Rozvod i bez souhlasu partnera

Často lze slyšet od rozhádaného partnera věty typu „já ti souhlas k rozvodu nedám“. U některých osob přetrvává představa, že rozvod je možný jen za souhlasu obou rozvádějících se manželů. Tuto mylnou představu je třeba vyvrátit. I když právní řád České republiky je poměrně benevolentní, čemuž odpovídá i praxe soudů, které návrhy na rozvod manželství zamítají jen zcela výjimečně a v ojedinělých případech, pak přesto nesouhlas druhého z manželů řízení o rozvod může (ale ne vždy musí) časově prodloužit a zkomplikovat. Nesouhlasící manžel většinou nepřistoupí na uzavření dohody o společném majetku, o bydlení, případně o dětech, které se z manželství narodily, nelze proto využít institutu „dohodnutého rozvodu“, jak jej upravuje § 24a zákona o rodině, o němž jsme se již dříve zmiňovali.

Rozvod bez souhlasu 

Zákon o rodině stanoví, že soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství. Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, kdyby to bylo v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.

Rozvádějící se manželé, pokud mají společně nezletilé dítě, musí proto nejprve podstoupit samostatné a od rozvodového řízení zcela oddělené řízení opatrovnické, v němž se rozhodne, komu bude dítě po rozvodu svěřeno do péče, o výživném, případně o styku rodičů s dětmi a teprve po právní moci opatrovnického rozsudku lze se zabývat žalobou o rozvod.

Hledání naděje

V řízení o rozvod, kde jeden z manželů je proti rozvodu, soud zjišťuje, zda je manželství funkční a je naděje, že může být do budoucna zachováno. Povinnost tvrdit a prokazovat, že tomu tak není (a že je manželství rozvráceno) má žalobce, tedy ten, kdo žalobu na rozvod k soudu podal. Zjišťuje se především, zda manželé spolu hospodaří (přispívají na domácnost, na potřeby a podobně), zda manželství (v případě, že účastníci řízení mají nezletilé děti) plní funkci výchovnou a v neposlední řadě se zkoumá, zda manželství plní funkci biologickou, tedy zda spolu manželé intimně žijí či nikoliv. Obecně se klade důkaz i na zjišťování, zda je případná krize v manželství jen přechodným jevem, nebo zda jde o stav trvalý, a není reálná naděje na plnohodnotné obnovení manželského svazku. Praxe zastává názor, že manželství je dobrovolným svazkem dvou vzájemně se plně respektujících jedinců, tedy k setrvání v manželství nelze žádného z manželů nutit.

Hledání příčin

V každém případě je podle platné úpravy soud povinen zkoumat příčiny rozvratu manželství, tedy zda a v jakém rozsahu se ten který z manželů podílel na rozvratu manželství. Při nesouhlasu jednoho z manželů musí žalobce tvrdit rozhodující skutečnosti a sám o nich navrhnout důkazy (pravidelně se takové řízení neobejde bez výslechu svědků – např. rodinných známých, kolegů z pracoviště a případně i dětí), soudy již po důkazech samy nepátrají. Dospěje-li soud k závěru, že manželství je rozvráceno, rozvede jej i přes nesouhlas druhého účastníka a v odůvodnění rozsudku se vypořádá s otázkou zjištěných příčin manželského rozvratu. Nicméně je třeba podotknout, že i v případě nesouhlasu jednoho z manželů s rozvodem, jsou-li v žalobě o rozvod manželství řádně označeny důkazy prokazující nefunkčnost manželství – tedy jeho rozvrat a příčinu rozvratu, lze dosáhnout rozvodu manželství v určitých případech tzv. na jedno stání, jestliže je však potřeba provést rozsáhlejší dokazování, nebo jsou-li důkazy označeny až se zpožděním, lze samozřejmě očekávat delší dobu trvání rozvodového řízení.

Zachování manželství

Problém může nastat v případech, na které pomýšlí znění ust. § 24b zákona o rodině, kde je stanoveno, že návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství.

Soudy toto ustanovení vykládají poměrně přísně a je vždy na nesouhlasícím z manželů, aby existenci mimořádných okolností případu a zejména vznik zvlášť závažné újmy sám spolehlivě před soudem prokázal. Např. by se jednalo o situaci, kdy je manželka těžce nemocná, odkázána na invalidní důchod a příjem manžela, pečovala dlouhodobě o děti a společnou domácnost, rozvrat způsobila výlučně nevěra manžela a manželka by v případě rozvodu byla vystavena hmotné nouzi a psychickému stresu, který by mohl vést ke zhoršení jejího onemocnění. I tak však není rozvod vyloučen, protože zákon umožňuje manželství i za popsané situace rozvést, jestliže manželé spolu nežijí po dobu delší než tři roky.


19.2.2009 6:40| autor: Kateřina Janitorová Sixtová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist