Nevěru neodsuzujme, ale řešme

Není žádným tajemstvím, že mužská nevěra je častější než nevěra ženská. Tak trochu bych ponechal stranou to známé jednorázové nevěrnické selhání, ten občas se vyskytující mužský sexuální odskok, kterému Němci tak půvabně říkají „skok stranou“ – Seitensprung. Jeden cynický nevěrník takový odskok dokonce nazval „obligátní potřebou oživení všedního dne“. Je-li takovýto hřích odhalen, většinou to nekončí žádným dlouhodobým konfliktem.

Jak řešit nevěru?

Řešením je někdy například i několikadenní partnerská rozlada doprovázená třeba i hádkou. Žena většinou dbá na tři podstatná kriteria: aby se nechytila nějaká přenosná nemoc, aby nedošlo k otěhotnění a aby to nic nestálo, tedy aby nedoznal úhony rodinný rozpočet.

Podvádím, tedy jsem

Samozřejmě se na světě vyskytují muži, kteří mají k nevěře větší sklony, jsou k ní už jaksi povahově předurčeni. Je to především typ muže, jakéhosi notorického lovce žen. Mimomanželská sexuální aktivita takového člověka vyplývá většinou z jakési silné pudovosti a z potřeby časté změny. Je přesvědčen, že počtem svých sexuálních zkušeností potvrzuje svou mužnost.

Další scénář

Někteří psychologové připouštějí, že mužskou nevěru nezpůsobuje jenom nějaký zvýšený pohlavní pud, ale uplatňuje se tady i tendence k získávání stále nových zážitků. A nemusí se projevovat pouze v sexu – stejně jako třeba turistovi přináší každá objevená cesta nové uspokojení. Většinou to jsou lidé s význačně zdůrazněnou životní energií, milující nové a nové životní scénáře.

Věčný nespokojenec

Dalšího nebezpečného nevěrníka vytvoří jeho charakterová vlastnost věčného nespokojence. Nejen v sexualitě, ale i v ostatních životních situacích je nestálý, pořád hledá něco lepšího. S žádnou ženou nedokáže vybudovat skutečný emoční vztah, o lásce zpravidla jenom žvaní a ve skutečnosti každá nová milenka představuje jakýsi nový experiment.

Narcista

Pravou pohromu pro své milenky pak představuje takový nevěrník, který navíc získává potěšení z vlastního narcismu. Chce se prostě líbit, a když se mu to podaří, zažívá sebeuspokojení.  Bývá to nevyzrálá osobnost jakéhosi dona Juana. Motiv tohoto známého a notorického svůdníka byl mnohonásobně zpodobněn v různých dílech světové literatury a hudby. 

Místo útěchy návod

Nevěrou postižená žena nepotřebuje tolik útěchu, ale spíše návod na řešení této svízelné situace. Když chce někdo vyléčit třeba kapavku, také mu nepomohou mravní poučky, jak by se měl člověk vystříhat promiskuity. Spíše je třeba otevřít učebnici nemocí kožních a pohlavních a poučit se o nutnosti vhodného antibiotika.

Nezaujaté pojednání o nevěře pasuje často odborníka do role jejího málem zastánce. Proto také možná můj vzácný přítel a učitel MUDr. Miroslav Plzák, náš největší a nejznámější „nevěrolog“ byl často v lidovém podání označován za mnohokrát rozvedeného chlípníka. Ve skutečnosti je tento náš úctyhodný zakladatel manželského poradenství rozveden pouze jednou a počet jeho životních nevěr, které s vzácnou upřímností ve svém pokročilém věku sám odhalil, nepřekračuje normální český průměr. 

Pouhé žvanění

Nevěrný muž má často snahu svou nevěru omlouvat nesmyslným žvaněním o jakési „osudové lásce“, která ho náhle potkala. Tváří v tvář s tímto zásahem osudu zůstal jako bleskem zasažený stát téměř na jakési nadpřirozené životní křižovatce. Všechny tyto vznosné úvahy nejsou ničím jiným než nesmyslným žvaněním, které zastírá jeho touhu po vášnivém sexu. 

Jak na nevěru

Tuto touhu je samozřejmě možno potlačit, jako ostatně každou lidskou touhu. Co si však budeme povídat, někdy je to setsakramentsky těžké.

Kvalifikovaná rada, jak zacházet s nevěrou, se tak často dostává do nezasloužené palby moralistů, že na odborné úrovni není tato nevěra dostatečně odsouzena. Je zapotřebí si uvědomit, že nevěru je zapotřebí řešit, nikoliv odsuzovat. Zkrátka postupovat podle zásady sine ira et studio – bez hněvu a zaujatosti. 

Chorobná neschopnost

A tady je třeba hned na prvním místě učinit zmínku o případech chorobné neschopnosti vyrovnat se s odhalenou nevěrou. Tady si většinou člověk sám nepomůže a je tedy nezbytné odborné léčení. Je zajímavé, že touto nemocí trpí častěji muži než ženy. Ačkoliv žena zpravidla dokáže svou nevěru lépe maskovat a často to trvá dosti dlouho, než to praskne, následky ženské nevěry na mužské zdraví bývají daleko více pustošivé. Ač to zní téměř neuvěřitelně, žena se z nevěry svého muže mnohem snáze otřepe. 

Ještě jednou!

V případě prozrazené mužské nevěry existuje samozřejmě ještě poslední východisko: prostě ten mimomanželský vztah přerušit. Ono se to hezky řekne a hůře vykoná. A tak taky ta poctivá snaha „už nikdy více!“ vezme za své po přijetí prvního milenčina telefonátu nebo zablikání SMS. Najednou vznikne stav mučivé touhy, na člověka všechno doma padá, na svou milou myslí často i za bezesných nocí. Co tedy zbývá? Tak tedy ještě jednou a naposledy!

Těžké odvykání

Problémem bývá, že těch „naposledy“ je pak většinou celá řada a řetězí se v nepřetržitý sled útěků a návratů. V náruči milenky pak začnou hryzat výčitky svědomí a hříšníkovi je jako odnaučenému kuřákovi, který si po čtrnácti dnech pracně vybudované nikotinové abstinence zase dá ten toužebně očekávaný cigaretový šluk, až se mu z toho zatočí hlava.

Chci manželku i milenku!

Tyto neustále narušované dobré úmysly, tyto permanentní útěky a návraty vedou pak zákonitě k jakémusi vnitřnímu konfliktu, který dříve nebo později začne přerůstat v konflikt vnější. Nevěrníkovi se doma stýská po milence, je jako jelen v říji. Ale to ještě není všechno. V náruči milenky se mu dříve nebo později začne stýskat po manželce. A teď už chudák neví kudy kam. Není žádnou vzácností, když si ti pánové často v poradně povzdechnou, že by bylo úplně ideální obě tyto ženy nastěhovat do společné domácnosti. 

Tato touha po bigamii ovšem zůstane zpravidla nenaplněna. Ani jedna z takto angažovaných žen totiž nebude s takovým řešením souhlasit. A samozřejmě nebude souhlasit ani český právní řád, který dvě legální manželky pro jednoho muže prostě nepřipouští. 

Návrat hrdiny

Hlavní hnací silou manželského konfliktu je tedy neschopnost přerušit mimomanželský vztah. Pokud se přerušení vztahu podaří, je už skoro vyhráno. Není už daleká chvíle jeho naprostého ukončení. Takové přerušení a ukončení si ovšem většinou může dovolit pouze nevěrník – profesionál.

Jeho cesta je dlážděna zhrzenými a opuštěnými milenkami a on se jako hrdina vždy bezpečně navrací do trvalého manželského přístavu. Tam na nějaký čas zakotví a dříve nebo později svou loď opět žene do bouře další nevěry. Naproti tomu muž zodpovědný, řádný a povinností dbalý je zahnán do kouta. Doma zádumčivě hledí do prázdna a nakonec stejně dříve nebo později přijde chvíle přiznání.

Přiznat se? Zapomeňte!

Ten ubohý muž se domnívá, že se mu tím uleví. Ale chyba lávky! Zatloukání až do krve je sice problematické a dá to příšernou námahu, přiznání je však ještě mnohem horší. Trapně pak působí ty už dříve uvedené dementní žvásty o osudové lásce.  Sexuální touhu a hlad po sexuálním vzrušení zastíráme romantickou lyrickou poezií, biologický pohlavní chtíč skrýváme za plentu vyššího citového vzplanutí v blahém domnění, že tím ta naše nevěra dostává jakýsi punc ušlechtilosti.

Ukončete to!

Být nevěrníkem není ovšem tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Na rozdíl od nevěrné ženy, která mistrně dokáže svou nevěru maskovat, bývá muž zpravidla nevěrníkem nešikovným, neohrabaným a tudíž také často prozrazeným. Existuje proto spousta příruček, které nevěrnému muži radí „jak na to“. Málokterá však poradí to nejlepší a nejbezpečnější: nevěru prostě ukončit.

A jaké že jsou ty moudré rady?

Především se prý muž nemá svou milenkou chlubit kamarádům. To je jistá cesta k prozrazení. Také veškerá komunikace v mimomanželském vztahu má být konspirativní, vzkazy zašifrované, oslovení v psaných vzkazech raději neutrální. Důležitý je také výběr místa pro intimní setkání. Všechny lokality jako příroda, kancelář, půjčený byt, nebo auto, mají samozřejmě různé nevýhody. Nakonec tedy jako nejbezpečnější řešení zbývá hotel nebo penzion.

Příručky pro nevěrníky také důrazně varují před svobodnou milenkou. Ta totiž dříve nebo později začne uvažovat o založení vlastního rodinného krbu a neštěstí je hotovo. Svobodná žena vyžaduje od muže stejné pozornosti jako zákonná manželka, což se těžko zvládá časově i ekonomicky.

Naproti tomu vdaná milenka je z ekonomického hlediska daleko výhodnější. V žádném případě nemůže přijít ze schůzky domů s drahým dárkem. Také ideální frekvence schůzek, kterou experti na mimomanželské vztahy doporučují, tak asi jednou za čtrnáct dní, vdané ženě zpravidla vyhovuje. 

U vdané milenky se však může vyskytnout ještě další komplikace vztahu – její děti. Pouze vyznavači adrenalinových sportů volí návštěvu v domácnosti, když děti už spí. S přibývajícím věkem chodí také dětí spát čím dále později a jsou také stále ostražitější. Mnohé dítě je pak schopno střežit svou matku ještě bedlivěji než vlastní manžel. 

Rada na závěr:

Nakonec se dostáváme opět k té univerzální radě – ukončení nevěry a pokornému návratu domů. Oč je toto řešení nevěry nejlepší, o to je nejobtížnější.

Nakonec se dostáváme i k onomu tradičnímu „umění odpouštět“. Odpuštění hříchů není jenom skvělým příkladem křesťanského milosrdenství, ale znakem všeobecného lidství.

6.1.2011 10:32| autor: Radim Uzel

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist