Deník budoucího táty. Vybíráme jméno

Jmenuji se David, je mi 35 a před nedávnem se mi obrátil život naruby. Narodil se mi syn…

denik-budouciho-taty-1100x618.jpg Zdroj: Lobey

Začátky těhotenství máme za sebou

První trimestr bylo pro nás pěkné a v podstatě klidné období. Čas plynul, bříško se zvětšovalo, až došlo k dalšímu důležitému milníku. Čekala nás další návštěva gynekologie, na které jsme se měli dozvědět pohlaví dítěte. Ne, že by to byla ta nejdůležitější věc, ale člověk je v napětí. Bude to kluk nebo holka?

Říkal jsem si, že to bude okamžik, který minimálně určí to, co budeme nakupovat a které jméno budeme vybírat. A tak se stalo. Pohled na ultrazvuk prozradil, že máme kluka. Těšil jsem se na něj. Budu mít syna! Byl to hezký okamžik i proto, že už bylo možné to malé stvoření rozpoznat na obrazovce.

Jak se bude jmenovat?

A pak došlo na rozhodování o jménu, tedy spíše dohadování. Jméno zůstane našemu děťátku na celý život, tak musíme vybírat uvážlivě, říkali jsme si s partnerkou. Já jsem na to šel rozumem a vybíral jsem ze jmen, která se budou dobře vyslovovat i v cizině.

Náš syn přeci bude hodně cestovat, poznávat svět a bude v kontaktu s cizinci. Přítelkyně měla odlišnou představu, ale nakonec jsme společně našli kompromis. Co mě ale překvapilo, byl fakt, že i když jsme věděli, že se narodí kluk, tak jsme museli mít jméno i pro holčičku a snad i nějaká záložní jména. Tak jsme si stejnou diskuzí prošli vícekrát.

Musíme vyřešit i příjmení

Tím, že jsme v té době nebyli svoji, tak muselo přijít i rozhodování o příjmení. To byl možná i těžší úkol než jméno! Na děťátko jsem se těšil, ale nechápal jsem, proč by vůbec mělo mít jiné příjmení, když je to můj syn! Na druhou stranu jsem chápal, že to stejně vidí i partnerka, která prosazovala její příjmení.

Pomalu jsem si začal uvědomovat, že tahle situace s sebou ponese určitá úskalí a že na zvonku u dveří není dostatek místa pro tři různá jména :-D. Nakonec jsme se rozhodli ponechat synovi moje příjmení, ale chápal jsem to jako určitý závazek.

Čtěte také:

Rodina bez oddacího listu

Bude z nás rodina. A my se stáváme rodinou, kde ale každý nosí jiné příjmení. To bychom měli v budoucnu nějak vyřešit, říkal jsem si. A naráz se můj životní prostor začal zmenšovat. Měl jsem plnou hlavu nákupů výbavičky, finančního zajištění rodiny a teď se ještě ke všemu začala někde v budoucnu rýsovat svatba. Zatím jsme o ní nemluvili, ale já jsem věděl, že to přijde.

Úskalí papírování

Poslední třešničkou na dortu celé situace bylo prohlášení o otcovství. Přišlo mi potupné jít na matriku a prohlašovat, že jsem otec dítěte jenom proto, že nejsme manželé. Jako kdyby manželství bylo zárukou toho, že dítě je opravdu obou. Navíc paní na matrice začala mojí přítelkyni rozmlouvat volbu příjmení syna.

Ano, chápu, že se lidi rozejdou a matka může zůstat s dítětem sama, a to má pak jiné příjmení než ona. Ano, je to pro matku riziko a možné problémy, ale nepodstupujeme podobá rizika jako muži, když se máme o rodinu starat během výpadku příjmu partnerky na mateřské? Nepodstupujeme stejné riziko, když si vás bereme, že v případě rozvodu vám s největší pravděpodobností zůstanou děti a půlka všeho?

Myslím, že někteří muži tyhle věci můžou chápat jako příkoří. Zkuste tyhle věci řešit spolu, aby vás stmelily, a nepoužívejte je jako formu nátlaku nebo dokonce citového vydírání. Ano, období těhotenství a porod jsou pro ženu složité, možná i stresující a bolestivé. Ale i pro muže to je období velkých změn a stresu. A abychom byly spravedliví, tak i muži by se měli zamyslet nad tím, co ženy prožívají.

22.3.2024 6:00 | autor: David Krobot | zdroj: Autorem článku je nastávající otec David Krobot.

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist