Ambulantní porody očima zkušené porodní asistentky

V mnoha vyspělých zemích světa je celkem běžnou praxí tzv. ambulantní porod, kdy maminka spolu s miminkem rychle odcházejí domů. U nás jsou takové porody zatím spíše v plenkách. Jak to chodí v praxi, ví porodní asistentka Bětka Samková, která během své desetileté kariéry odrodila asi 1500 dětí. Než nastoupila na vlastní mateřskou, pracovala v jedné z nejrenomovanějších českých porodnic v pražském Podolí.

„Každá maminka je jiná a každé vyhovuje něco jiného. Pro ambulantní porod se podle mých zkušeností rozhoduje zhruba 5–10% žen. Většinou jsou to druhorodičky, které mají s prvním porodem a následnou poporodní péčí špatnou zkušenost,“ líčí své zkušenosti porodní asistentka a dodává další podstatný důvod, proč chtějí některé maminky už pár hodin po porodu domů: „Chtějí být se svým miminkem co nejrychleji zpátky ve známém domácím prostředí, s manželem a rodinou.“

Doma je doma

Je to tak. Doma je doma. Ale s ambulantním porodem to podle Bětky Samkové není jen tak. „Na ambulantní porod se musíte připravovat dopředu, vše domluvit se svým pediatrem i porodní bábou, aby k vám pak chodila domů. Také v porodnici to musíte nahlásit. Zrovna u nás v Podolí jsou k ambulantním porodům celkem benevolentní, v řadě jiných s nimi ale mají velký problém,“ vysvětluje Bětka Samková.

Ambulantní porody už nejsou nezákonné, přesto se na ně mnozí porodníci stále dívají jako na něco špatného. A neexistují bohužel žádné statistiky, které by o míře „ambuporodů“ v tuzemsku vypovídaly přesněji.

Obecně tradovaná norma pro pobyt v nemocnici je 72 hodin, ale není to dogma. Záleží vždy na tom, kde budete rodit a jak se k tomu staví tamní porodnice. Čím dřív jde maminka domů, tím víc vyšetření si pak musí oběhat. Hlavně jde o tzv. „odběr z patičky“, který ovšem může udělat i váš pediatr při domácí návštěvě.

Pražská maminka Martina rodila první dítě doma v Česku a druhé v Dánsku, kam se přestěhovali s manželem za prací. U druhého dítěte se rozhodla pro ambulantní porod a vysvětluje proč. „Po prvním porodu jsem byla hodně konsternovaná z poporodní péče. Jedna nepříjemná sestřička mě tak vynervovala, že jsem přišla o mléko, proplakala jsem mnoho nocí. V Dánsku jsou ambulantní porody běžné, druhé dítě jsem tedy rodila takto a naprosto mi to vyhovovalo. Všichni tam na to byli připravení a nebyl to žádný problém. Podobně to mají i v Británii, vždyť ambulantně rodila třeba i vévodkyně Kate,“ říká s úsměvem.

Mínusy běžných porodů a pobytu na šestinedělí

V nemocnicích se může stát, že matky jsou delší dobu bez dětí (nemají je u sebe na pokoji), jsou bez svých nejbližších, což jim může zpomalit nebo úplně zastavit laktaci. Nejedí to, co jim chutná, nespí v klidu, kdy potřebují, mají kolem sebe úplně cizí lidi. Podobně jako v Martinině případě stačí i jen jedna jediná nepříjemná sestřička a maminka je na zhroucení.

V nemocnicích jsou zažité standardy a maminky je musí dodržovat, například musí zvládnout kojit určité množství mléka, aby podle nich obstály. Když se jim to nedaří, může dítě i proti jejich vůli dostat cizí mateřské mléko, aby přibíralo podle tabulek. Právě podobné nepříjemné zážitky často vedou ženy k tomu, že chtějí při dalším porodu co nejrychleji domů.

„Mnoho žen v Česku už odešlo domů ambulantně. Problém je v tom, že v domácích podmínkách zatím u nás není dostatečně zajištěná péče o šestinedělku a žena si musí pro dítě sama tuto péči dopředu domluvit a zajistit. A samozřejmě i uhradit,“ popisuje jednu z hlavních nevýhod porodní asistentka Samková.

„Většina matek, které jdou ambulantně domů, jsou napojené na porodní asistentky nebo duly, které nabízejí kontrolu v domácím prostředí,“ říká Bětka Samková a doplňuje, jak to chodí třeba v Anglii: „Tam mají dobře vypracovaný systém následné péče. Pokud zdravá žena projde fyziologickým těhotenstvím i porodem, narodí se zdravé dítě a v prvních hodinách po porodu probíhá vše fyziologicky, jde domů. Následná péče je ve vzájemné spolupráci pediatra, porodní asistentky a porodnice, ve které žena porodila.“

Čtěte také:

Od listopadu 1989 se vše mění

Při pohledu do historie asi nijak zvlášť nepřekvapí, že domácí či ambulantní porody byly běžné. Před 2. světovou válkou a ještě v jejím průběhu se jelo do porodnice jen kvůli komplikacím nebo jejich hrozbě. Teprve v době socialistického Československa se porodnický systém změnil tak, aby rodička zůstala pod dohledem lékařů a sester co nejdéle.

„Od revoluce se ale opět vše mění. Porodníci se učí novým postupům, změnilo se i prostředí porodnic,“ vypráví Bětka Samková. „Ambulantní porody jsou příkladem toho, jak se porodnictví a česká společnost vyvíjí. Co bylo kdysi skoro trestné, se začíná tiše tolerovat. Ale vyhráno bude, až budou ambulantní porody zcela běžné a bude existovat komplexní systém následné péče, který si nebudou muset zařizovat a platit samy rodičky a nebude se kvůli nim na ně nikdo dívat zle,“ zakončuje.

Jaký je váš názor na ambulantní porod? Máte s ním vlastní zkušenost? Napište nám do diskuze.

10.2.2016 1:58| autor: Alice Kavková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist