Vyspíme se někdy?

Nejhorší část dne pro rodiče je noc. Dlouhé minuty, ba hodiny pláče až řevu a marné pokusy umlčet potomka lahvičkou, dudlíkem, nakonec čímkoliv, co je po ruce, naplňuje zoufalá snaha urvat si alespoň kus spánku.
A když už se vám podaří nad ránem usnout, zazvoní budík, je čas jít do práce. Budík probudí druhého potomka, takže jediný, kdo pokojně spí, je naše miminko, které nabírá sílu na další noc.

„Když bylo Nikolce tři čtvrtě roku, propadala jsem naprostému zoufalství. Přes den sladká holčička se v noci měnila na neúprosného tyrana,“ vzpomíná Eva, maminka dnes již šestileté předškolačky.
„V kuse jsem spala maximálně dvě hodiny, pak se malá probudila a dožadovala se s hlasitým pláčem něčeho, co jsem nebyla schopná rozpoznat. V té době jsem myslela, že už to nikdy neskončí.“ O tom, jaký dopad to mělo na Evinu psychiku a její partnerský život, snad ani není třeba mluvit. Všechno „vyléčil“ až čas. Je to však řešení?

Děti v naší posteli

Člověk se těší, že všechny děti odrostou a bude klid. Postupně se snažíme odsouvat naše ratolesti do jiných pokojů, vlastních postelí. Jenže i na to dětičky najdou recept. Naučí se chodit.
Vklouznou k nám pod peřinku, přitulí se a začnou se roztahovat. Kopou kolem sebe, chroptí, počurávají se, křičí ze spaní, skřípou zuby, tahají za vlasy, štípou a kdoví co ještě dokážou ve spánku všechno podnikat. Vlastně se zdá, že jediné, co nedokážou, je klidně ležet a spát. Nedej bože abyste si třeba mysleli, že se po uložení dětí budete věnovat sobě navzájem. To je probudí určitě. Musíme si zkrátka přiznat, že naše děti mají na veškeré noční dění velmi zásadní vliv. Negativní.

Rezignujte

Pokud se rozhodnete pořídit si děti, rezignujte na spánek. Rodič, který nebude na mateřské dovolené, má malou výhodu, že se může dospat v práci, tedy pokud má chápavého šéfa, který má děti stejně staré jako vy. Bude také pospávat a nebude vás rušit.
A rodič, který je na mateřské, se zkrátka nevyspí, což má na rodinný život značně destruktivní vliv. Stačí půl roku a oba partneři jsou podráždění, unavení, netrpěliví, zkrátka zcela vyčerpaní. Lze s tím něco udělat? (Jsem v pokušení napsat – nejde, a text ukončit, ale to by nás příliš nepovzbudilo.)

Existuje několik tipů, které mohou kvalitu vašeho spánku přece jen poněkud vylepšit:

  • Za prvé je potřeba pořídit si tak velkou postel, aby se do ní vešli všichni členové rodiny včetně psa. (Psi se na rozdíl od dětí dají vycvičit, tak aby nám do postele nelezli.)
  • Za druhé, pokuste se respektovat dětskou potřebu pravidelnosti. Máte-li problém s tím, že dítě špatně usíná, zaveďte pravidelný režim, aby večery vypadaly všechny stejně. Kroky směřující ke spánku by měly mít stejné pořadí, měly by se odehrávat vždy ve stejném čase.
  • Stejně tak pravidelné a předvídatelné by mělo být místo, kde potomek spí. Snažte se nemít děti ve vaší posteli. Jsou-li úplně malé, dejme tomu do dvou let, nechte je spát v dětské postýlce, kterou si postavíte někam poblíž. Nám se osvědčil systém, že je postýlka zbavena jedné bočnice a přiražena k naší posteli – my nemusíme vstávat a přitom ratolest leží ve své postýlce. Starší děti by měly mít vlastní postel, kde by také měly usínat. Když jsou navyklé usínat s vámi, lze je přeučit. Chce to sice dost úsilí, ale stojí to za to.
  • Cestou k samostatnému usínání jsou pravidelné večerní rituály.
  • Za páté platí, že den připravuje noc. Pokud dokážete děti přes den unavit, budou lépe spát. Je trochu problém, že děti mají větší výdrž než rodiče, takže je výhodné brát je hodně do společnosti jiných dětí, utahají se navzájem. Co se týká nočního přemisťování, nic moc se s tím dělat nedá.

Jste-li mimořádně výkonní, můžete proces obrátit, aby si dítě zvyklo v postýlce zůstat, musíte si k němu lehnout, než zase usne. Nevím jak vy, ale já vstát uprostřed noci nedokážu. A když už vstanu, tak usnu v dětské postýlce, což je pravděpodobně to nejméně pohodlné místo ke spaní, obzvlášť když je značná část zabere naše holčička či chlapeček.
Jestli jsme vás neuklidnili, je nám líto, ale noční spaní se dá zařídit jen velmi obtížně – tedy pokud nejste odhodláni šoupnout potomkovi rohypnol, což výrazně nedoporučuji.

Takže závěrem, buďte trpěliví! Vaše děti nakonec spát začnou. Počkejte patnáct let a máte klid – tedy v noci, dny budou o to horší.

6.1.2011 9:30| autor: Martin Prokeš

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist