Recept na výchovu? Neexistuje

Výchova dětí jednoznačně popírá rčení „když se chce, všechno jde“. V poradenské praxi jsem se setkal s desítkami rodičů, kteří se nedopouštěli žádných prokazatelných výchovných chyb, jednali s dětmi v souladu se zásadami správné výchovy, sami měli k sobě dobrý vztah, v rodině nebyl patrný problém a… vyrostla jim dítka velmi problematická.

Ani odkaz na oficiálně známou genetickou výbavu zde nepomůže. Rodiče i prarodiče jsou řádní, cílevědomí lidé. Nezbývá než počítat s tím, že v genetické výbavě kohokoliv se podivnou hrou náhod a chromozomů mohou aktivovat vlohy zapomenutého prastrýce. Čím více se genetický základ osobnosti odlišuje od normy, tím méně je zvladatelný. Dobrá vůle vychovatelů na něj nestačí.

Hyperaktivci

V populaci existuje zhruba kolem 5 % hyperaktivních dětí. Častěji to jsou chlapci. Trpí mimo jiné i tím, že se neumějí soustředit. U ničeho dlouho nevydrží, jsou hlučné, těžko se podřizují. Žijí ve stálém napětí. Jsou jako z hadích ocásků, chybí jim soustředěné volní úsilí.

Svou roli zde hraje dědičnost, problémy matky v těhotenství, při porodu i onemocnění brzy po narození. Občas, při větší zátěži, v době změn, mírného zhoršení zdraví, konfliktů v rodině, se podobně chovají i děti zneurotizované. Podobně někdy „klamou tělem“ i děti rozmazlené a jinak špatně vychované.

K nápravě se doporučuje dostatek pohybu, krátké časové úseky učení – 15 minut je dost. Pak má následovat přestávka s pohybovým uvolněním. Pomáhá klidné prostředí, klidní rodiče i učitelé, pevný řád. Je třeba chválit za drobná zlepšení. Samozřejmý by měl být individuální přístup. Dítě se nesmí přetěžovat, má mít čas na volnou pohybovou hru. Rozhodně by nemělo spěchat z kroužku do kroužku.

Výchova bez záruky

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století podrobila skupina psychologů vedená Thomasem fakt „dobrá výchova bez záruky výsledku“ vědeckému rozboru. Tedy fakt, že existují děti, jejichž výchova je přes vzornou péči, přiměřené genetické vybavení a dobré podmínky neúspěšná.

Naopak existují děti, o jejichž výchově se mnohdy ani nedá mluvit. Psychologové podrobně rozebírali jejich temperament. Všímali si jejich aktivity, stability biorytmů, přizpůsobivosti, reakcí na podněty, pozornosti, emoční odolnosti atd.

Na tomto základě popsali tři základní styly chování. Není to rozdělení podle intelektu, není možné tvrdit, že jde o děti průměrné, podprůměrné a nadprůměrné. Zaznamenané vlivy jsou komplexní povahy. Mimo jiné z toho plyne, že jednotný recept na výchovu není. Stejné prostředí a péče může být v jednom případě úspěšná a v jiném právě naopak. S odvoláním na výše zmíněné badatele lze hovořit o třech typech kombinace různých vlastností charakteristických pro děti:

  1.  Snadno vychovatelné děti: Pozitivně laděná a dobře ovlivnitelná sluníčka. Snadno se přizpůsobují i rozdílným podmínkám výchovného působení. Dobře se adaptují na školu i na podmínky běžného života. Zajímají se o nové podněty, bývají poměrně cílevědomé. Není problém posilovat jejich vůli a motivovat je k jejímu využití. Tvoří zhruba 40 % populace. Ani tyto báječné děti neskýtají naprostou záruku kladného vývoje. Problémy jsou však dosti nepravděpodobné a vyskytují se zhruba u 18 % z nich.
  2.  Obtížně vychovatelné děti: Bývají mrzuté, obtížně se přizpůsobují prostředí i jeho změnám. Jsou psychicky labilní a těžko se přizpůsobují škole a jejím požadavkům. Problematicky se začleňují mezi vrstevníky. Snaží se proto zaujmout i nevhodným způsobem. O pevné vůli hovořit nelze. O jisté svéhlavosti, odolnosti proti pozitivnímu působení by se uvažovat dalo. Tvoří zhruba 10 % populace. Ani ony však nejsou jednoznačně předurčeny k poruchám chování nejde ani zde. Nicméně u tří ze čtyř dětí z dané skupiny se během vývoje nesnáze objevují.
  3.  Pomalé a pasivní děti: Přizpůsobují se okolnostem a podmínkám sice pomalu, ale jistě, a to za předpokladu, že rodiče přijímají jejich tempo. To znamená, že po nich nechtějí příliš mnoho. Svým spíše lehce záporně zaměřeným laděním, zejména ve vyšší zátěži, poněkud připomínají předchozí typ. Pokračují po svém a svým tempem. To může být značně odlišné od představ vychovatelů. Tlak na zvýšené volní úsilí může jejich aktivitu spíše zablokovat. Tvoří zhruba 15 % populace.

Ostatní tj. zhruba třetinu dětské populace nelze do předchozích kategorií přesně zařadit. Jejich charakteristiky jsou smíšené a během vývoje se mění.

Pozor!

Se značkováním děti jako „líných“ nebo „se slabou vůlí“ je nutno nakládat víc než opatrně!

 

22.3.2009 8:49 | autor: Tomáš Novák

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist