S miminkem v posteli

Blízkost a klid, snadné kojení, méně vstávání

V době, kdy žijeme velmi odděleně, je společné spaní návratem k blízkosti, která může prospět nejen dětem, ale soudržnosti celé rodiny. Pro dítě, zejména v kojeneckém věku, je fyzická blízkost rodičů mimořádně důležitá. Studie, které zkoumaly vývoj dětského mozku, dospěly k tomu, že noční odloučení dětí zvyšuje produkci stresových hormonů, které tělo vyplavuje následkem neklidu a úzkosti. Lidské mládě je biologicky nastaveno na matčinu blízkost, která v přírodě znamená ochranu před predátory. Tento starodávný instinkt je stále živý i u miminek rodících se do moderní civilizace. Predátoři už sice lidská mláďata neohrožují, ale instinktivní strach zůstává. Společné spaní tak vlastně jen reaguje na zcela přirozenou biologickou potřebu dítěte.

Z výzkumů pak vyplývá, že děti, které spí s rodiči ve společné posteli, jsou klidnější, méně pláčou a dokážou se lépe vyrovnávat se stresovými situacemi. Maminky, které spí se svými miminky v jedné posteli, si také většinou velmi pochvalují, jak snadné je kojení i utěšování. Když děťátko pláče, stačí ho prostě jen přivinout. Existuje dokonce i hypotéza, která tvrdí, že děti, které spí společně s maminkami, neupadají do hlubokého spánku, který je jednou z příčin syndromu náhlého úmrtí kojence.

Co říká lékař

Anglický pediatr Wiliam Sears, který je zastáncem úzkého vztahu rodičů s dětmi, říká, že děti, které spí se svými rodiči, jsou sebevědomější a nezávislejší. Dítě totiž potřebuje v dětství zažít závislost jako příjemnou a bezpečnou. Je to jakýsi základní stavební kámen psychiky. Dítě je nejdříve závislé na matce a až postupným oddělováním, které probíhá až do puberty, se z něj vytváří samostatná bytost. Fázi závislosti nelze přeskočit. Až když je naplněn tento vývojový krok a dítě se dostatečně „nasytí“ blízkosti, začne se pomalu oddělovat. Společné spaní je tedy zcela v souladu s vývojovými psychickými potřebami novorozenců. Dobře prožitá závislost v raném dětství je klíčem k nezávislosti v dospělosti.

Jak je to s bezpečím

I když se stále traduje mýtus, že by rodiče mohli kojence zalehnout, je společné spaní bezpečné. V tomto směru dokonce proběhly studie, které tento fakt potvrdily. Největším rizikem jsou alkohol a drogy, které otupí přirozené rodičovské instinkty. Určité riziko může přinášet i silná obezita.

Zásady společného spaní

Jak již bylo řečeno, alkohol a drogy jsou pro společné spaní nepřípustné. Nikdy také nenechávejte miminko v posteli samotné a dávejte pozor, jaké objekty se v posteli nacházejí. Některé hračky by pro dítě mohly být nebezpečné. bDítě by nemělo mít polštář a nemělo by spát na kraji. Vyplatí se také věnovat pozornost výběru postele a matrace. Příliš měkká nebo neprodyšná matrace miminkům nesvědčí. Velký pozor dejte na případné škvíry a mezery. Ideální je prostorný hladký povrch. Rozkládací pohovky, gauče nebo vodní postele jsou ke společnému spaní nevhodné.

Než se rozhodnete

Rozhodnutí, zda miminko bude spát ve vaší posteli, by mělo být vždy rozhodnutím obou partnerů. Není asi nutné dodávat, že prosazovat toto řešení proti vůli toho druhého, může mít na vztah neblahý vliv. Společné spaní totiž přináší i určité komplikace, které mohou vstupovat do partnerské intimity. Jakmile si tento model vyberete, je mnohem těžší najít si čas pro intimní chvíle bez dětí. Všechno je najednou nutné plánovat a bezprostřednost se může vytratit. Pokud tedy existují nějaké neshody, zkuste zvážit pro a proti, společné spaní třeba na pár dní vyzkoušet, a pak se definitivně dohodnout.

Z našeho Facebooku

Společné spaní vyvolalo na našem Facebooku velkou diskuzi. Jak maminky téma komentovaly?

• „První čtyři týdny po příchodu z porodnice jsme měli hrozný problém s nočním usínáním a spaním. Nejen že holčička nechtěla spát, ale klidně se nechala dvě hodiny nosit, než zavřela oči. Tak jsme zkusili postel a máme vyhráno. Stačí ji držet za ruce, usne za 20 minut a spí krásně. Jakmile máme jistotu, že spí tvrdě, dáme ji do její postýlky. Když náhodou usnu dřív než ona, spí s námi i celou noc. Také jsem se bála, že ji zalehneme, ale asi to příroda umí zařídit tak, že se to nestane. Možná si na to zvykne a nebude chtít spát sama, možná ne.“
• „Také mám malou každý den u sebe a i syna jsem měla. Je mi jedno kdo co říká, takhle se cítím nejlíp.“
• „Nikdy bych s miminkem přes noc v jedné posteli nespala,měla bych strach. Jinak si malou přes den do postele dám, ráda se na ní převaluje a dělá blbosti.“
• „Naše dceruška spala s námi do 2. měsíce. Moc jsem se nevyspala a tak jsem ji naučila spát v postýlce.“
• „Naše 15 měsíční dcera spala s námi v posteli asi do 3. měsíce a od té doby až na výjimky usíná sama a spí klidně celou noc. Možná je to tím, že od 3.měsíce nekojím a možná tím, že malá není moc „kontaktní“ dítě-nevyžaduje moc mazlení ani chování a nejlíp opravdu usne, když si sama lehne do postýlky a může se natáhnout, jak potřebuje, a to i když někdy odpoledne spíme spolu ve velké posteli, tak pak nemá problém zase večer usnout sama.
• „Jasně, pokud nechce v klidu usnout ve své postýlce, kdykoli si to vyžádá, vezmu miminko k nám. Nevidím v tom žádný problém. Četla jsem spoustu knížek např. Koncept kontinua nebo Tvoje dítě jako šance pro tebe a tam píšou, že se společné spaní nemá mimčům upírat, že když se nabaží, sama to přestanou vyžadovat. Horší je, když to chtějí a nedostanou, pak to vyžadují víc a víc. „