Otec u porodu – radost, nebo komplikace?

Shromáždit seriózní informace o výhodách a nevýhodách přítomnosti otce u porodu není věru lehké. Názory odborníků i laické veřejnosti se totiž pohybují od bezpodmínečného souhlasu až po příkrý odsudek.

Skutečně vědecky podmíněných studií, které by na základě početného souboru sledovaných porodů podaly objektivní zprávu a doporučení, je zoufalý nedostatek. Většina názorů se tedy opírá o jednoduché vlastní zkušenosti, které bývají často ještě podmíněny jakýmsi módním ideologickým angažmá.

Muži na obtíž?

V poslední době je patrný jistý odklon od původního nadšení, které vítalo přítomnost otce na porodním sále jako převratnou pozitivní novinku a málem revoluční vymoženost. I takoví průkopníci moderního vedení porodu bez násilí, jako u nás známý a často citovaný dr. Michel Odent z Pithiviers u Paříže, hodnotí přítomnost otce u porodu kriticky.

Upozorňuje na snahu všech savců o izolaci během porodu. Chová-li se otec jako pozorovatel, může paradoxně průběh porodu ztížit, tím hůře je pak vnímána jeho funkce dokumentaristy, kameramana a fotografa. Dr. Odent také varuje před příliš upovídanými muži, kteří slovem projevují vlastní úzkost, tu pak přenášejí na své okolí. Nevýhodou jsou také muži s nadměrně projektivním až vlastnickým chováním, kteří chtějí za každou cenu rodičku držet, masírovat, nebo se s ní v průběhu porodu mazlit.

Nejdůležitější je klid

Porod s přítomností otce bývá podle statistik většinou delší a bolestnější. Žena při porodu potřebuje být ve svém vlastním světě, kde nemusí mluvit ani myslet. Partner se většinou snaží svou ženu chlácholit, tím ji vlastně v jejích základních živočišných funkcích vyrušuje a porod tím ztěžuje.

Málokterý muž pochopí, že žena nepotřebuje v průběhu porodu stimulaci, ale spíše klid. Těhotenství a porod často změní ženu v úplně jiného člověka. Mizí mnohé, co dosud považovala za důležité naopak se probouzejí skryté, po tisíciletí stejné pravěké instinkty a živočišné reakce. Novopečený otec dítěte může být touto změnou překvapen, někdy i nepříjemně zaskočen.

Závist

V celé historii kulturního lidstva byl porod intimní záležitostí zkušených ženských pomocnic, „porodních bab“, kterým se rodička svěřovala do péče. Teatrální porody královských potomků za účasti celého dvora byly pouze jakousi výsadou hlav pomazaných a s obyčejnou každodenní porodní praxí neměly nic společného. Přítomnost otce u porodu se poprvé začala objevovat v 70. letech 20. století v USA pod vlivem některých spekulací psychoanalýzy.

Psychoanalytici hovořili dokonce o jakési kompenzaci mužské „závisti“ porodu. Porovnávali ji s údajnou „závistí“ ženy, která muži celoživotně závidí jeho penis. V té době se také začalo hodně hovořit o rané vpečeťovací fázi vývoje dítěte, které si přítomnost otce u porodu „pamatuje“, což přispívá k upevnění vazby otec – dítě. Není zapotřebí dodávat, že tuto ranou vazbu na otce se u člověka nikdy nepodařilo prokázat.

Diktát módy

K nám dospěla přítomnost otce u porodu v osmdesátých letech jako jakási módní vlna. Porody takto vedené byly rázem považovány za moderní vymoženost. Psychologové pak zdůrazňovali, že to nemusí vždy být otec novorozeného dítěte, ale u porodu stačí přítomnost osoby ženě blízké, sloužící jako jakási psychická podpora.

V podtextu pak byla také často vystopována snaha o jakousi ochranu ženy před cizím a často i nepřátelským ovzduším porodního sálu a hostilním postojem citově oploštělých a vyčerpaných zdravotnických pracovníků.

Další informace k tématu:

Strach

Mnohé ženy se pak zmítají mezi dvěma pocity: na jedné straně si přejí, aby měly při porodu u sebe někoho, kdo by je podpořil, na druhé straně pak chtějí zůstat samy, přítomnost blízké osoby na ně působí rušivě. Mají strach křičet, obávají se, že budou vypadat zbaběle, že je jejich partner uvidí v nepříliš lichotivé a málo estetické podobě.

Také někteří muži mají z přítomnosti u porodu strach. Cítí se špatně, připadají si neobratní, mají pocit neužitečnosti. Navíc pak někteří z nich špatně snášejí pohled na krev, na porodním sále kolabují. Zdravotnický personál pak stojí před dvojnásobným úkolem: zdárně dokončit porod a současně resuscitovat otce.

Trauma

Existují dokonce zprávy o tom, že u citlivého nebo psychicky labilního otce může porodní zážitek vyvolat psychické trauma. Drasticky vnímaná zkušenost pak může v ojedinělých případech vyústit až v sexuální poruchy.

Zejména operativně vedené porody mohou oku neškoleného pozorovatele připadat často jako nějaký horor. Odborná literatura se sice shoduje v názoru, že porodnická operace sice není důvodem k vykázání otce z porodního nebo operačního sálu, ale tato možnost by mu měla být vždy nabídnuta. Rozhodně pak není vhodná přítomnost otce v případech, kdy je rodička v celkové anestezii a zaintubována za účelem řízeného dýchání.

Jsem otec

Všechny dosud uvedené důvody samozřejmě neznamenají, že by měla být přítomnost otce u porodu šmahem zamítána. Někteří otcové nade všechnu pochybnost potvrzují, že společné zážitky při porodu prohloubily vzájemný vztah mezi partnery i vztah otce k dítěti.

Otec, který se bezprostředně po porodu dotýká svého dítěte, prožívá často neopakovatelné okamžiky štěstí. Nemám teď na mysli teatrální gesta takzvaných celebrit, které za klapotu spouští fotoaparátů slavnostně přestřihují pupeční šňůru. Jsou to spíše ti milující otcové, kteří už po celou dobu těhotenství své partnerce pomáhají a první křik novorozence je pro ně slavnostním vyvrcholením celé této péče a potvrzením toho, že se konečně stali otci. 

K porodu ano, či ne?

Důvody pro a proti přítomnosti otce u porodu jsou asi v rovnováze. Žádný muž by neměl být k přítomnosti u porodu nucen a rozhodně by neměl podléhat nějakému módnímu diktátu. Každý člověk je trochu jiný a závisí tedy na okolnostech a osobnostních předpokladech, zda bude jeho přítomnost u porodu radostnou událostí a přínosem nebo naopak traumatickým zážitkem.

Všechny tyto okolnosti by měla budoucí rodička se svým partnerem předem probrat a prodiskutovat. Jedině oboustranné a dobrovolné láskyplné angažmá může přinášet podporu a prospěch pro všechny zúčastněné: matku, novorozené dítě, otce i zdravotnický personál.

 

Komentáře k článku
Počet komentářů: 6
Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

KAZDY MA DOSTAT SANCI SI ODPIKAT CO SI VITVORIL

 

 

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Manžel zezačátku u porodu být nechtěl,bál se, že nebude vědět,co dělat,když budu v bolestech. Ale díky tomu,že jsem k porodu celé těhotenství přistupovala pozitivně a těšila se na něj, přenesla jsem to těšení i na manžela a k porodu šel bez problému :) a dopadlo to tak,že jsme byli oba moc šťastní,že tam byl. Pomáhal mi ve sprše, přikládal vlhý ručník na čelo v kontrakcích,vtipkoval a rozptyloval mě :) moc mi to pomohlo a i díky němu vzpomínám na porod jako na krásný zážitek i přes bolest,která porod provází. Teď jsem 3 týdny po porodu a šla bych rodit zase ;-) miminko za to stojí

Obrázek uživatele Jarčátko
Jarčátko

Moje zkušenost s přítomností otce u porodu je naštěstí přesně v duchu závěru článku - podpora milovaného a milujícího partnera byla završením celé jeho předchozí péče o nás během těhotenství a plynule přešla v péči o novorozeného syna. Manželova přítomnost u porodu mi pomáhala nejen psychicky (prostý fakt, že je tam se mnou), ale i prakticky (otíral mi čelo chladnou žínkou a pomáhal mi držet hlavu na hrudníku při kontrakcích, abych se zbytečně nevysilovala bezděčným zakláněním hlavy). A myslím, že to bylo docela zajímavé i pro něj, byl první, kdo viděl synovu hlavičku, zasmáli jsme se nad obrovským koláčem placenty a po porodu jsme samozřejmě společně "chočili" čerstvé miminko a byli naprosto unešení.

Porod jsem měla vyloženě krásný, šlo to dobře, určitě bych zvládla porodit i bez manžela, ale jsem ráda, že tam byl se mnou a mohl první okamžiky našeho syna prožít společně s námi. 

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Ahoj Istar, jak jsi to nakonec vysvětlila? Mám podobný problém, otec dítěte je stresař, když je pod tlakem, tak bývá dost netaktní a navíc už přečetl veškerou moudrost o rození, tudíž má dojem, že bez něj neporodím. Já ho tam nechci, protože jak to nepůjde podle toho, jak si usmyslel, tak bude stresovat a hledat důvody. Nepotřebuju ho ještě uklidňovat, že to sice bolí, ale ať mne nechá laskavě na pokoji. K porodu chci ségru, protože je v tomto směru moje opora a chápe, co chci a proč to chci.

Obrázek uživatele Katka
Katka

Istar, neboj, pro personál budeš důležitější ty a mimi, které se má narodit a né umanutý tatínek ;) Zkus pustit porod na netu... je tam dost nehezkých pohledů. Ale je od něj hezký, že tam chce... já jsem svého manžela u porodu měla a byla to veliká podpora... ale kdyby na mě tlačil, že tam prostě půjde, tak bych ho asi také nechtěla :)

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Nemohl by mi někdo poradit, jak vysvětlit otci dítěte, že ho u porodu NECHCI??? Já se o to sice snažím, ale jako bych neříkala vůbec nic. On má dojem, že proto, že on je otec, tak i když já jej u porodu nechci, přesto ho tam personál pustí. Prosím, je tohle možné, nebo když výslovně uvedu, že si jeho přítomnost nepřeju, bude se personál řídit mým přáním??? Děkuji

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené