tak i s vlastní rodinou,“ upozorňuje na případné důsledky prof. Ivana Drtílková, jedna z předních českých odbornic na ADHD v České republice.

Každé třinácté dítě

ADHD je porucha, kterou je možné léčit. Trpí jí zhruba každé třinácté dítě. Není třeba cítit se zahanbeně, že zrovna vaše dítě dochází k psychiatrovi, stejně jako není třeba podlehnout panice a strachu o jeho budoucnost.

Pokud se diagnóza včas odhalí a přistoupí se ke komplexní terapii, čeká vaše dítě zcela normální a šťastný život. „Vznik asociace dospělých pro hyperaktivní děti jako komunikační spojky mezi odborníky a laickou veřejností je neobyčejně prospěšný počin. Mám ze své praxe zkušenost, že děti s ADHD se diagnostikují pozdě, a to je jen těch několik málo dětí, jejichž rodiče se nakonec odhodlají navštívit dětského psychiatra. A to je velká škoda,“ dodává Gregora.


Autorem textu je Asociace dospělých pro hyperaktivní děti, doplněno o poznatky pediatra MUDr. Martina Gregory. 

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist