DOTAZ TÝDNE Jsem vdaná již pět let a svého manžela miluji. Na dítě dosud nebyl čas, tedy ten správný čas. Začínám si uvědomovat, že to nemůžeme donekonečna odkládat...

Přestala jsem s kouřením, vyhýbám se stresům, před dvěma měsíci jsem vysadila tabletky, okolí jsem oznámila, že pracujeme na miminku. Rodiče, hlavně moji, jsou nadšení. Můj problém spočívá v tom, že čím dá tím víc se ve mně prohlubuje jakýsi blok, nejistota, jestli dělám správně. Jak poznám, že už je ten správný čas na dítě? Všude poslouchám o nějakých biologických hodinách, přirozené touze. Já mám však v hlavě miliony otázek, pochybností...



Odpovídá psycholožka Kateřina Hollá:
Znám to. První a velké dilema je, jak skloubit kariéru a mateřství. Nastoupí-li žena do rozjetého vlaku pracovního procesu, je velmi těžké z něj vystoupit. Navíc k individuálnímu rozvoji jsme směřováni celé dětství a mládí. Rodiče se snaží vést své děti ke sportu, aby se naučily překonávat těžkosti. Učí se jazyky, aby měly otevřené dveře do ciziny. To vše je velmi prospěšné, nicméně tím děti především vedeme k tomu, že čas je potřeba maximálně využít pro vlastní potřeby. Málokteré dítě se však učí týmové spolupráci. Dětské kolektivy, jako je skaut a různé turistické oddíly, kde se děti učí nejen individuálně rozvíjet, ale také žít v partě, starat se o slabší či mladší, pomáhat jeden druhému, kde získávají společné zážitky (zpívání u kytary, putování přírodou atd.), jsou dnes zastoupeny zcela minimálně.


Kdy je podle vás ten správný čas na dítě? Dá se vůbec poznat? Na vaše postřehy a názory se těšíme v naší diskusi.

Je tedy velmi těžké po zhruba třiceti letech individuálního života (a nechci tím říct, že byl nějak méně hodnotný) opustit veškeré své pracovní aktivity, soukromé zájmy a zcela podřídit svůj čas budování rodiny, vychovávání dítěte a stmelování rodinného kolektivu.

Velice záleží na tom, jaké dítě se narodí. Může být velmi klidné a mírné a pak má žena dostatek času se přeladit, například propojit částečné pracovní aktivity či koníčky s péčí o mimino. Může se ovšem narodit dítě plačtivé, neklidné, nespavé, žena je třeba na péči o novorozence sama a pak jsou první měsíce mateřství opravdu zkouškou. Obtížné je i vyrovnat se se samotou.

Mateřství v prvních měsících představuje velmi jednoznačnou změnu životního stylu. Z pracovního shonu, kdy je žena nucena komunikovat s mnoha lidmi, je najednou doma pouze s miminem, které většinou brečí. Vlastně je velmi ponořena do ticha vlastních myšlenek a často musí přehodnocovat, bilancovat svůj dosavadní život. To je velký tlak a ne každý je na něj připraven.

Pochybnosti jsou správné
Pochybnosti o různých rozhodnutích v životě jsou v zásadě správné a člověk by jim měl věnovat dostatek času. Učí nás si uvědomit, co vlastně v životě chceme, co je pro nás důležité, hodnotné a co našemu životu přináší smysl. Velmi užitečné je promluvit si o nich, vyslovit je nahlas a pak pátrat, zda je v nich obsažen strach z neznámého či zda je to strach ze změny, nutnost vydat ze sebe a svého času víc než doposud.

Začátek mateřství představuje také čas na přemýšlení o životních prioritách, hodnotách a smyslu, byť to takto napsané zní jako klišé. Každodenní pracovní shon nás často nenutí přemýšlet o smyslu toho, co konáme, protože úkolů, které je třeba zvládnout, je příliš mnoho.

Důležitou otázkou je, zda dítě a rodina do našeho života přináší smysl a zda jsme pro něj ochotní ledacos obětovat. Konkrétní otázky, jak to s dítětem půjde, zda to zvládnu a zda půjde skloubit práce a péče o mládě, jsou pak až na druhém místě.


Na Babywebu čtěte také:
Nemůžete otěhotnět? První na řadě je partner
Mohu si pořídit dítě ze zkumavky i za svobodna?
Známe vůbec vlastní tělo?