Učte děti rozumět řeči zvířat. Zabráníte neštěstí

Ve světě lidí se pohybuje domácích zvířat spousta a začátek domestikace se datuje už před 15 000 lety! Ne každý si však uvědomuje, jak je důležité rozumět zvířecím potřebám i instinktům, aby bylo společné soužití bez karambolů. O to důležitější jsou tyto znalosti v případě, že k domácímu mazlíčkovi přibyde miminko, či se rozhodneme naopak, a to pořídit zvířátko dítěti.

Etologie je vědní obor, který se zabývá studiem chování živočichů, rozeznáváním jejich vrozených a naučených složek, ontogenetického (týká se jedince) i fylogenetického (týká se celého druhu) vývoje vzorců chování a v neposlední řadě významu chování pro přežívání.

Jak se chová živočich

Chování živočichů se řídí vrozenými instinkty i naučenými vzorci a je propojeno s vnějším prostředím. Záleží tedy, v jakých podmínkách zvíře chováme a co od něj vyžadujeme. Stejně tak se instinkty i naučeným chováním řídí děti. Čím je jedinec mladší, tím víc u něj převládají právě instinkty.

Živočišná říše je rozmanitá, a tak i pudy, kterými se živočichové řídí, jsou rozmanité. U každého našeho mazlíčka si musíme uvědomit, jaké smysly upřednostňuje, protože ty řídí nervová centra a vyhodnocují podněty z vnějšího prostředí. Ochranné chování, často způsobující nechtěné konflikty, je běžnou součástí života většiny živočichů.

Pokud se daný jedinec ocitá v nebezpečí, může zahájit tři stupně aktivity. Jako první nastupuje preventivní aktivita, při které zvíře monitoruje podnět, ujišťuje se a uvolňuje signály. Uvolňování signálů bychom si měli všimnout, abychom nechtěným situacím předešli. Rozpoznávání a hlavně respektování těchto signálů je žádoucí učit děti co nejdříve.

Po fázi preventivní aktivity nastupuje aktivní ochrana, kdy dochází k útěku nebo naopak znehybnění. V lepším případě se bojící zvíře uteče, pokud ne, nastupuje fáze aktivní obrany či paniky. Nikdy nezapomínejte, že zvíře výjimky nedělá! Ani vy nedělejte výjimky, protože to zvíře nepochopí…

Čtěte také: 

Jak nás mohou zvířata varovat

Určitě znáte rčení „Jak ti dupou králíci“. Význam je přenesený, ale dupání králíků opravdu existuje a je příkladem varovného signálu před plánovaným útokem. Kočka se před útokem nakrčí a začne syčet, pes kromě zvukových signálů přidá vtažení ocasu mezi nohy, odtažení, přitisknutí uší k hlavě a stažení pysků vzad.

Postoj batolat i větších dětí lezoucích po čtyřech, připomíná psovi postoj jeho přirozených soupeřů nebo kořisti. Pro dítě může být nebezpečné i snížení polohy obličeje do výšky psa.

Dalšími často chovanými zvířaty jsou například ptáci. Víte, co předchází agresivnímu klovnutí papouška? Drobné „okusování“ papoušek považuje za součást hry a poznávání okolí. Už v této fázi byste mu měli vymezit hranice, kdy je okusování únosné a kdy už je za hranou. Zvlášť mladý papoušek často stiskne víc, protože ještě nemá správný odhad nebo ztratí rovnováhu a potřebuje si pomoct.

Jako dospělí to často přecházíme, ale uvědomme si, že reakce dítěte na takové klovnutí může být daleko silnější a problém je na světě.

Děti nepřicházejí do kontaktu s domácími zvířaty jen doma, na paměti mějme i setkání třeba s koněm. Koně jsou velká zvířata a úrazy bývají o to závažnější. Často vidíme děti natahující se přes ohrady s koňmi, chtíc je pohladit či nakrmit. Krom toho, že dítěti hrozí nebezpečí v podobě elektrického ohradníku, může přijít k dalším velice ošklivým zraněním. Jak poznáme, že chce kůň zaútočit? I kůň před útokem dává poměrně jasné signály: sklopí uši dozadu, šlehá ocasem (pokud zrovna neodhání mouchy), sevře pysky, krčí nos, hýbe hlavou nahoru a dolu, přizvedává nohy, nastavuje zadek a podobně. Nečekejte, že uvidíte všechny signály najednou, stačí jeden a už byste měli být na pozoru.

Co by mělo dítě vědět

Již od raného věku bychom měli děti učit rozpoznávat zvířecí signály. Ne vždy máme možnost dětem signály přímo ukazovat a velmi často je to dokonce nežádoucí, ale můžete jim signály zkusit jednoduše vysvětlovat už u prohlížení obrázků. Když máte domácího mazlíčka nablízku, je vhodné dítě s prvními varovnými signály seznamovat co nejdříve a hlavně dítě naučit signály respektovat. Z toho vyplývá, že etologii zvířat musíte nejprve dobře ovládat právě vy.

Není to jednoduché, a proto nikdy nenechávejte zvíře a dítě o samotě. Vždy je mějte na očích oba a včas zasáhněte. I takové narušení denního režimu vyvolává u některých našich mazlíčků negativní reakce a je nutné s tím počítat.

Dále každý živočich podléhá hierarchickému uspořádání ve společenství. Spousta problémů nastává i po nechtěném narušení hierarchie či jako projevy žárlivosti. Kromě hierarchie je nutné vnímat i teritoriální chování našeho zvířete. Některé může na svém teritoriu lpět, jiné z našeho pohledu vůbec a může se jednat o stejný živočišný druh, aneb „každý pes, jiná ves“.

11.4.2017 12:48| autor: Gabriela Povýšilová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist