Jak se rodí v Rakousku: Systém, který šlape

ROZHOVOR Hana Ackermann bydlí v Brně a kromě svých tří malých dětí, kterým věnuje většinu času, se podílí na chodu rodinného nakladatelství Outdooring.cz. První dítě porodila ve vrchlabské porodnici. Další dvě děti pak v domácím prostředí v Rakousku. O svém rozhodnutí rodit v zahraničí říká: „Do Rakouska mne prakticky zavedla nouze – Česká republika mi nebyla schopna zajistit fyziologický porod bez lékařských intervencí a podporu nepřetržitého bondingu.“

Své první miminko jsi rodila ve Vrchlabí. Proč sis vybrala právě tamější porodnici?
V době mého prvního těhotenství porodily dvě moje známé tady u nás v Brně a bohužel to bylo s plnou nemocniční parádou – obě v leže na zádech, obě s urychlováním porodu oxytocinem, s masivním nástřihem hráze i skákáním sester po břiše, z něhož si jedna ze známých odnesla pohmožděná žebra. Nechtěla jsem něco podobného podstoupit, pokud by to nebylo skutečně nezbytně nutné. V dětství zlomená kostrč mne pobolívala tolik, že jsem na zádech nemohla ani v klidu ležet, natož si představit, že bych na nich měla zvládnout něco tak fyzicky náročného, jako je vytlačení dítěte. Ve Vrchlabí jsem mohla rodit svým tempem a v poloze, kterou jsem si sama vybrala. Po narození miminka jsme se v klidu sžívali na nadstandardním pokoji a nikdo nás u toho nerušil, dokonce i vizity chodily potichoučku a citlivě, a pokud viděly, že miminko spí a nebo kojím, zase se tiše vzdálily. Po celou dobu nám ho nikdo nikam neodnesl mimo náš dohled.

Takže jsi byla s Vrchlabím spokojená? Chtěla jsi tam přivést na svět i druhé dítě?
Chtěla. Vrchlabská porodnice však byla zavřená. Zkusila jsem se informovat, jaké mám možnosti přirozeného porodu u nás v Brně. Nikdo mi nezaručil, že mi po porodu miminko někam neodnesou a neuvidím je až následující den. Poptala jsem se v několika dalších menších porodnicích v okolí Brna. Všude se děti odnášely, koupaly, dávaly přihřát do inkubátorů či na observanční body, pozorovaly se, testovaly či dokonce očkovaly, a to všechno bez přítomnosti matky, které její dítě vraceli po blíže neurčené době a podle libovůle personálu. Bylo mi jasné, že do tohoto tedy nejdu!

A tak ses rozhodla najít to správné místo pro porod za hranicemi České republiky?
Měla jsem jednu známou, o níž jsem věděla pouze to, že bydlí v Rakousku a rodila tam doma. Poprosila jsem ji o radu a pomoc a ona mě zkontaktovala s výbornou soukromou porodní asistentkou. Já jsem pak od poloviny těhotenství chodila na kontroly k české lékařce a rakouské porodní asistentce.

V jakém časovém předstihu jste se přesunuli do Rakouska?
Odjela jsem v šestatřicátém týdnu a našla si spolu s dcerkou ubytování v maličkém penzionu blízko vesnice, kde bydlela moje porodní asistentka. Do porodnice v Hornu, známé svým vlídným přístupem k přirozeným porodům, jsem to měla deset kilometrů.

Co obnášela péče tvojí rakouské porodní asistentky?
Během pobytu v Rakousku chodila porodní asistentka na kontroly ke mně domů. Vyšetřila tlak, moč, případně i krev, zkontrolovala ozvy miminka, jeho velikost i to, jak moc pokleslo bříško. Byly jsme domluvené, že jakmile začne porod, asistentka ke mně přijede. Budu-li se cítit dobře v penzionu, porodím tam. Budu-li chtít do porodnice nebo bude-li to nutné, přemístíme se tam.

Jak probíhal samotný porod?
Rychlost porodu mne hodně překvapila. Byl téměř překotný a porodila jsem přímo v penzionu ve sprše, nikam jinam bych to nestihla. Porodní asistentka doběhla ve chvíli, kdy se miminko klubalo ven, stačila jej zachytit, položila mi ho do náručí a přikryla nahřátými ručníky. Zatímco mi kontrolovala a šila hráz, přiložila jsem si miminko k prsu a ono se okamžitě přisálo. Miminku jsme nechaly dotepat pupeční šňůru, nikdo je nikam neodnášel, nemyl ho a nesmýval tak z jeho kůže ochranný mázek. Porodní asistentka pak zavolala do své domovské porodnice, že jsme porod zvládly doma a zůstávám v její péči. Službu konající doktorka nám popřála hodně štěstí a krásné sžívání se s miminkem.

Po porod v Rakousku ses nakonec rozhodla i u třetího dítěte.
Ano. Nejen moje úžasná porodní asistentka, ale také tento dobře zorganizovaný systém způsobily, že jsem i další dítě přivedla na svět v klidu a pohodě rakouského penzionu.

V čem je podle tebe porodnictví v Rakousku jiné než to české?
V Rakousku je jiné úplně všechno. Možná, že na první pohled se to tak jevit nemusí, protože co se týče statistik novorozenecké úmrtnosti, jsme na tom naprosto srovnatelně a s úmrtností matek jsme na tom jen o málo hůř než Rakousko. Technické vybavení porodnic je v obou zemích na vysoké úrovni. Velmi se však liší přístup k těhotné ženě a poté novopečené matce s dítětem.  V Rakousku je těhotná žena rovnocennou partnerkou své porodní asistentky (nebo lékaře) a je to ona sama, kdo se po seznámení se všemi přínosy a riziky rozhoduje, že podstoupí to nebo ono vyšetření. Na ženě samotné je i to, kde a jak bude rodit. Nejběžnější je i zde porod v porodnici, normální součástí nabídky je i domácí porod nebo porod v porodním domě. Porodních domů není mnoho, je však spousta malých domáckých porodnic, které se ženám snaží maximálně vyjít vstříc. Matka s dítětem jsou braní jako neoddělitelná jednotka a podporování jejich kontaktu je naprostou samozřejmostí. Samozřejmostí je i ambulantní porod, kdy matka s dítětem odcházejí po několika hodinách domů a porodní asistentka je každodenně chodí ošetřovat domů.

Doporučila bys ženám, které nejsou spokojené s nabídkou zdejších porodnic a porodní péče obecně, aby po tvém vzoru hledaly místo k porodu za hranicemi, třeba právě v Rakousku?
Vím, že ani rakouský systém porodnictví není bez chyb, ale získala jsem k němu důvěru, kterou v ten český nemám. Oproti Česku si zde nikdo nedělal žádné naschvály a nikde jsem necítila profesní rivalitu mezi skupinou lékařů a porodních asistentek. Každý si vykonával přesně tu práci, kterou měl, a nevnucoval se někam, kde ještě (nebo už) nebyl potřeba. Tento systém prostě šlapal a stejně dobře to šlapalo i na úřadech při vydávání rodného listu.

Od nápadu rodit za hranicemi možná někoho odradí představa, že se musí jednat o finančně náročnou záležitost. Je péče v zahraničí skutečně drahá, nebo si ji může dovolit i běžná česká žena?
Vlastní porodní péče mě vyšla na něco kolem pětadvaceti tisíc českých korun. Zahrnovala čtyři předporodní návštěvy, porod a ošetření mě i dítěte a pětidenní docházení na kontroly ke mně domů. Hradila jsem si to z vlastní kapsy. K tomu asi patnáct tisíc za ubytování. Vím, že to někomu může přijít hodně. Ovšem ani já nepatřím k vysoce příjmovým skupinám. Spokojenost moje a mého dítěte je mně však nade vše. A daleko raději budu sedět v kuchyni na starém linoleu, koukat na starý sporák, v klidu kojit své dítě a myslet na porod, který proběhl s ohledem na normální lidskost, než abych v nové kuchyni fňukala, co to se mnou provedli v nejbližší porodnici za rohem.


25.7.2012 1:11 | autor: Gaurí Chrastilová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznetev zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist