Jaké zvíře k dítěti?

Soužití dětí a domácích zvířat lze rozdělit do tří klasických modelových situací:

1. V rodině je zvíře a dítě do ní teprve přichází. Je důležité, aby zvíře nového člena domácnosti přijalo. Není to vždycky jednoduché, ale rodiče v tomto případě mají dostatek času, aby si promysleli, jakým způsobem budou situaci řešit. Znají své zvíře, mohou odhadnout jeho reakce na příchod miminka, ale i na změnu běžných denních rituálů.
2. V rodině už děti jsou a po domácím mazlíčkovi zatouží dospělí. Ve většině případů si tím konečně mohou splnit své dětské sny a touhy.
   Například otec chtěl vždycky psa a nyní to už není problém. I v této situaci si dospělí členové rodiny jistě dovedou představit náročnost péče o psa.
3. Po domácím mazlíčkovi zatouží dítě. Často přání přímo souvisí s tím, že kamarád již zvířátko má. Dítě si chce také pohrát, pomazlit se, pochlubit se. Na druhou stranu je to i závazek. Zvíře není hračka, a tudíž není možné je po pár dnech odložit a přestat se zajímat se o jeho potřeby. Je proto důležité popovídat si s dítětem o tom, co od zvířátka očekává a zároveň probrat i nároky a potřeby nového kamaráda.

Je těžké radit, který domácí mazlíček je nejvhodnější:

• Rybičky – dobře ošetřované akvárium je každopádně ozdobou domácnosti. Bude však dítě schopné starat se o jeho provoz? Bude ho bavit pomáhat při čištění? Na rybičky se dá jen dívat, není možné je vzít do ruky a pomazlit se s nimi. Bude to dítěti stačit?
• Plazi a jiná terarijní zvířata – pro jejich chov platí v podstatě to samé jako pro rybičky.
• Drobní hlodavci – křečci, morčata, zakrslí králíci. S těmito domácími mazlíčky začíná hodně dětí. Nejsou velcí, ve většině případů se dají docela dobře ochočit a péče o ně není náročná. I malé dítě je může pod dohledem krmit a měnit jim podestýlku. Vlastně postupně může převzít veškerou péči o zvířecího kamaráda. Tito hlodavci navíc plní zřejmě tu nejdůležitější potřebu – potřebu fyzického kontaktu dítěte s jemnou srstí při mazlení. 
  
• Pes – výborný společník, ovšem je potřeba pečlivě zvážit jeho nároky. Není to jen otázka výchovy, krmení a veterinární péče, ale hlavně náročnost na pohyb – procházky a venčení. Psa je potřeba venčit za každého počasí, musí jít ven, i když má majitel horečku nebo zlomenou nohu. Není zcela jednoduché zajistit jeho hlídání po dobu nepřítomnosti majitele.

Závěrem bych chtěla apelovat na všechny rodiče – uvědomte si, prosím, že si kupujete zvíře především pro sebe, zodpovědnost bude ležet na vašich bedrech, i když jím dítě rozhodně potěšíte. Vybírejte uvážlivě, aby vám domácí mazlíček přinesl především radost.